Džaku-chara Tomozaki-kun - 2nd Stage

Mám tenhle seriál rád, užívám si na něm to, jak mi racionálně vysvětluje středoškolský život skrze různé videoherní příměry. Pořád si dovedu reálně představit, že někdo sociálně slabý a nejistý by zde mohl najít různé tipy a triky na to, jak se socializovat a u většiny z toho, co mi seriál ukazuje, i věřím, že by to takhle mohlo fungovat. Takže i první polovinu druhé série zaměřenou na šikanu jsem si užil, řešení celého problému založené na tom, že je třeba postupně změnit celkové klima v rámci třídního kolektivu, aby byla šance celou situaci úspěšně zvrátit, mi dávalo smysl a zvolený způsob působil velmi sympaticky. Tahle část byla zkrátka velmi zajímavá a uspokojivá. A uspokojivá byla do jisté míry i druhá polovina, kde si hlavní hrdina konečně vybíral svojí přítelkyni, ovšem měl jsem s tím celým jeden velký problém. Nemůžu si pomoct, ale nějak nevěřím tomu, že se dá takhle snadno používat racionální myšlení v rámci romantiky a citů. Pokud jsme totiž v situaci, kdy jsme zamilovaní, tak mozek dělá mnohé, ale nikdy neuvažuje takhle logicky a racionálně, jak nám tu předvádí nejen Tomozaki, ale i obě kandidátky na přítelkyni. Takže i když je v téhle lince pár dobrých rad, přesto tomu nějak nedokážu uvěřit, romantika na mě působí bezkrevně, nemůžu se jen tak smířit s tím, že by vše proběhlo tahle zvláštně s minimem jakéhokoli dramatu. Tahle druhá polovina mi prostě přišla divná, a i když je vše pro mě po emocionální stránce poměrně solidně zakončené, uvěřil jsem i tomu, že vítězka se k hrdinovi zkrátka hodí víc, jako romantika to u mě příliš neobstálo (což ale může být jenom můj problém, založený na mých zkušenostech a romantizovaném vnímání lásky). Přesto to ale na výsledný dojem z druhé řady nemá až tak zdrcující vliv, pořád si myslím, že jde o nadprůměrný seriál, který má mnohým co nabídnout a tak ani téhle druhé řadě nechci dát méně jak 7/10. (27.03.2024)

Upřímně mě druhá série úplně nenadchla. To, co jsem psal u první - že ona předvídatelnost je tu trochu držena na uzdě, kdy si člověk není úplně jistý, ale má určitou představu - se tu vyplnila a závěr přinesl určité překvapení. Na jednu stránku jsem rád, že autoři tomu dali určitou originalitu a neudělali to očividným způsobem, ale na stránku druhou na určité úrovni ten konec nemohu přijmout - nevím jestli je to kvůli preferenci, kterou má každý jiný, nebo jestli to je kvůli  tomu zvláštnímu závěrečnému vývoji, který mi nepřijde úplně přirozený. O konci by se dalo napsat mnohé, ale bohužel by se to neobešlo bez spoileru. Každopádně ale můžu napsat, že konec mi přijde možná trochu odfláklý - tím mám na mysli dramatickou a emocionální rovinu. Je to takové mdlé, kdy se do toho člověk nevžije a je to takové odtažité ve flegmatickém stylu "No, tak to uděláme takhle a je to". Tak trochu to sice přeháním, kdy nějaké ty emoce a drama tam jsou, ale vyzní strašně slabě. Nevím jak je to příběhově (v předloze) - zda bude další pokračování, kdy pokud by tohle byla jen přechodná fáze a pak by se hodně změnilo v další sérii, tak bych to bral, ale takhle samostatně to bohužel nepůsobí úplně nejlépe. Upřímně bych to možná i tipoval na pokračování vzhledem k tomu, co tam v závěru Aoi nakousne a také proto, že její tajemství tam není úplně objasněno, i když člověk může trochu tušit o čem asi bude na základě té scény v té restauraci, kdy se hlavní hrdina sejde s jejíma původníma spolužákama. Abych nemluvil jen o konci, tak v průběhu se to tak nějak drží té své psycho-sociologické úrovně, kdy jsou vidět neduhy jistých jedinců, jejich strasti a slasti a pak také jejich každodenní životy. Po animační i hudební stránce se to drží svého. (28.03.2024)