Adolf Born

Adolf Born se narodil v Českých Velenicích v rodině železničáře. Mezi jeho předky koluje také maďarská krev - dědeček byl coby zámečník na zkušené ve Vídni a oženil se tam s maďarskou kuchařkou. Řada Bornových příbuzných žije v dnešním Rakousku. Adolf Born je znám svou nostalgií po éře Rakousko-Uherska. Patří k ní mohutný knír a sbírka starých čepic. Ve své výtvarné práci také s dobou panování císaře Františka Josefa často inspiruje a s nadsázkou se označuje za jednoho z posledních žijících monarchistů. Lásku k podunajské monarchii získal, když si jako kluk čítával v dědečkových knihách. Tam ho zároveň začaly přitahovat knižní ilustrace. K rozhodnutí stát se výtvarníkem ho přivedly obrázky Luďka Marolda a Zdeňka Buriana. V patnácti letech se definitivně rozhodl je následovat.

Po mnichovských událostech byl otec služebně přeložen do Prahy, kam za ním odešla i jeho rodina. Vychodil tam střední školu a v letech 1949-1950 studoval výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Odtud přešel na VŠUP k prof. Antonínu Pelcovi, který vyučoval karikaturu a ilustraci. Když Pelc odešel na Akademii výtvarných umění, jeho žák ho následoval. Studium ukončil v roce 1955 a téhož roku si se spolužákem z akademie Oldřichem Jelínkem zřídil ateliér a začal obcházet nakladatelství. Záhy si získal jméno jako velmi osobitý ilustrátor. Specializoval se zejména na humoristickou ilustraci, měl blízko k ironizujícímu stylu Krylova, La Fontaina a Ezopa. Často spojoval zvířecí a lidské rysy, aby charakterizoval postavu a její hodnotový žebříček. V roce 1959 měl první výstavu v pražské galerii Fronta.

V 60. a 70. letech se představil především jako karikaturista - sbíral tehdy mezinárodní ceny, jezdil do zahraničí a získal v cizině četné přátele. V roce 1964 se zúčastnil výstavy světové karikatury v Montrealu a v 70. letech tamtéž získal cenu Grand Prix. Později se karikatury vzdal a soustředil se na ilustrování knih. Do současnosti jich má na kontě zhruba 380. Tvořil zejména pro děti - jeho kresby doplnily příběhy Dickense, Poea, Marca Pola, Dumase (Tři mušketýři), Defoea (Robinson Crusoe) a desítky pohádkových sbírek. Svými ilustracemi se snaží příběh rozvíjet a doplňuje obvykle řadu vedlejších motivů, aby obrázek šel vlastním životem a děti si domýšlely další příběhy zobrazených hrdinů. Mezi jeho nejlepší práce patří Pipi Dlouhá punčocha od Astrid Lindgrenové a Muž s dýmkou a houslemi od Arthura Conana Doylea. Nakladatelé i čtenáři oceňovali Bornovu schopnost vcítit se do tématu a zachovat atmosféru příběhu. Četné knihy ilustroval i v zahraničí, jako první vyšlo v roce 1973 album jeho kreseb a grafik v Itálii. Jeho ilustrace našly děti i ve Sluníčku a Mateřídoušce.

Zhruba třetinu svého času věnuje volné grafice, která má nezaměnitelný styl. Objevují se na nich svérázné postavičky, bizarní zvířátka, pouťoví kejklíři, elegantní páni v cylindrech z dob císařské éry a dámy s vysokými účesy, velkými dekolty a cigaretovými špičkami. Protože je Adolf Born vášnivý cestovatel, často se v jeho pracích objevují cizokrajné motivy. Uskutečnil kolem 150 výstav v Čechách i v zahraničí a je považován za elitu mezi našimi výtvarníky. Ve svých počátcích se věnoval dřevorytu a linorytu, od poloviny 60. let se začal zabývat barevnými litografiemi, které ho proslavily.

K filmu se Born dostal poprvé v roce 1963, kdy s Václavem Bedřichem spolupracoval na snímku AŽ JÁ BUDU VELKÝ. S tímto režisérem si v průběhu 60. let spolupráci mnohokrát zopakoval. V roce 1969 se jako výtvarník podílel na výrobě hrané komedie režiséra Rychmana ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC. Systematickou spolupráci se světem kinematografie navázal od roku 1972, kdy vytvořil tvůrčí tým se scénáristou Milošem Macourkem a animátorem Jaroslavem Doubravou. Vzhledem k nejužšímu stylu spolupráce lze Borna označit i za spolurežiséra. Většina diváků si Borna spojí především s večerníčkovým seriálem MACH A ŠEBESTOVÁ, na kterém pracoval od roku 1976. Koncem 80. let vznikl ještě večerníček ŽOFKA A JEJÍ DOBRODRUŽSTVÍ. Vedle těchto sérií věnoval Born mnoho času výrobě dlouhometrážního animovaného filmu DOBRODRUŽSTVÍ ROBINSONA CRUSOE, NÁMOŘNÍKA Z YORKU, kde měl na starosti kreslenou část. Na řadě hraných filmů se podílel rovněž výrobou kreslených titulků, patřily mezi ně např. JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH, JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE a KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH (podílel se na výrobě animovaných částí) nebo komedie COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT. Pro televizní inscenaci ZLATÝ NÁHRDELNÍK vytvořil kostýmy a dekorace. Naposledy se zúčastnil práce na hraném filmu MACH, ŠEBESTOVÁ A KOUZELNÉ SLUCHÁTKO, kde vyrobil animované části. Spolupráci s filmovým světem přerušil po smrti Miloše Macourka, se kterým ho pojilo osobní přátelství. Celkem se po výtvarné, scénáristické nebo režijní stránce podílel na vzniku 62 filmů.

Pokud jde o rodinný život, oženil se v roce 1962 a o dva roky později se mu narodila dcera Erika.

Milan "gudaulin" Černý