Odpolední láska

Jakoby Wilder při natáčení tohoto filmu trpěl maniodepresivní psychózou. V manické fázi natočil frivolní začátek a sladce dojímavý konec, ale pak se propadl do deprese a v ní nasnímal sáhodlouhou zbývající část filmu, která je utahaná a nudí. Špatné je i vedení herců, kdy Cooper je v jednu chvíli na smrt žárlivý, v druhé se směje jako blázen a pak se zase vrací do šarže obstarožního seladona. Ano, na tuhle roli už je starý. Audrey je sice nádherná, ale té vílovitě podané zamilovanosti bylo taky příliš. ___ Wilder jakoby vizionářsky předjímal z manifestu Dogma zásadu, že když zazní ve filmu hudba, musí být reálně zdůvodněná. Proto ta cikánská kapela, která otravně šmidlá snad v polovině všech scén. Je to zklamání. /2. 12. 12./ (02.12.2012)

Audrey Hepburnová je i dvacet let o své smrti pojmem. Romantické ženství, něžné v ctnosti a nevinné ve vášni, tvořivost, která jejím hrdinkám vždy přidává cosi navíc k obvyklým ženským strategiím, to je přelud, který nemůže zmizet dotud, pokud tu bude žena a muž, láska a vášeň, prolnutí nejen fyzicky milostné, ale i mysl láskou prosycená. V době sexu ta slova znění staromódně, možná i nemožně. Ale kouzlo, které skrývají, mění i neohroženého cowboye v romantického milovníka, a tak koncert tří - zapomínat na Maurice Chevaliera, stejnou legendu, kterou bývala Mistinguette nebo Edith Piaf či muž 10 000 voltů Gilbert Becaud, by bylo neodůvodnitelným hříchem - může začít. Banálního příběhu jako by se kouzelnou hůlkou dotkl mistr posvěcené lásky Alexander Grin. Je to i není pohádka. Pohádka pravdivější než život. Skutečné umění, při němž se tají dech. Paříž je jen jedna. A tento příběh, který v ní s jeho hrdiny prožijeme -.tak odlišný a přitom v mnohém souznějící s PRÁZDNINAMI V ŘÍMĚ - také. (23.01.2012)

Ač se to zdá neuvěřitelné, i Billy Wilder sem tam zaváhal a vkročil do vod průměru. Přitom úvodní a závěrečné minuty nejsou vůbec špatné, ale co se děje mezi tím, je pouze násilně budovaná love story, která nemá s romantikou téměř nic společného (nepočítám-li tu uměle vytvářenou). Stačí si položit prostou otázku: Komu může záležet na vztahu mezi přestárlým a nesympatický playboyem (bez rozmyslu obsazený Cooper) a tuze naivní studentkou (standartně roztomilá Audrey)? Odpověď je prostá: Nikomu. Proto nefunguje základní linie filmu, motivace postav se musely vzpírat už na papíře (hlavně láska Hepburnové je naprosto nepochopitelná), což má za následek nulovou chemii mezi oběma protagonisty. Wilderova režie není zlá, ale i on překvapivě nezvládá práci s rytmem a prostřední část zbytečně natahuje. Velkým plusem je postava hrdinčina otce, která přináší do děje oživení. K dobru lze přičíst i pár vtipů, jejichž počet je tentokrát nižší, než jsme u mistra zvyklí, ale určitě stojí za to (u cikánské pitky jsem neměl daleko k výbuchu smíchu). Nezbývá mi nic jiného, než si postesknout nad smůlou, která Audrey v její kariéře provázela. V mnoha svých filmech by si jistě zasloužila propracovanější scénáře a jejímu šarmu odpovídající mužské protějšky. Pokud mermomocí toužíte vidět spolupráci Wilder - Hepburnová, zkuste raději "Sabrinu", tam je sice láska také slepá, ale není hloupá. 6/10 (30.11.2009)

Už jen samotná premisa mi moc romantická nepřišla. Starý obšourník dostane chuť na mladé maso, které mu ochotně chce vběhnout do náruče - a potom bude co? Romantický sex ve čtyřech? Cestování po metropolích, kde mladá holka bude milionáři dělat stafáž? A ani Audrey mi tady moc nesedí. Nejspíše proto, že má hrát zamilovanou husu, blbou až na půdu, že do takového vztahu vůbec leze. Chápu - miluje červenou knihovnu a za dva týdny vřelé lásky by obětovala i taťku a poslední úspory, ale jako poselství romantické komedie mi to přijde krapet přes čáru. Navíc ty dialogy jsou špatné. Tam, kde v Šarádě probíhá neustálé inteligentní špičkování, tak tady jsou jen klišé věty o ničem. A když jsem u té Šarády - Cary Grant měl v tom filmu sex appeal a s Audrey se skvěle doplňovali - téhle dvojici nevěřím nějakou velkou lásku ani za mák. A navíc je to utahané a dlouhé, vždyť jen na první seznámení film vyplýtvá 40 minut! (27.02.2020)

Rozhodla jsem se rozjet Nový rok poněkud v romantickém duchu a proto jsem sáhla po Odpolední lásce s velmi štědrou stopáží, černobílým tónem a.. Audrey Hepburn. Měla bych dodat- a se skvělým Garym Cooperem, ale jako se to u filmů s Audrey stává, pole ovládne ona a všichni ostatní jsou jen doplňky. Audrey bylo v době natáčení tolik co mě teď a jako vždy exceluje, i díky ní už si pamatuji jméno scénáristy a režiséra Billyho Wildera. Zápletka je jednoduchá, láskou nepotrefená Ariana přistoupí na hru světáka Franka Flannagana, aby získala jeho pozornost, což se jí podaří, protože krom své fantazie má k dispozici spisy svého otce, soukromého detektiva. Přesto si zoufá, protože on nemá v úmyslu se někde usadit, a on si zoufá rovněž, protože o ní neví absolutně nic. Jak to může dopadnout? Filmem nás provází Marchettiho božská Fascination, kterou si broukáte spolu s hlavní hrdinkou a platí zde obecné ohrožení č. 1 (budete si ji broukat i nadále). (01.01.2014)