foto

Josef Kumok

  • nar. 28.2.1901
    Varšava, Polsko
  • zem. 2.4.1979 (78 let)
    Buenos Aires, Argentina
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Josef Kumok se narodil 28. února 1901 ve Varšavě do rodiny ruského hudebníka Hendela Kumoka. Hudební a skladatelské vzdělání sbíral ve Varšavě (na klavír u otce), Berlíně (na konzervatoři u Xavera Sharwenky), Vídni a v Praze, kam odešel po světové válce. Zde začal spolupracovat s filmem, různými orchestry a s divadly jako dirigent a hudební skladatel (složil např. hudbu k operetám „Adieu, Madame!“, „Bílá vrána“ nebo „Děvčátko z venkova“). Už ve 30. letech svá díla dirigoval i v cizině (Německo, USA).

Kumokova hudba byla známá svými výškami, fanfárami, rychlým tempem a skutečnou pompézností. Přesně tento druh se hodil pro filmové plátno. Jím zkomponovaná filmová hudba je příznačná pro řadu filmů, zejména první poloviny třicátých let (například u snímků LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE, NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ či GOLEM).

Do českého filmového světa vstoupil v roce 1932, tedy dva roky po nástupu zvuku. Právě tento rok zkomponoval znělou hudbu k české a francouzské verzi Lamačovi komedie LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE, komedii NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ s Hugo Haasem, komedii TISÍC ZA JEDNU NOC a k melodramatu PRÁVO NA HŘÍCH. U prvních tří jmenovaných byl rovněž autorem hudby k písním, ke stále oblíbeným písním „Rosita, Rosita“ a „Hymna Portorica“ v podání herce Vlasty Buriana, „Modré s nebe“ a „Maličká, chceš být moje holčička“ od Arna Veleckého a „Píseň o karetní hře“ ve zpěvu Hugo Haase, Theodora Schütze, Josefa Zory a Josefa Loskota. U snímku „LELÍČEK…“ se angažoval i jako herec, jako hudební skladatel, který vyhraje konkurz na novou hymnu portorického království.

Kromě dirigování u snímku TISÍC ZA JEDNU NOC (1932) každoročně komponoval (třeba i pětkrát do roka), tvořil a psal filmovou hudbu orchestrální i k písním. Do roku 1935 let ověnčil svými skladbami snímky režisérů Slavínského (JEJÍ LÉKAŘ, MADLA Z CIHELNY, OKÉNKO, ZLATÁ KATEŘINA), Engela (SEJDE S OČÍ, SEJDE S MYSLI…, ROZMARY MLÁDÍ), Innemanna (HUDBA SRDCÍ), Svitáka (DOKUD MÁŠ MAMINKU, GRANDHOTEL NEVADA, PAN OTEC KARAFIÁT) či Cikána (BARBORA ŘÁDÍ).

V následujících třech letech měl příležitost spolupracovat již jen na pěti filmech, komediích NAŠE IX. (1936), DĚVČÁTKO Z VENKOVA (1937) a BÍLÁ VRÁNA (1938), melodramatu SEXTÁNKA (1936) a na dramatu GOLEM (1936). Mezinárodní prestiž, kterou Kumok oplýval, můžeme vidět i na faktu, že si ho francouzský režisér Julien Duvivier vybral do svého koprodukčního dramatu GOLEM (1936), pro nějž skladatel připravil opravdu zajímavou a částečně i expresionistickou hudbu. Hudba ke komedii BÍLÁ VRÁNA (1938) Vladimíra Slavínského byla jeho poslední prací pro československou kinematografii.

I další písně, ke který Kumok složil hudbu, se staly dobovými šlágry, například waltz „Serenáda touhy“, píseň „Možná, možná“ či obzvláště oblíbené „Ta naše jedenáctka“, „Útok a prudká rána“, „Pojď v moji žhavou náruč, hošíčku“. Všechny vyšly na gramofonových deskách rozličných značek. Melodie a písničky Josefa Kumokova byly použity i v různých českých snímcích a dokumentech z 60. a 70. let (… A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH, FRI – FI – PI, HUGO HAAS 1964, DIALOG a ŽENY V OFSAJDU).

Před nacistickou zlovůlí a nebezpečím emigroval Kumok 1938 do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny. V nových poměrech přijal umělecké jméno George Andreani, pod kterým působil jako uznávaný dirigent filharmonie v Buenos Aires, skladatel („Madame Trece“, „Safo“) a v rozmezí konce 30. až 60. let opět jako každoročně vytížený skladatel filmové hudby jihoamerické kinematografie (je nutno zmínit aspoň tituly FUERA DE LA LEY, EMBRUJO, UNA ATREVIDA AVENTURITA, ABUSO DE CONFIANZA, ARROZ CON LECHE, SACACHISPAS, RIO TURBINO, MARIANELA, CULPAS AJENAS a nebo CAVALCADE).

Hudební skladatel a dirigent Josef Kumok, v zahraničí psán jako Joseph Kumok, zemřel v argentinském Buenos Aires 2. dubna 1979 ve věku sedmdesáti osmi let. V českých zemích se desítky let datum úmrtí nevědělo a bylo považováno za neznámé. Stejně tak jako jeho život a celá zahraniční kariéra, kdy velmi úspěšně spolupracoval na více jak osmdesáti převážně argentinských a chilských filmových titulech.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace