Jiří Šlitr

Jiří Šlitr, hudební skladatel, pianista, zpěvák, herec a výtvarník se narodil 15. února 1924 v Zálesní Lhotě (okres Semily). Výrazným mezníkem pro všechny obyvatele českého pohraničí byl rok 1938 a ani Šlitrovi nebyli výjimkou. Vystěhovali se do Rychnova nad Kněžnou, kde pan Šlitr dostal učitelské místo. Jiří tu rovnou nastoupil na místní gymnázium. Po maturitě v roce 1943 se stal úředníkem a od roku 1945 studuje na právnické fakultě, kterou ukončil v roce 1949 jako doktor práv (JuDr.) Povolání právníka však nikdy nevykonával, již v době studií se intenzivně zabýval výtvarnictvím a hudbou. V roce 1948 založil dixielandovou skupinu, která vystupovala pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band.

Po studii práv a základní vojenské službě se věnuje výtvarnému umění a přivydělává si jako pianista. Později začíná spolupracovat s Miroslavem Horníčkem v jeho estradním souboru jako klavírista a textař. Ovšem klíčové je setkání v roce 1957 s Jiřím Suchým, kdy začíná jejich spolupráce. Společně v roce 1959 založili v Praze divadlo Semafor "sedm malých forem" . Vzniká dvojice S+Š , která prostřednictvým Semaforu ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století. Asi největší divácký ohlas vyvolala hra Jonáš a ting-tangl (1962), kde autoři poprvé vystupují i jako herci. Šlitr v černé bouřce jakožto popleta, Suchý s francouzkým slamákem jakžto ten zkušenější.

Mimo tvůrčí činnost v Semaforu se dále věnuje výtvarnému umění (jeho kresby jsou vystaveny v řadě galerií) a napsal hudbu pro více než 300 písniček (jeho nejznámější Ach, ta láska nebeská, Včera nedělě byla, Zuzana a mnoho dalších). Jako herec je zaznamenán ve třech celovečerních filmech BYLO NÁS DESET (1964), KDYBY TISÍC KLARINETů (1965) A ZLOČIN V ŠANTÁNU (1968), dále v několika dukumentárních a televizních filmech. Za zmínku stojí i středometrážní kus Miloše Formana KONKURS (1963). Jako režisér se podílel na televizním filmu ČLOVĚK Z PůDY (1962).

Jiří Šlitr žil bouřlivým životem, miloval luxusní obleky, automobily, rád jezdil lyžovat do Alp, žil naplno. Miloval svobodu, nesnášel jakékoliv závazky, proto se nikdy neoženil, i když prožil mnoho bouřlivých románků. Jeho největší, i když né jedinou láskou byla Sylva Daníčková. Jejich vztah trval celých jedenáct let. Soukromí si ale pečlivě střežil, takže až po jeho smrti se ukázalo, že z dalšího poměru s Bohumírou Peychlovou má dceru Dominiku.

Tragicky zahynul (otrava svítiplynem) ve svém ateliéru na Václavském náměstí dne 26. prosince 1969. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Petr "contrastic" Kubíček