Magnetické vlny léčí

Kvítek oteplení šedesátých let, kdy i na obrazovce čs. televise se mohla objevit westernová hříčka (snad v následku úspěchu Limonádového Joea a na rostoucí vlně Vinetouománie) dle námětu amerického autora O´Henryho. Škoda, že scénář je tak narychlo spíchnutý, takže i když výkony pánů Wericha, Sováka, Štercla i Mareše jsou nadprůměrné na 4* toto zábavné dílko nedosáhne. Snad nejhezčí je hudební vložka s Evou Pilarovou v roli saloonové zpěvačky. (29.07.2010)

Vidoucně snímaná adaptace důvtipné O’Henryho povídky se nezadrhla o drsný povrch prostoty, kterou herecky dokonale naplnili snad všichni zúčastnění. Žádná macha, žádné kulisy, žádné předstírání – jen život. Herci odevzdaní svým směšným i směšno-heroickým rolím surfují na vlnách vzedmutých americkým tajfunem, subverzivně vyvracejícím základy navyklých staveb osvojených konvencí – jakoby přesně podle melodií těch nejhezčích partitur koňských kopyt. (25.12.2017)

Obecně, vysoce převídatelné, od okamžiku, kdy se na scéně objeví Mareš, je jasné, jak příběh skončí. Ovšem zaujaly mě tři okamžiky: 1. hudební vložka se Šlitrem a Pilarovou 2. Werichovo "bidl - židl" 3. že se jedná o první film, kde je na plátně probírán důležitý aspekt našeho žití, totiž schopnost ohnout jazyk do žlábku (či korýtka). Já to třeba neumím a dlouho jsem z toho měl mindráky, než jsem si přečetl, že je to geneticky dané a je vzácnější to neumět než umět. Takže od té doby se korytářům hlasitě vysmívám! (03.01.2024)

Samo o sobě by to až tak zajímavé ani vtipné dílko nebylo, ale ona je to hlavně rebelská protisystémová hříčka, u které až zírám a trnu, co se jim tam všechno povedlo ani ne zvlášť skrytě dostat a že to cenzura ani později v sedmdesátkách neodchytla a nezakázala. Co se nejvíc ví, je, že tam tvůrci záměrně vmontovali písničku Ve městě se povídá (a nejpozději díky Klusákově knížce o Gottovi se také ví, proč - že to byla odpověď na režimní fauly od Matušky, Pilarové a Gotta, protože režim o nich pouštěl nactiutrhačské fámy a připomínal jim, kdo nad kým má moc.... ostatně podobně byla vykonstruována porno-kauza pro Kubišovou, které pak na to konto zakazovali vystupovat). Ale písnička stranou, tahle hříčka je z úlevných prostořekostí složená celá, a to se pak musí hodnotit v úplně jiném světle. Namátkou: Poznámka se změní ve skandované agitační provolávání: "A vy máte vyhlásit boj za zdraví! Za národní zdraví!! Za zdravý zítřek!!! Boj za boj!!!!" -- Při prohlížení šerifovy hvězdy: "Hmm, u nás máme jinou. - Větší? - Ne, větší, to ne, takovou JINOU." -- K možnosti odposlouchávání: "Ucho vlasti." -- A na adresu případných odposlouchávacích agentů: "Von je blbej, von si stejně nic nezapamatuje." --- O volbách: "Volby, to je pohřeb." -- Postesk: "Nebylo mně dopřáno univerzitní vzdělání, neb mí rodičové byli popraveni. Omylem." -- A nejlepší hláška: "Když svobodně budete chtít, tak se vám bude lépe muset!" *~ (01.06.2022)

Werich ve werichovské roli padnoucí, Sovák tradičně vtipný a Šlitrova hudební vsuvka s Pilarkou taky fajn. Jen na 30 minut trochu málo. Zbytečně dlouhou expozici (půlka stopáže) vystřídá zas razantní vyvrcholení a zvrat je tak pouze zravt¹. Škoda, s takovým tvůrčím týmem by šel zajisté vykouzlit mnohem lepší zážitek, než jen průměrná groteska. Poznámka: ¹ Historie slova 'zravt' se traduje do 20. století v 50. letech, kdy jej špatně vyslovil farmář Tomáš z Josefova. Vychází z nářečí jihomoravského a užívá se ve významu "promarněné příležitosti", či "šance vniveč." Výraz je často zaměňován se slovíčkem vrazt, který se užívá v amatérských recenzích a diskuzních fórech jako špatně napsané slovíčka "vrzat" nebo "vrať". (13.02.2024)