Jdi a dívej se

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. "Hezké vesnice hezky hoří" - zní název o 11 let pozdějšího balkánského filmu - ale protentokrát se odehrává bohužel podobný děj v Bělorusku za 2. světové, sledován očima rychle zestárnuvšího nevinného chlapce Fljory - mladičkého partyzána s pichlavýma očima, které během několika dnů viděly až příliš mnoho utrpení. Závěrečné střílení Fljory do obrazu rakouského rodáka Hitlera se odehrává za doprovodu geniálního Requiem rovněž rakouského umělce Mozarta. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=7rhudo-2wng (09.05.2013)

V centru dění filmu se nachází mladý běloruský chlapec Fljora, který velmi záhy po počátečním nadšení pramenícího z přijetí do partyzánského odboje dojde krutého vystřízlivění a ve stále intenzivnějších a krutějších epizodách začne objevovat pravé hrůzy války. Díky silné subjektivizaci onu krutost intenzivně prožívá i samotný divák a sám za sebe mohu konstatovat, že Jdi a dívej se je snad nejdepresivnějším, nejsyrovějším a nejtemnějším filmem o válce, jaký jsem kdy viděl. Filmové formě zde dominuje sofistikovaná práce s kamerou, ať už se jedná o množství frontálních záběrů na postavy, které v polodetailech a detailech hledí přímo do kamery, hlediskové záběry, nebo o dlouhé, nepřerušované záběry natáčené ze steadycamu. Snad nejlepší sovětský film, co jsem doposud viděl. (09.01.2011)

Válka je vůl. Dělá z lidí bezcitné bestie, odevzdané trosky a celkově dokáže měnit lidský charakter zcela nepředvídatelným způsobem. Myslím, že naprostá většina německých vojáků oslavujících hořící stodolu plnou ruských civilistů byli před válkou normální slušní lidé, kterým dělalo problém zabít vánočního kapra. Příběh malého Fljora, který se nadšeně přidá k ruským partizánům aby vzápětí zpoznal ty nejodpornější válečné hrůzy, včetně osobní tragédie je rozhodně jedním z nejsilnějších a nejsugestivnějších filmových zážitků jaké jsem viděl. Brilantně zahraný a zrežírovaný snímek je skvěle a výpravně natočen (kamera bezmála geniální) ačkoli jde především o komorní psychologické drama mapující dopad válečného šílenství na zranitelnou lidskou duši. Společně se Schindlerovým seznamem by mělo být povinně promítáno ve školách, snad to přesvědčí většinu dětí natolik, aby si některé z nich časem neoholily hlavu, nenavlékly bombra a nešly za sborového hailování plivat na zeď židovského hřibitova. No, kdyby ne, alespoň budou po shlédnutí těchto dvou filmů vědět o druhé světové válce mnohem víc než většina současných nácků dohromady. (12.05.2008)

Přehlídka hnusu, která člověku připomíná, jak se vlastně máme v současné meziválečné situaci dobře. Člověku mrazí v zádech, když si představí podmínky, v jakých muselo tehdejší obyvatelstvo přežívat, či bojovat o holé přežití. Jediná výtka z mé strany tak míří k českému dabingu, neboť se mi nepodařilo koupit film v originálním jazyce. Takže fakt, že malé holčičky dabuje muž s evidentně přiškrcenýma koulema tedy nelze považovat za vadu snímku jako takového. Opravdu velmi vydařený kousek filmařiny. Moc se mi líbila cesta, kterou si filmaři zvolili. Podávat příběh formou chlapce, který byl v podstatně donucen vstoupit do armády, byl velmi dobrý nápad. Na něm pak divák vidí úplně nejlépe, kterak ho cesta nelítostnou dobou poznamenala. Vůbec mi nevadil ani pozvolný rozjezd, který je jediným úsekem, kde má divák šanci zalapat po dechu. Poté už následuje čiré násilí a scénka s vypálením běloruské vesnice se mi zřejmě na dlouho vryje do paměti. (05.04.2020)

hitler bol svina a fasizmus jeden velky smradlavy bordel. tento film poukazuje prave na tieto odporne a zhubne choroby spolocnosti. vsetko je to obalene do velmi krutej podoby, dost realistickej na to, aby ste mali depresie este dalsi tyzden po skonceni filmu. hlavny hrdina celi v priebehu par hodin zmene- z nevinnej destkej duse sa dostava do polohy vojnou zniceneho partizana. velmi smutny prerod. a toto sa naozaj dialo. humus. aspon v podobe tohto filmu dostalo 628 dedin v bielorusku urcity prejav sklopenej ucty. (04.06.2007)