katasta

Zlatý průměr. Nemohu namítat nic proti animacím, ty jsou vážně super. Hodně se mi líbila zaprášená místnost nebo rozstříštěné sklo :o) Avšak jsem tak trochu proti hodnocení filmů podle technické povedenosti, neboť za pár let bude toto provedení chabé a zbyde už jen dívat se čistě na příběh. A ten mě popravdě zas až tak nenadchl. Pravda, párkrát jsem se zasmála, ale vícekrát jsem si spíše říkala: jejda, copak na to budou koukat jenom pětileté děti, že je to točené jako pro slabomyslné? Jasně, je to pro děti, ale podle mě správná pohádka dokáže zaujmout i dospělého a neotravovat ho přespříliš dětskýma hláškama...

Řekla bych, že většina filmu je víceméně dobrá, nebo alespoň nenudí...ale to jen proto, že člověk pořád čeká, co přijde zajímavého...nebo spíše očekává, kdy už přijde ta chvilka, která z hodně podprůměrného filmu udělá nadprůměrný. S politováním ale musím říci, že ta chvilka se nekonala a z tohohle dílka se vyklubala akorát slátanina postavená na extrémně vyšinutých lidech, kteří se nějakou náhodou sešli dohromady. A ten "Shakespearovský" konec mě vážně neuchvátil, spíše naopak, ačkoli oceňuji alespoň tu pramalou střízlivost, která se tam objevuje.

Třetí film v pořadí s tématikou snahy o nezávazný sex mezi kamarády, který skončí, jak jinak, než závazným vztahem. Je dost škoda, že se s těmito filmy roztrhnul pytel, ačkoli první byl film Love and Other Drugs, který má oproti Friends with Benefits a No Strings Attached alespoň nějakou vedlejší myšlenku, protože koukat na úplně stejné filmy, jen s jiným obsazením, už je docela nuda. Abych byla upřímná, z těchto tří filmů se stejným příběhem je tento nejslabší.

3,5*. Očekávala jsem standardní americkou komedii, která je přiblblá a rádoby vtipná. Zde jsem se však i doopravdy zasmála a koukat se na Rachel mě asi nikdy neomrzí :o)

Suprově skloubený horor s dramatem, do kterého se sem tam zatoulalo i pár komediálních prvků. Obsazení je navíc špičkové a bylo vážně zajímavé sledovat malou Kirsten Dunst, která za výkony ostatních ani trochu nepokulhává.

Je mi líto, ale vážně nechápu, čím si Kuky zasloužil takové vysoké hodnocení...vždyť je to nuda!! Dospělého člověka něco takového nemůže bavit, leda tak nějaké dítě ve věku, kdy ještě pořádně nepřemýšlí o světě, a i pro toho je to silně nevhodné. Docela by mě zajímalo, pro jakou věkovou kategorii je to původně určeno. Nepopírám, že v pár směrech je to povedené a že je to originální, ale to mi k pocitu zábavy u filmu vážně nestačí.

Co se mi na tomto snímku především líbí je to, že není jednostranný. Každý zde má svůj vlastní příběh, svůj život, své problémy, myšlenky, svá trápení. Složením všech takových kousků dohromady získáváme celkový pohled a silný příběh. K tomu malé významné plus za Abigail Breslin.

Krom toho, že je celý nápad docela k popukání a stejně tak většina scén, vyzdvihnu jen pár věcí. První je Chloe Moretz. Ta holka je kouzelná a skvěle hraje. Druhou věcí je hudba, která parádně doplňuje smysl filmu. Nikdy by mě nenapadlo, že je možné pomocí hudby ze scény udělat komedii, ale tady se to vážně hojně daří.

Opravdu zvláštně splácaný snímek. Nemám žádné výhrady k režii ani k hudbě, těm spíš pochvala, že i přes chabý příběh z toho dokázali vykřesat maximum, které člověka přeci jen lehce chytí za srdce. Samotný příběh je totiž jen těžko uvěřitelný, silně nedomyšlený a nedokážu pochopit, proč je zasazen do 20. století (pokud se dobře pamatuji). Nejde nesrovat s o pět let starším snímkem The Island, který mi tento film silně připomíná stejnou tématikou, a který je podle mě domyšlenější.

Jedním slovem parádní. Zkombinovat dva blázny, jednoho papírového a druhého nikoli, je vážně zajímavý nápad...a ta zajímavost se prolne do celého filmu. Výsledkem je originální komedie, která inspiruje ke spoustě blbostí a nemálo pobaví. A tak si po skončení poklepávám nohou do rytmu "I'm gonna be (500 miles)" od Proclaimers a přemýšlím o tom, jak vyzkouším Samův způsob dělání toastů a bramborové kaše :o)