Smolný pich aneb Pitomý porno

Pro satiricky-neortodoxní diváky smýšlející o lidské vině a stráveném čase na této planetě. Rumunská zvláštnost rozdělena na tři části, kde se po živém pornu podíváme procházkou po špinavých ulicích Bukurešti včetně špatně vysraných obyvatel. V další trocha trefné filozofie nejen o rumunské podstatě. A konečně poslední soud o pokryteckém lynčování učitelského kolegy, který jim to se vším udělátkem vrátí. :)  ´´Co je budoucnost? 99% vyhynulých druhů.´´  65% (05.02.2022)

V jádru klasická moralita, v jejímž karnevalovém závěru se v reakci na „internetové bunga bunga“ jedné učitelky vybarví pravé charaktery několika pokrytců. Trefuje se přitom do cílů tak pomalých, že je skoro nelze minout. Radu Jude ovšem na společenské a vypravěčské konvence útočí s takovým citem pro absurditu a takovou razancí, jakou se ve východo- a středoevropské kinematografii naposledy vyznačovaly snad filmy Dušana Makavejeva a dalších tvůrců jugoslávské černé vlny. ___ Jude přistupuje k nahotě a sexualitě s podobnou samozřejmostí jako rumunský film Touch Me Not, jehož plakát visí v pozadí úvodní scény sexu. Přestože si jej milující se pár zpestřuje maskami, vulgárním slovníkem a koženými důtkami, jedná se o docela obyčejné domácí š****í, na němž navzdory následujícímu dění není nic pohoršujícího. Mnohem urážlivějící věci se dějí na ulicích Bukurešti v úvodní části, kde vulgarismy a sexualizace žen představuje až děsivě samozřejmou součást městského ruchu. ___ Formální svobodomyslnost filmu o třech stylisticky odlišných kapitolách odráží komunikační nemohoucnost postav, které si kvůli věkovým, třídním nebo náboženským rozdílům a uzavřenosti ve svých myšlenkově omezených světech nejsou schopné naslouchat. Určitá neučesanost, daná i rychlým natáčením, zároveň zesiluje naléhavost Judeho kritiky. Není precizní analýzou společenských poměrů, ale naštvanou eklektickou palbou do diváků, kteří se třeba jen svým tichým přihlížením podílejí na tom, že zanedbatelné poklesky odvádějí pozornost od závažných zločinů a přispívají k rozdělení společnosti; že je vnější zdání (třeba v podobě vyleštěné sochy na školním dvorku) nadřazováno vnitřním hodnotám; že sexismus, rasismus a nacionalismus vytlačují demokratické ideály. Tváří tvář té náloži zdánlivě vyprázdněných observačních záběrů (které ve skutečnosti přetékají významy), nečekaných souvislostí, ztopořených penisů a citátů od Benjamina, Brechta, Eca, Kracauera nebo Kundery zkrátka nelze zůstat lhostejný. Ideální film do apatické doby a pravděpodobně nejvtipnější vítěz Zlatého medvěda. 85% (12.05.2021)

„RODIČE TO TAK ROZHODLI…“ ///    Rumunskej art ze současnosti. Pornoscéna na úvod je později vyvážena spoustou záběrů o ničem. A taky – ty vole… film s lidma v rouškách! To bude jednou rarita… Takže po tom hezkým úvodu jde Emilia Bukureští. Jde, jde, občas obchod, taky návštěva, telefony (překvapivě řeší péčko) a vobčas se setkává s amorální realitou (tedy hulvátstvím s lidskou tváří). Což je jako kurva důležitý, aby to celý mělo morální přesah! Jenže… 36 minut? Pak změna – přichází snůška píčovin v krátkejch šotech – jako že zřejmě o Rumunech. Asi aby…. no ještě nevím… 25 minut! Takže vlastně vo něčem (vo pichu) je ta závěrečná třetina. Sledujeme hezkou ukázku moralizování, o kterým měl film bejt. To ostatní (včetně rádoby ftipnýho konce) je určený někomu jinýmu, než jsem já. Dám 3*, ale…   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z mojí prdele je hotová celá škola. 2.) Trochu doma točíme. Jako Amatéři..  /// Thx za titule „dyszokej“.       /// PŘÍBĚH  **  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (25.06.2021)

Zatím asi nejsmutnější a autentický důkaz, že některým lidem z korony hráblo. Nudná moralita s přestřeleným čímkoliv, odhalující prázdnost a odstřiženost současných intelektuálů od reality. Všechny ty zdejší 5*,které mají pocit, že jsou Athénin štít, jsou ve skutečnosti oplzlý strýc valící bulvy na Počátek světa a tvářící se, jak je to revoluční meta cosi. Přitom je to jen další arogantní canc vydávající svůj názor za absolutní pravdu. Pravda je taková, že tenhle film je absolutní sračka. Change my mind... (08.09.2021)

Samotná Partea I za pět (samozřejmě s prologem). Kameraman je jako nějaký cizí videoreportér. Sleduje cestu jisté ženy ulicemi, ale ta ho vlastně moc nezajímá, každou chvíli se jeho pohled u něčeho zastaví. Ale nás ona zajímá, má starost. Velkou. Příšerně velkou. Viděli jsme, na co a jak si ráda hraje v ulitě. Jenže ulity byla náhle zbavena. Teď jde veřejně ulicemi a kameramana zajímají veřejná sdělení i mrtvá veřejná svědectví. Partea II a III vlastně už nic podstatného nepřidají, ovšem poznámky (II) i exploatace (III) jsou na místě, k tomu se prohlubuje dialektika mezi ulitou a veřejstvím. Variantní závěr je u některých filmů (např. Vražda po našem, Doupě) velmi náležitým vrcholením díla, tady vyznívá spíš nějak srabsky, nebo jako prostředek didaktické vševyřčenosti za každou cenu. První i druhá varianta jsou úplně zbytečné a tu třetí jakoby se sautor bál podat na férovku. Dojem napravuje Partea IV, což jsou čsfd komentáře s hodnocením odpad. Jako finále celého filmu nemají chybu. (15.08.2022)