Služební román

Alisu Freindlichovou i Andreje Mjahkova mám ráda už dýl, vím, co od nich očekávat a film od Rjazanovova by mne zklamat nemohl, ale i přesto jsem se bavila nad očekávání. Režisér skvěle vede herce, dokumetuje dobu a společenské poměry. Mjahkov ve většině rolí, které s ním znám, dík své herecké poloze a vzhledu často budí účast, tady ovšem ve chvíli, kdy se snaží upoutat pozornost ředitelky úřadu improvizovaným vystoupením nejen cikánského tanečku, mne opravdu odzbrojil....geniální moment. (07.01.2009)

Nějakou dobu jsem přemýšlel, jaké adjektivum tenhle film charakterizuje nejlépe, až jsem zůstal u jednoduchého slova ,,příjemný". Nesmírně příjemný. Služební román je totiž natolik jednoduše stravitelný a milý snímek, že se musí zalíbit snad každému a i když jsou dvě a půl hodiny na romkom nesmírně dlouhá stopáž, tomuhle kousku to perfektně sedí. Výborná romantická atmosféra, spousta inteligentně vtipných hlášek i situací, úžasná hudba (!), vynikající hlavní i vedlejší postavy... Pokračovat bych mohl dlouho, ale asi je to už zbytečné. Zkrátka výborný film, o to působivější kvůli době a zemi, v jaké vznikl. (28.08.2013)

Točit romantické komedie v délce kolem tří hodin asi nemá ve zvyku mnoho režisérů, vlastně neznám žádného takového kromě Eldara Alexandroviče Rjazanova. Měl jsem ale už s ním skvělou zkušenost v podobě Ironie osudu, na kterou jsem se díval 4 roky nazpátek rovněž na Silvestra a nezklamal mě Rjazanov svou rozsáhlou hříčkou ani tentokrát, ačkoliv... dostával jsem se do toho během první půlhodiny trošku obtížněji a také přeci jen jsem tu v rámci romantického žánru postrádal nějaké pohledné ženské stvoření, jakým v Ironii osudu rozhodně byla Barbara Brylska. Na zdejší „soudružku“ ředitelku s kovaným výrazem a typickým kancelářským účesem jsem si déle zvykal, ale postupně jsem jí jako postavu vzal na milost o to víc, když se ze Služebního románu stávalo současně i výrazně psychologické drama o neobvyklém (a často i vtipnými až groteskními příhody naplněném) vztahu na pracovišti. Velice dobře napsaný scénář s podrobným vývojem vztahu a inteligenntími dialogy hravě obhájí i dlouhou stopáž a Andrej Mjagkov v hlavní roli ušlápnutého nesmělého úředníka s rafinovaným plánem mě svým výkonem a něžně uhlazeným humorem velice bavil. Přestože jsem od pana režiséra očekával jistou kvalitu, opět se do jisté míry neubráním překvapení nad tím, jak se ve Sovětském svazu minimálně v 70. letech velkým a neotřelým romantickým filmům opravdu dost dařilo. [75%] (31.12.2022)

Tak tomu rikam svezi vitr z vychodu...jak jinak take hodnotit film, ve kterem hraje tak vytecne moje oblibenkyne, krasna Alisa Frejndlich... Kdo ma rad atmosferu sovetskych filmu, mohl by byt touto klidnou a uveritelnou komedii nadsen stejne jako ja. Pro ostatni asi nezvladatelne... P.S.: upozornuji tez na skvelou Svetlanu Nemoljaevovou. (26.09.2009)

Pro Rjazanova mám velkou slabost. Jeho romance jsou naprosto přesně ukotvené v době slavného "budování lepších zítřků" a nabízejí zajímavý pohled, jak se v tehdejším socialistickém Rusku skutečně žilo. Ale to, co mě nejvíce okouzluje, je jeho tragikomický pohled na pomalé, postupné sbližování zdánlivě nesourodého páru. Na dvojici, která už má leccos za sebou a do nového vztahu vstupuje se strachem a obavami, ale i s úžasným odhodláním. Je to tak lidské, bez příkras a zbytečného kalkulu. A mě to pokaždé znova a znova totálně odrovná. (11.04.2023)