foto

Jaroslav Radimecký

  • nar. 23.4.1921
    Choceň, Československo
  • zem. 1.1.1991 (69 let)
    Československo

Biografie

Jaroslav Radimecký se narodil 23. dubna 1921 v Chocni. Ihned po skončení druhé světové války a nacistické okupace se rozhodl pro profesionální herectví. Tak herec prošel Městským divadlem v Mostě (1945 – 1946), kam byl přijat na základě konkurzu, mladoboleslavským Středočeským divadlem (1946 až 1950), Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého v Praze (1950 – 1958) a do odchodu na odpočinek dlouhých šestadvacet let kolínským Městským oblastním divadlem (1958 – 1984), kde deset let taktéž zastával ředitelskou funkci divadla (1973 – 1983).

Již jako penzista se ještě uplatnil několik let na scéně Divadla Vítězného února v Hradci Králové (1984 – 1987). Jeho ženou byla herečka a kolegyně z Realistického divadla Ema Skálová (*1915). Avšak trochu netypicky získal in memoriam Cenu Senior Prix (1994). Na divadelních prknech sehrál téměř dvě stovky různorodých postav, v nichž zazářila jeho vysoká postava, strohý přísný obličej, klidné mimické umění a pohyby rukou a v neposlední řadě i zvláštní měkký hlas.

Zpočátku se zjevoval v inscenacích, např. jako Vocílka („Strakonický dudák“), Hejtman Dmuchanovský („Revizor“), Michael („Alchymista“), Matěj Řezáč („Městečko na dlani“), Pylades („Elektra“), Kajus („Veselé paničky windsorské“), Arnošt z Pardubic („Noc na Karlštejně“), Merkur („Nebe na zemi“), Morák („Srpnová neděle“), Petr Dubský („Naši furianti“) atd.

Dále se zjevil i ve hrách „Divotvorný klobouk“ (Krejčí), „Paní Marjánka“ (Zápolský), „Grandhotel Nevada“ (Robert), „Šťastnou cestu“ (Petr), „Zkrocení zlého muže“ (Moroso), „Věc Makropulos“ (Vítek), „Lucerna“ (Vrchní), „Pygmalión“ (Pickering), „Plynové lampy“ (Rough), „Divá Bára“ (Starosta), „Jak je důležité míti Filipa“ (Reverend), „Večer tříkrálový“ (Malvolio), „Obchodník s deštěm“ (H. C. Curry), „Les“ (Šťastlivec), „Ženitba“ (Ževakin), „Jak se vám líbí“ (Vévoda), „Romeo a Julie“ (Bratr Vavřinec), „Dalskabáty, hříšná ves“ (JUDr. Belfedor), „Zlý jelen“ (Prokop), „Tři sestry“ (Ivan), „Drahomíra a její synové“ (Chrastěj), „Žij a pamatuj“ (Michejlič), „Stará dobrá kapela“ (Pinďas), „Maryša“ (Lízal), „Poprask na laguně“ (Vicenzo) aj.

Kvůli svým mimopražským angažmá se na filmovém plátně objevoval pouze sporadicky a s velkými přestávkami. V 50. a 60. letech ztvárňoval i přes letité půsty epizodky muže (BOTOSTROJ) a úředníka s listinami (NEVĚRA), nočního portýra (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), horníka Petra Petráně (ČERVNOVÉ DNY), hospodského Martina (ZÁVRAŤ), vrátného (SOUKROMÁ VICHŘICE) a nebo šéfa mistra Tůmu (PO STOPÁCH KRVE).

Daleko větší příležitosti získal během normalizace a během posledních dvou dekád svého života během 70. a 80. let (i když také s časovými prodlevami). Jedinou hlavní a náročnou úlohu výrazné historické postavy slabošského britského premiéra Arthura Neville Chamberlaina mu na základě vnější podobnosti nabídl režisér Otakar Vávra v „historické“ rekonstrukci DNY ZRADY (1973).

Dále obohatil tituly VÍTĚZNÝ LID (anglický diplomat), HNĚV (Němec Klaus), VOLÁNÍ RODU (Aržunův muž), MLADÝ MUŽ A BÍLÁ VELRYBA (otec Břeti), STÍHÁN A PODEZŘELÝ (penzista Kalous), TEMNÉ SLUNCE (šéf Atlantiku miliardář Harry), SVÍTALO CELOU NOC (kuchař), HOŘKÝ PODZIM S VŮNÍ MANGA (redaktor A. K.), VERONIKA (další historická osobnost: přírodovědec, lékař, básník a filozof Jan Evangelista Purkyně), MŮJ HŘÍŠNÝ MUŽ (pán), ČERNÁ PUNČOCHA (Dr. Lukáš) a nebo JESTŘÁBÍ MOUDROST (pan Jestřáb).

V omezené míře se herectví Jaroslava Radimeckého vyžilo i v rozhlase (jako vedoucí rybářské brigády Karp Kornějevič Větrovoj v „Kalinovém háji“ 1953, vrchní četnický strážmistr Ferdinand Edr v Cachově „Duchcovském viaduktu“ 1953, úderník Bouša v Klímově „Štěstí nepadá s nebe“ 1954, sedlák z Větrova pan Podzimek v Raisových „Zapadlých vlastencích“ 1955, Pistol ve „Veselých paničkách windsorských“ 1955 Williema Shakespeara či velitel ve hře „Chirurg Platon Krečet“ 1957), dabingu (…A HVĚZDY ZÁŘÍ / DONECKIE ŠACHŤORY 1950 dabované v roce 1952) a televizi (př. film PŘÍPAD SE PSEM).

Jaroslav Radimecký zemřel hned na začátku roku 1991, 1. ledna, zřejmě v Kolíně, v Praze nebo v Hradci Králové ve věku nedožitých sedmdesáti let. Jak vidno Jaroslav Radimecký filmoval téměř až do svého úmrtí a zanechal ve své filmografii přes dvacet snímků.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace