POMO

Další ulítlá, rácio destabilizující dupieuxovina, tentokrát stavějící především na obskurném chování hlavního hrdiny a na tom, co udělá v dalším kroku. Nejlepší na Dupieuxovi je, jak moc se odklání od reality, aniž by stratil kontakt s lidskou psychologií, kterou navíc dekonstruuje s důvtipným nadhledem. Moc jsem zde ale nepochopil volbu barevné vyblitosti obrazu. Možná parafráze na hrdinem natáčené “home video”, ale každopádně mi to film trochu shazovalo. [Cannes]

Jarmusch napsal postavy ma míru pro svoji ikonickou hereckou skvadru a nechává je hláškovat a vtipně mimózně reagovat na to, co známe ze zombie hororů. Za tónů mysteriózních kitarových rifů jako z Dead Mana ale v lehce svižnějším dějovém tempu, s konec světa z povzdálí pozorujícím lesním mužem Tomem Waitsem, ryze zombie rolí pro Iggyho Popa, který čerstvě vyhřezlé, krvavé střeva hospodyně zapíjí kafem z jejího kávovaru, a neopomínajíc zanícení a rozhled mladých žánrových geeků. Sympatická buddy chemie mezi duem poldů Murray/Driver, představujícím dvě generace jarmuschovských dramedy hrdinů. Příjemná oddechovka s překvapivě plnohodnotným gore, sice v ničem převratná, ale alternativně pojímající známé věci. Pro skalní jarmuschovce, kteří onehdy frflali na “komerčnost” Noci na zemi, to bude zase jedna Jimova přestávka. A jestli to Universalu vydělá v multiplexech, to teda nevím - pro popcornovou omladinu je to přes požehnaný body count a kvalitní CGI příliš starosvětské a málo dynamické, a jarmuschovci do nich nechodí. [Cannes]

Film začne slibně. Disponuje zajímavou sci-fi vizí, krásnými vizuály a námět sblížení otce se synem, který zároveň prochází sebeuvědoměním, má velký bijákový potenciál. Výsledek je ale přes příjemné kouzlo dobrodružna příběhově mdlý a emocionálně i myšlenkově naprosto míjí zamýšlený cíl. Takové to, když víte co máte coby divák jakože prožívat, ale pro svou naivitu a nedotaženost vás to absolutně obchází. Do velké míry za to skutečně může Jaden Smith, nebo možná jeho režijní vedení Shyamalanem.

Neúspěšný pokus o mysteriózní horor, jak ho nejlépe umí a primárně dělají hollywooďané. Neatraktivní postavy (v jakémkoliv smyslu slova), zdlouhavá a nezajímavá expozice, nevydařený pokus o již tak ohrané fígle ve vytváření napětí při toulkách lesem. Bebjak je dobrý rejža, postavama i příběhem výrazně komplexnější a hlubší Čiara byla super. Tenhle typ žánrovky ale evidentně vyžaduje jiný typ talentu, a nejspíš i lépe zadaptovaný scénář, který zde zavání odfláknutou komerční rychlokvaškou.

Bizarní, zábavný žánrový hybrid, kterému se překvapivě daří udržet i špetku důstojnosti. Sociální otázky menšin, třídní společnost a rasizmus, řešené v první polovině, jsou decentně podané a Edgertonova postava orka je nejlepším ve filmu. Do toho v druhé polovině démoni, magická hůlka po které přahnou úplně všichni, a hrozba zotročení světa potenciálně příchozím temným vševládcem. Samozřejmě kung-fu, mučení a střílečky. Futuristické sci-fi, sociální drama a šílené fantasy, říznuté policejní buddy komedií. Ne že škoda že to Ayre udržel jenom v lehkém nadprůměru. Spíše zázrak.

Originální námět reflektující posedlost mladých lidí uspět v soutěži identit umělého online světa, navíc formálně skvěle zvládnutý. Ale právě proto jsem od něj očekával rozvinutí dějově širšího konspiračního záběru s dramatičtějším vyústěním. Film je nakonec spíše jen komornějším psychologickým záchvěvem teenagerské postavy s vykolejenou realitou, které psychologické záchvěvy mě coby diváka moc nezajímají.

Solidní akčňák, který se dostatečně věnuje i postavám (paradoxně zrovna chování Affleckova borce mi ale v druhé polovině přišlo neopodstatněne chladné, buď špatně zrežírované, nebo zmrvené vystřižením nějakých scén). Jinak skvělé herecké seskupení, od začátku z filmu sálá potenciál slušné žánrovky, který film uspokojivě naplní. Neokoukané nápady, lokační výpravnost a atraktivní insiderský vhled, jak můžou být někdy podobné žóldnéřské akce koncipované.

Jako loupání cibule, které každá vrstva má o tolik intenzivnější odór, že po spatření jádra už jde jenom zavřít oči. Pekelně silný, mistrovsky vyprávěný příběh s lehce artovým přístupem, ale velmi diváckým tématem. Prostě Villeneuve. Naservírování pointy s uvědoměním si souvislostí mi zde přišlo funkčnější a mnohem emocionálnější než v Arrival, kde mě (překvapivě) docela minulo. Jakto že Mélissa Désormeaux-Poulin po tomto nehraje ve větších věcech??

Intimní setkání prázdnoty a naplnění, samoty a shledání, slepé destrukce a sklamání. Odvážný, otevřený a psychologicky přesný “malý film”, ve kterém všechno funguje přesně tak, jak má. Chci jako celovečerák od Polanskeho!

Tak moc béčkový klon A Quiet Place a Bird Box současně, jaký ti z nás, zvyklí primárně na “kino produkci”, ani nejsme zvyklí konzumovat. Samozřejmě se bavíme především o scénáři a režii. Production values si bohatě zabezpečený Netflix umí pohlídat.