Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Příběh o lásce a nelásce, o snech a naději. Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. I divadelní dramatizace této knihy zaznamenala svého času velký úspěch. Nebylo proto divu, že tento nepříliš rozsáhlý, ale myšlenkově bohatý román přilákal filmaře. Byl to režisér a scenárista Jaromil Jireš, který ve spolupráci s Márií Dufkovou-Rudlovčákovou v roce 1978 napsal scénář, ve kterém geniálně podtrhl páralovský rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Jeden hrdina je dokonalým typem pasivity „žije tak, jako by měl vše již za sebou“ (Viktor v podání Eduarda Cupáka), druhý je „nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii“ (Břéťa v podání Ivana Vyskočila). A mezi tyto muže vstoupí žena, která jde tvrdě za svou kariérou (Edita v podání výborné Jany Brejchové). Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse (Zdeněk Blažek) a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: „Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru…“ (Česká televize)

(více)

Recenze (89)

BoredSeal 

všechny recenze uživatele

Pošetilý souboj materialistických hodnot (kterékoliv) doby s city a snahou hledat štěstí se první hodinu trochu vleče, aby se pak nabral trochu šťávu s překvapivým zvratem a dojel do poměrně šokujícího konce. Kvalitně obsazený film a herecké výkony ústřední čtveřice a tím pádem uvěřitelnost postav film táhnou i přes slabší chvíle a scény s nevinně rozvernou Zlatou Adamovskou v plavkách nechávají vzpomenout na časy, kdy erotika byla ještě sexy. Tu pitomou paruku, co Brejchová nosí, ale fakt nechápu. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Nebýt toho konce, který mi přišel, že autor už netušil, jak to rozumně zakončit, tak se uchýlil k té nejprofláklejší scenáristické berličce, dal bych i čtyři hvězdy. Je zde spousta zajímavých myšlenek a náhledů na život - třeba že nejde ani tak o nalezení "velryby", ať pro nás v životě znamená cokoliv, ale že jde o tu cestu a hledání. Nebo že aby člověk žil, musí se vzdát rozkoší - tedy aby byl sám sebou, musí ukončit nefungující vztah. Postavy jsou povahově a psychologicky dobře postavené - stárnoucí a cynický Vik, který už jen hledá vyrovnanost mysli a štěstí, jež pro něho znamená třeba i jen chybějící protivenství, a nehodlá se znovu pálit, mladý Břeťa, který se naopak klidně spálí, jen když bude mít pocit, že žil naplno a cele, cynická Edita, která jen zneužívá chlapy pro své lepší postavení, protože zas tak schopná není, a její "žačka", mladičká konkubína, která se poprvé skutečně zamiluje... a pak i vedlejší postavy, které už jsou ale jen jednocharakterově postavené (hloupoučká sestřička, zamindrákovaná mrcha, osamělá a stárnoucí žena ze směny, moudrý převozník, spokojený s tím, co má...) Každý divák si v tom panoptiku může najít nějakou postavu, které fandit a u níž ho může překvapit její určitý přerod. Proto mi tak vadí konec, který se na celou tu solidně a precizně, po kouskách stavěnou psychologii zvysoka vykašlal a hodil nám sem profláklé deux ex machina, místo třeba Břeťova zklidnění a přesto přikývnutí životu. Ale co už. Jinak samozřejmě klady - Štaidlova hudba, kterou částečně zkopčil od Hapky, mladičká a sexy Adamovská (mám pocit, že svou postavu ani nehrála a že i jako herečka místo hraní sázela na své tělíčko), a takový trochu podraz na ty, kteří věděli, že Cupák je ve skutečnosti na chlapy (ta úvodní scéna mne hodně vyděsila, jestli nepůjde o avantgardní film o lásce dvou gayů, kteří prací v chemičce objeví svou sexuální orientaci - brr, naštěstí se nestalo, ale nejspíše to v dnešní době brzy někoho napadne), a potom má pro mě film kouzlo dětství a mládí, protože tahle chemička fungovala jen kousíček od skláren, kde jsem pobýval u své ústecké babičky s dědou, a všichni jsme se báli, kdy ta chemička vyletí do luftu jako tehdy jedna v Sovětském svazu a pozabíjí nás všechny v okruhu několika kilometrů. ()

Reklama

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Samozřejmě, Páral byl v naší literatuře svého času pojem a nemohu mu upřít literární kvality, přečetl jsem od něho ale asi dva romány a nijak jsem s s autorem myšlenkově minul. Ono už prostředí chemičky působí ponuře, ale vůbec jsem nepochopil ideu díla. Obstarožní Edita přijede se svou asistentkou do Ústí, aby syntetizovala krystal umělého cholesterolu. Zde se musí setkat s svou bývalou láskou, chladným, odměřeným Viktorem, ale nakonec tu hlavní roli hraje Břéťa v podání Ivana Vyskočila, který chodí na pramici snít o lovu na bílou velrybu - a nakonec uloví tu starou opelichalou Editu. Trochu to připomínalo budovatelské filmy, kde hlavním smyslem bylo ukázat lidi zapálené do své práce, mistr Břetislav dokáže dokonce přesvědčit své kamarády, aby šli pomoci s tou krystalizací o víkendu, nakonec se mu podaří, že nikdo nechce trhat partu... Až ten dramatický a tragický konec přináší maličko vzrušení po předcházející devadesátiminulové nudě. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Jaromil Jireš nakrútil podľa kníh Vladimíra Párala dva filmy. Napriek všeobecnému názoru mám za to, že Katapult sa mu podaril lepšie. Nejde iba o to, že spojenie romantického príbehu a ťažkej chémie je dosť problematické, ale film mi pripomínal čítanú knihu. A keď k tomu pripočítam nie najlepšie vybrané herecké typy, tak horko-ťažko nechám na pokoji predtým pridelené tri hviezdičky. ()

PhillM. 

všechny recenze uživatele

Jeden z filmů, který se mi kupodivu líbí navzdory problematické předloze. Film s příjemnou hudbou, fajn exteriéry, výborně namíchanými herci... ale s páralovským stylem jsem prostě vždycky měl problém, jeho psaní mi přjde tak ulepeně osmdesátkově naplzlé, já vím, že to je odraz doby, já to chápu, ale nelíbí se mi to. Zde však výborný Cupák, Brejchová, Vyskočil i Adamovská (v tomto pořadí). Tady to malinké komediální drama z chemičky prostě dobře jede, má v sobě jogína (taky symbol určité doby) a přírodu a zlepšováky a patenty, lásku, sex a něžnosti... Je to prostě fajn film, navzdory tomu, že prvotním impulzem k němu je páralovská poetika, která mi nesedí. Divné, ale je to tak. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (6)

  • Scénu, ve které se Edita (Jana Brejchová) odlíčí před zrcadlem, vymyslela herečka sama. (Fenk)
  • Pro Vika Pance (Eduard Cupák) je jóga jedinou vášní. Kniha, ze které cituje a kterou ve filmu čte, byla ve své době jediná, která se tematice jógy věnovala. Jedná s o knihu vydanou v roce 1969 od Karla Wernera – „Hathajóga“. Autor předlohy filmu Vladimír Párlal sám měl k východní tématice a józe celý život blízko. (sator)

Reklama

Reklama