Jdi a dívej se

Neuvěřitelně syrový, ale na druhou straně velmi působivý a intenzivní snímek. Fljora je na začátku mladíček plný ideálů, který netuší co je válka za zvěrstvo. Končí jako lidská troska, která má za sebou víc, než jiní za celý dlouhý život. Film na mě skutečně zapůsobil, ať se jedná o herecký výkon hlavního hrdiny, výtečnou režii, či geniální kameru. Takto sugestivní zážitek se často nevidí. Budu muset i topku přepracovat. Marně si vzpomínám na nějaký válečný film, který by ve mně zanechal tu atmosféru co Idi i smotri. Vrcholem je závěrečných deset minut, které polodokumentární formou mapují vývoj v Německu a život Adolfa Hitlera. (10.05.2009)

V centru dění filmu se nachází mladý běloruský chlapec Fljora, který velmi záhy po počátečním nadšení pramenícího z přijetí do partyzánského odboje dojde krutého vystřízlivění a ve stále intenzivnějších a krutějších epizodách začne objevovat pravé hrůzy války. Díky silné subjektivizaci onu krutost intenzivně prožívá i samotný divák a sám za sebe mohu konstatovat, že Jdi a dívej se je snad nejdepresivnějším, nejsyrovějším a nejtemnějším filmem o válce, jaký jsem kdy viděl. Filmové formě zde dominuje sofistikovaná práce s kamerou, ať už se jedná o množství frontálních záběrů na postavy, které v polodetailech a detailech hledí přímo do kamery, hlediskové záběry, nebo o dlouhé, nepřerušované záběry natáčené ze steadycamu. Snad nejlepší sovětský film, co jsem doposud viděl. (09.01.2011)

Ono se to lehce řekne jdi a dívej se, ale zrovna na tenhle film se moc lehce nedívá. Ne, že by to byl špatný film, to ani omylem. Skvělá práce režiséra i kameramana však dokázala nacistické zrůdnosti páchané v Sovětském svazu převést do tak silného filmového zážitku, že po skončení filmu přišla na návštěvu do mé hlavy slečna deprese. (04.04.2007)

Facka pre tých, ktorí si myslia, že najlepší vojnový film nakrútil Spielberg, Polanski, Kubrick alebo ktokoľvek iný. Choď a pozeraj sa znamená pre vojnový film to, čo Votrelec pre horor (v oboch filmoch kupodivu zaznie Mozart) - môžete nakrúcať, čo vám sily stačia, k takej nepozemskej dokonalosti sa nepriblížite. To, že nedospelý hlavný hrdina musel mať počas nakrúcania pri sebe cvokára hovorí za všetko. Kvalita tohto filmu zďaleka neplynie len z "vďačného" námetu (kľúčová scéna "Otváram verejnú schôdzu" prinúti každého prinajmenšom chvíľami pozerať mimo obraz) - taký Spielberg by ju určite nakrútil remeselne precíznejšie. To, čo je z filmového hľadiska zďaleka najhodnotnejšie je ohromne skľučujúca baladická atmosféra miestami prechádzajúca do strašidelnej gotickej fantázie, ktorá krajne efektívne pripraví (rašelinovú) pôdu pre poslednú polhodinu. PS: Najsugestívnejšie nasnímané oko filmových dejín nenájdete v Ejzenštejnovi, Buňuelovi či Hitchcockovi (a dokonca ani v Eli Rothovi), ale práve v Klimovovi (i keď nie práve ľudské). (06.05.2006)

Úvodní půlhodina filmu ani v nejmenším nenaznačuje, jakým směrem se budou ubírat další části filmu. Relativně poklidně ubíhající film, jež zobrazuje chlapce v odboji se náhle zlomí s prvními bombami, čímž se symbolicky i láme pohled chlapce na válku. Subjektivní hledisko je nám zde v několika místech vnucováno ztotožněním se hlediska kamery s pohledem Fjory. Klasická hudba, jež doplňuje záběry, jakoby nahrazovala prožívanou hrůzu a v kombinaci se záběry zpustočené krajiny působí velise sugestivně a je zřejmé, že nejen Fjora, ale i kdokoliv jiný není připravený vidět tak hrůzné události, aniž by si vyžádaly na něm svoji daň. U Fjory byl poněkud problém uvěřit, že ony emoce doopravdy prožívá. Příčinou toho byl představitel této role Alexej Kravčenko a jeho po celou dobu stejný výraz v obličeji, který se mění akorát s pomocí maskování a make-upu, kdežto u všech ostatních postav stačilo pár gest či slov a emoce. (21.11.2007)