POMO

Parádně hrající Pacino v heist filmu s banální zápletkou. Anebo mám být jako divák unešen zvratem, kdy jako jeho manželka na scénu napochoduje mladík v županu, kvůli kterého změně pohlaví to celé Pacino dělá? Jeho skutečná žena a obzvláště máma pak už jenom uzavírají bizarní kruh postaviček, které z toho dělají nechtěnou komedii. Vystižení Brooklynu dané doby a její poměrů v USA chvályhodné, ale jako lidské drama mě tato klasika nestrhla.

Béčkový thriller, handicapovaný naivitou a chabou režií (nepravděpodobné situace, hloupé momenty, nezvládnutí některých napínavých scén). Paula Patton jako producentka a hlavní hvězda chce v žánrovém bijáku poukázat na problém human traffickingu s podtónem girl-power hrdinství, ale vybrala si pro to silně nevhodnou filmařskou crew.

Konečně klaun, který s capartama nakládá, jak si zaslouží. A který alespoň v posledním stádiu proměny vypadá echt hnusně a děsivě. Jen teda škoda toho naprosto nezvládnutého balancování mezi vážným hororovým dramatem a nechtěně směšnou béčkovou ptákovinou. Ono jakoby ani nebylo že nezvládnuté, jako spíše nevědomé. Což je ještě horší.

Hezký, lyricky vyprávěný film, ve kterém někdo odhodlaný realizuje největší archeologický objev, někdo nenaplněný nachází životní lásku a někdo pro někoho nesmírně důležitý.... Za tónů klavíru, pocitů úzkosti ze začínající války a nenucených západů slunce a existenciálních myšlenek spojených s uměním a jeho věčností. Všichni herci TOP a místy pro ozvláštnění atypický střih, kteří nemůže říct že by se nelíbil, ani ani obráceně.

Solidní TV film o dialogovém vztahu masového vraha a novinářky, která ho navštěvuje ve vězení. O fascinaci “křehké ženy” zlem v podobě přitažlivého “mužského pavouka”. Námět podobný hlavní dějové linii Mlčení jehňátek, akorát zde o skutečném vrahovi, a inspirovaný skutečnými fanynkami, které získal po zatčení díky svému machovskému magnetismu (ve vězení se dokonce oženil). Pro pochopení a docenění filmu je nevyhnutelné znát story Richarda Ramireze, děsivost jeho činů a jejich pozdější cynickou reflexi jím samotným. Lou Diamond Phillips ho zde ztělesnil dobře a snímek funguje i po psychologické stránce, odkrýváním důvodů slabosti novinářky pro vrahovu dráždivou, animální přitažlivost.

Nošení nákladu na horské chaty jako životní styl. Konfrontace vzpomínek na někdejší reální svět “tam dole” se současným vykonáváním nejtěžší možné práce v horách je jádrem tohoto dokumentu. Senioři, kteří za nic neopustí to co dělají, dokud jim to jejich těla dovolí dělat. Protože je to naplňuje více než třeba hraní v orchestru v nejprestižnějším koncertním sálu světa. Jejich moudrost z poznání, možnosti porovnat, kterou dostane v životě málokdo (kvůli čemu jsou lidé nespokojeni a často až nešťastní, i když k tomu nemají důvod). Vnitřní klid a vyrovnanost jsou odměnou těchto borců za všechnu tu “báječnou dřinu”.

Ze začátku si říkáte “snad to nebude jenom klišé o přátelství Timberlakea s tím malým klukem”, a nakonec jste rádi, že to bylo jenom o něm. Malá vztahovka se srdíčkem a excelující Juno Temple ve vedlejší roli věčně zfetované matky.

Když to nejde v reálu, v lednu potěší floridské slunce i ve filmu. A na Lopezku se taky příjemně koukalo. Jinak naprosto průměrný film s ohranou zápletkou. Hackford ho musel řemeslně prozívat, vzhledem k tomu jak dobře se v minulosti vypořádal s podstatně většími žánrovými výzvami (především Devil’s Advocate).

Průměrná buddy detektivka s ne úplně vhodnou hudbou Thomase Newmana a ve finále se debilně chovající postavou jednoho z detektivů. Washington s Malekem si jinak docela rozumí, film nenudí a drží v očekávání thrillerové gradace a klíčového dějového zvratu, ale nakonec ničím nepřekvapí. Vyplatí se jej vidět pro bizardní, znepokojivou psycho kreaci Jareda Leta. Ta si zasloužila lepší scénář.

Revenge-flick produkt #metoo nálady v popovém balení s příjemným castingem, se snaživější charakterizací hlavní postavy, než na jakou jsme zvyklí z tematicky podobných revenge-hororů. Carey Mulligan je roztomilá, ale zmínky o “oscarovém” hereckém výkonu jsou mimo. A vůbec, film v žádném směru nepřesahuje tvůrčí hranice hravé jednohubky, originální pouze zasazením daného tématu do áčkového mainstreamu. Scenáristické rádoby kouzlení ve finále naopak potvrzuje jeho kreativní limity v mezích pouhého svěžího tínejdžerského dramatu. Assassination Nation byla v daných vodách odvážnější a stylovější.