Muž s kinoaparátem

Revoluční snímek, o kterém se v podstatě nedá pro jeho těžký experimentální charakter říci, zda je "špatný", "výborný" nebo "ucházející". Obrazové leporelo bez scénáře a příběhu nenudí, což je velká výhra, a co víc, nemálo filmových nadšenců po zhlédnutí právě tohoto díla dostane neukojitelnou chuť chopit se fotoaparátu a vyrazit do společenské džungle hledat ten pravý, výstižný a nádherný záběr... Čekal jsem popravdě výraznější zářez do praxe sovětské montážní školy, které dál vévodí soudruh Ejzenštejn, ale i Muž s kinoaparátem je bezesporu pozoruhodným příspěvkem oné neopakovatelné filmové éry.... (09.12.2015)

Asi rok byl mým zcela bezkonkurenčně nejoblíbenějším albem soundtrack Cinematic Orchestra. Znal jsem zpaměti každou vteřinu, každý tón. A zoufale jsem sháněl kopii filmu. Pak jsem ji získal, pelášil do pokoje, zatáhnul závěsy, řekl všem, aby mě hodinu a půl nerušili ani kdyby hořel barák. A pak jsem zmáčkl play ... Co říci - byl jsem v naprostém šoku! Tohle výsostně experimentální dílo je již skoro sto let staré a přesto je více svěží a neotřelé, než většina současné "experimentální" produkce. Oděssa, kterou jsem viděl na plátně, je mi bližší, než kdybych o ní nastudoval všechny dobové materiály, vše dýchá, tepe a pulzuje a já chrochtal blahem jako v poslední době málokdy. Ryzí radost ze života, ryzí krása filmu. (30.03.2006)

Neskutečný! Myslim, že to byl Godard, který kdysi prohlásil, že natáčet film v podstatě znamená skládat hudbu obrazem. Vertov tímto svým metafilmem o filmu položil základy veškeré elektronické hudbě a industriálu, čímž předstihl dobu víc než o padesát let... Vrcholy: poprvé vlak a pak střihová sekvence lidí v různých továrnách - to je prostě genialita. (27.04.2006)

Tuhle kinematogracky-sebereflexivní lahůdku narozdíl od většiny ostatních sovětských "perel" dvacátých a ranně třicátých let s klidem doporučím všem. Dodnes svěží Film, z nějž čiší nadšení z nového možného vnímání světa, z technických možností a kouzel kamery a střihu. V několika kapitolách se nám Vertov postupně vyznává ze svého okouzlení z technického zázraku, kterým je pro něj kinoaparát. Z tohoto nadšení vyšel snad největší filmový dokumentární film všech dob, který, i když samozřejmě ideologicky vyhraněný (hollywoodské hrané filmy či alkohol tady dostávají kartáč), je zároveň asi největší oslavou samotného technického zázraku zvaného kinematografie. Pro někoho, kdo se o film zajímá trochu do hloubky povinnost. (20.07.2006)

Tak to byl opravdu mazec! :-) Na svou dobu úžasné kamerové záběry, neskutečně nápadité experimenty, propracované triky a montáže (nejvíc mne pobavilo vycházení muže s kinoaparátem z pivní sklenky). Ale pokud jde o můj osobní přínos, žádnou další hodnotu, než rozšíření obzorů a vzdělávání, to pro mne nemá, případně ještě okouzlení těmi triky. Po 90ti letech se to nehodnotí snadno, v posledních minutách už mi opravdu lítala hlava kolem z veškerých experimentů a zběsilého střihu. Jako encyklopedický a přelomový snímek se originální experiment Dzigy Vertova může těšit opravdu záslužným místem ve filmové historii, ale toť vše. Umím si to velmi živě představit jako součást exkurze do technického muzea, mnohem hůře jako film, na který bych se chtěl sám od sebe znovu podívat. Tři hvězdičky jsou dle mého názoru dostačujícím vyjádřením respektu a obdivu z pozice současného diváka. (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (22.12.2019)