Vladimír Svitáček se narodil 17. února 1921 ve Střelicích u Brna do rodiny úředníka státních drah a veřejného činitele Jana Svitáčka. Nejdříve vystudoval brněnské reálné gymnázium a na Průmyslové škole stavební dvouroční abiturientský kurz. Během německé okupace byl totálně nasazen v letňanské Avii (1943 – 1944). Po roce 1945 se chtěl věnovat práci stavaře, po setkání s lidmi od filmu a se stejnými kulturními názory se rozhodl ke studiu na FAMU, kde studoval dramaturgii a režii (1951 – 1956). A již za studentských dob pracoval jako asistent režie, např. u Alfréda Radoka, Karla Zemana, Jiřího Lehovce a nebo Ivo Paukerta. Současně začínal jako filmový epizodkář, k čemuž měl zkušenosti již od ochotníků.
Během 50. let se tedy podepsal jako asistent režie (PŘIZNÁNÍ, HASTRMAN či CESTA DO PRAVĚKU), pomocný režisér (např. DĚDEČEK AUTOMOBIL) a herec: dělník Prokop (PŘIZNÁNÍ), žonglér (CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ), dělník v Tesle Josef (PÍSNIČKA ZA GROŠ), úředník ředitelství přístavu (SEVERNÍ PŘÍSTAV), muž s knírem (NEJLEPŠÍ ČLOVĚK), pořadatel (HUDBA Z MARSU) i dělník (NA LANĚ).
Během studií na FAMU Svitáček natáčel podle svých námětů a scénářů studentské filmy Ó, TI LEKTOŘI... (1953), SETKÁNÍ (1953) a krátký osvětový snímek MALÝ SEN (1955). Spoluzakládal a režíroval v Laterně magice (1957 – 1961) a byl mezi hlavními režiséry KINOAUTOMATU (1967 – 1971).
S Laternou magikou a nebo s KINOAUTOMATEM procestoval Brusel (1959), Leningrad (1960), Moskvu (1961), Vídeň (1961), EXPO 67 v Montrealu (KINOAUTOMAT uveden více jak čtyřistakrát) a americkou výstavu Hemisfair v San Antoniu (více jak tisíckrát). Svitáčkova filmová práce je mj. plně spojená s jeho častým autorským spolupracovníkem Jánem Roháčem.
Nejdříve tato dvojce napsala scénář a režírovala krátkometrážní originální komediální film KONEC JASNOVIDCE (1957) s Milošem Kopeckým v úloze jasnovidce Matěje Šibolína, kterému znárodnili živnost. Z politických důvodů mohl být tento film uveden až o šest let později a Svitáček s Roháčem se museli filmové práce na Barrandově na nějaký čas vzdát.
Do české kinematografie přišla opět dvojce Svitáček + Roháč až v 60. letech (a žel, naposledy). Oba napsali scénář a režírovali komediální muzikál KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964) a mezinárodně mega úspěšný první interaktivní film na světě s Miroslavem Horníčkem KINOAUTOMAT ČLOVĚK A JEHO DŮM (1967), za který obdrželi Peněžitou odměnu FSB (1967).
Na námět Lasici a Satinského natočil Svitáček sám krátký film VE VLAKU (1969) s Miroslavem Horníčkem. V 60. letech krátce hostoval jako režisér v Semaforu („Pokušitel" 1966). Během své dráhy byl celkem čtyřikrát zaměstnancem Filmového studia Barrandov a čtyřikrát byl z toho studia proti své vůli propuštěn. Využil se i v rozhlase a na gramo.
S Jánem Roháčem spolupracoval Vladimír Svitáček i v Československé televizi Praha, když tato dvojice autorsky a režijně natáčela původní hrané televizní inscenace a filmy (DUET, ŽÁRLIVOST, USPOŘENÁ LIBRA, DNES NAPOSLED i ZLATÝ ZUB) a také zfilmované písničky (JÁ JSEM ZAMILOVANÁ, JEZDÍM BEZ NEHOD, MARNIVÁ SESTŘENICE, ZČERVENÁ, ŽIVOT JE PES, ZHASNĚTĚ LAMPIÓNY, MALÉ KOTĚ, ZLÁ NEDĚLE, ZDVOŘILÝ KOVBOJ WOODY, KDE MÁŠ VLASY, VÉNO? apod. apod.) – jedny z prvních videoklipů vůbec.
Jako autor, režisér a s Miroslavem Horníčkem spoluúčinkující stál u zrodu pořadu HOVORY H (1968) a poté i HOVORY H JEŠTĚ PO DVACETI LETECH (1990). Za normalizace byla Svitáčkovi znemožněna umělecká a tvůrčí činnost a roku 1978 raději odešel do předčasné penze.
Rehabilitován byl poprvé v roce 1968 a poté až roku 1990. V dobách nedobrovolného umlčení se aspoň Svitáček v 70. a 80. letech ojediněle vracel ke svým začátkům – přátelé ho rádi obsazovali do malinkých epizodek ve snímcích TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (strážník), JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (prof. Kingsley), Formanův americký AMADEUS (papež Klement), PŘÍBĚH '88 (muž), videofilm KDO UNESL KLAUDII? (spisovatel Šťáhlavský) i seriály NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA z roku 1981 (člen komise) a POMALÉ ŠÍPY (Kopáček).
Obdržel Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1959) a Čestné občanství rodné obce Střelice (2001). Vladimír Svitáček zemřel 23. srpna 2002 v Praze ve věku jednaosmdesáti let. Pohřben byl ve svém rodišti a na počest bylo vydáno CD „Vladimír Svitáček o životě aneb..." (2005).
Jaroslav "krib" Lopour
