Odpolední láska

Velice milý film s tou nejkouzelnější herečkou, která se kdy objevila na stříbrném plátně. Hlavně kvůli Audrey je celá atmosféra filmu takto milá a v mých očích to na ní celé stojí. Jinak typická romance vystavěná na vztahu - starý bohatý proutník (G. Cooper) vs. mladá a krásná slečinka (Audrey H). Příběh plyne tak nějak pomalu, ale čím více se blíží závěru, tím více je strhující a vůbec samotný závěr je lehce dojímající - trošku podobný tomu z Tiffanyho. 8/10 (16.08.2010)

Film, ve kterém hraje Audrey je většinou záruka sentimentální old-fashion romantiky, na kterou patrně člověk musí mít zrovna náladu. Já v tom správném rozpoložení úplně nebyla a tak přesto, že si mě získal začátek, v půlce filmu jsem se dost nudila. Pomalá část se však nakonec přehoupla do druhé poloviny, která je rozhodně dějově zajímavější a svižnější a díky tomu si mne příběh zase získal. Je to přesně takový druh filmu, jenž potěší, pokud jste přesyceni novodobou romantikou, která se obvykle nevyhne trapným, ne-li fekálním vtípkům. Humor je sice i součástí "Love in the afternoon", ale jedná se o nenásilné a rozkošné fórky, žádné tlačení na pilu. Já byla dojatá i pobavená a samozřejmě okouzlená tím krásným milým stvořením s velkýma očima - Audrey zkrátka pozvedne jakýkoli film o několik úrovní výš. Jediné, co mi kromě vleklého prostředku úplně nesedělo byl věkový rozdíl mezi hlavními hrdiny (nedivím se, že Cary Grant odmítnul..) a tatínkovo svolení ke konci filmu. Ale nad příběhem se asi spíše vyplatí nepřemýšlet. :-) (30.01.2013)

"To je to město. Paříž, Francie. Je prostě jako ostatní města, Londýn, New York, Tokyo... až na dvě věci. V Paříži lidé lépe jí... a v Paříži se lidé milují, dobře, třeba ne více ale určitě více častěji. A to kdykoli a kdekoli. Na levé lavičce, na pravé lavičce a mezi nima. Dělají to za dne a v noci...". Tak tento fim ma dostal už na začiatku. Očakávala so od neho veľa a to očakávané sa mi aj patrične ukázalo :) Skvelá Audrey Hepburn, starý ale za to šarmantný Gary Cooper tvorili skvelý "pár". K tomu tá hudba, kontrastná čierna a biela, Paríž, cigáni, cello, Ritz,... Hlavou mi ešte stále pobehuje melódia Fascination a na tvári stále ostáva milo uspokojujúci úsmev, ktorý vo mne toto všetko vyvolalo. (22.08.2010)

„Přišla jsem dřív, abych vám řekla, že později nepřijdu“. Wilderova odpověď na Wylerovy Prázdniny v Římě. Více konverzační, více sentimentální, ale se stejně kouzelnou Audrey Hepburnouvou v hlavní ženské roli. Jejím mužským partnerem byl výrazně starší Gary Copper, muž ze západu, který uměl být v pravé poledne na tom pravém místě a kterému komediálněji laděná role rovněž prospívá. Úvodní monolog, typický snad pro všechny Wilderovy filmy, nás blíže seznamuje s prostředím, do kterého bude následující romantický příběh situovaný. Není to Řím, nýbrž – snad ještě romantičtější – Paříž, kde se dokonce i existencialisté milují. Pařížské exteriéry však reprezentuje všehovšudy ta Eiffelovka v pozadí, jinak dostávají prostor jenom americké interiéry a lehkou rukou psané dialogy. Wilder opět řeší svá oblíbené témata, to znamená manželství, nevěru, lásku, které není přáno… co je však sympatické, náruživost nekritizuje, pouze si ji vybírá jako ideální výchozí bod pro mnoho komických situací. Zde jde ale stejně více o vztah dvou lidí a o výkony dvou vynikajících herců, než o smršť vtipů. V několika scénách, nejlépe v té „pijácké“, pak byla výborně využita čardášová muzika, obstarávána skupinkou domnělých cikánů. 80% (14.08.2007)

Pozerať sa dve hodiny na krehkú Audrey je zážitkom samým o sebe, netreba k nemu ani nadpriemerný príbeh. Aj ten priemerný je však vyrozprávaný nadpriemerne, čo pri mene režiséra neprekvapí, je to jeho štandartom. Film poteší v maličkostiach možno viac ako v celku, lenže ten ukončuje záver, ktorý zbavuje pojem happyend akejkoľvek pachuti. Jedna z klasík, pri ktorej som si spomenul na jej prvé vzhliadnutie začiatkom 90. rokov. (02.10.2014)