kiddo

Snad nikde jinde ta otřepaná metafora "střední = společenský mikrokosmos" nefungovala líp. Jednou ty politickospolečenské implikace snad rozeberu dopodrobna, ale proteď se spokojím s prohlášením, že tenhle středoškolský Klub rváčů je tím nejlepším kolotočářským hororem vůbec (Smrtící atrakce, dafuq?)

Zapnula jsem to jen kvůli Mikkelsenovým půlkám. Půlky se nekonaly.

Kdybych nebyla blbá a nezačala se před lety zajímat o fanfikci a obsah termínu "Mary Sue", tak na mě ta atmosférická, lehce úchylná romanťárna mohla fungovat stejně jako v dětství. Teď už z toho holt není nic jiného než typicky plochá verze původního materiálu zprasená o přítomnost spasitelské bezvýrazné panenky. Snad mi přečtení knížky za účelem pravděpodobného potvrzení tohohle závěru nebude trvat dalších deset let.

Když se člověk oprostí od očekávání klasických tropů spojených se soudními filmy (emotivní dramatické přestřelky, hodně řevu, výmluvné proslovy a překvapivá zjištění) a soustředí se spíš na tu charakterovou studii zoufalého ožralého losera, kterému mezi prsty protéká poslední šance na život, velice rychle zjistí, že "Rozsudku" do té páté hvězdy mnoho neschází.

Co se stalo s odvěkým receptem našich babiček „Když se ti zachce románku se zločinným stavařem, Barunko, vrať se domů, udělej si z manželova ptáka sbíječku a buď ráda, že je po dvaceti letech neutuchající buzerace vůbec ochoten ty tvé nulové kozy a plochou prdel ještě snášet“? Typická emancipovaná fantazie o rozmazlené, sobecké, amorální kurvě, která nikdy nemusela o nic usilovat a je tím k smrti znuděná. Osobité pouze naznačováním „Frantíci + zatmívačky + hnusní protagonisté = umněňý“ a úvahami o budoucím ději Sexu ve městě 3 (manžel je pozoruhodně podobný panu Božskému a ty prázdné kobylí ksichty se charakterově taky moc neliší).

Hodnotí tři kategorie lidí: ti, kterým to přijde vtipné, ti, kterým to nepřijde vtipné, a ti, kteří chtějí kázat o toleranci, politické korektnosti a svých nebo (ještě lépe) cizích uražených citech. Ti třetí můžou jít příhodně do řiti.

Dramaturgicky místy dost amatérská a hlavně značně schizofrenní podívaná, která co chvílí ostře přepíná mezi och tak trhlým životem veselých postaviček na stanici a vážně míněným „jen ten úředník nás drží nad vodou“, tak jako tak ale jede v zaběhnutých kolejích velebení všemocného policejního živlu. Nechtěná oslava nekontrolovaného fízlování, která se u Hříšných lidí města pražského dá omlouvat dobovou podmíněností, působí svou neuvědomělostí v dnešní době poněkud bizarně. Ten potrat zvaný třetí série prosím nezmiňovat. Jo a Ludmilu se Šiktancovou pověsit za kozy do průvanu, děkan.

Hele, já to chápu, dobová tvůrčí omezení, stylizace daná úhlem pohledu postav a jádyjádyjáda, jenže já prostě mám tak nějak celkově dost silný problém chápat Hříšné lidi jako projekt vymykající se nejenom Sequensově tvorbě, ale komoušským nalejvárnám obecně. Naopak, svým důrazem na fízlovské zájmy a autoritu opravňující dneska naprosto nepřípustné policejní praktiky mi připadají vcelku příznační.

„Prachsprostá vykrádačka“ je dnes už takové obehrané spojení, tak se tedy inspirujme u našich yankeeských bratrů a převezměme jejich krásné a mnohem výstižnější „a patchwork quilt of suck“ – jsem hororový amatér s pamětí a všímavostí vychlastaného sklerotika a i já jsem zde objevila nestydatou, samoúčelnou slepeninu nejslavnějších motivů ze Stáhni mě do pekla, Paranormal Activity, Entity, Ptáků, nemluvě o celé struktuře Amityvillu a určitě mnoha dalších. K tomu můžeme přidat tunu klasických klišé a zblízka zabíraných lekaček. Mezi největší WTF patří počáteční soustředění jak na postupně čím dál vyjukanější rodinku (a lá zmíněný Amityville), tak na vyšetřovatele chystající se ve stylu neonoiru na svůj nejhnusnější případ, který je navždy změní – oba úhly pohledu spojené takhle dohromady mají vzbudit zdání komplexnosti, jenže od samého začátku zcela jasně směřují do jednoho společného bodu, aniž by se nějak ovlivňovaly nebo obohacovaly, a film tudíž mohl zrovna tak dobře začít ve čtyřicáté minutě. I ta nejslabší duchařská/pseudoduchařská/démoní epizoda Lovců duchů skýtá svižnější, intenzivnější a děsivější podívanou (plus i ten exorcismus mají Winchesterovi podstatně vymakanější).

Hororové klišé číslo 1897: je-li žena těhotná, není již trubec nutný – pokud ovšem není třeba učinit nějaké stupidní rozhodnutí nebo prdelku vysekat z průšvihu a lá deus ex machina. Autoři Vřískotu 5, pište si tydle moudrostě!