Hwaelos

Představte si nějakou soc-realistickou klasiku z padesátek. Třeba Zítra se bude tančit všude. A všechna ideologicky zabarvená substantiva nahraďte slovem "láska". A máte Closer. Film s papírovými dialogy, kde se o citech jenom mluví, kde všichni hrají křečovitě, protože to s daným scénářem jinak nejde, film, který je úplně plochý a neživotný, ačkoli by se chtěl tvářit, že jde o ekvivalent de Laclosových Nebezpečných známostí.

Supergirl neměla nakročeno špatně. Když zacházíte s postavou, která je jen vývarem z jiného superhrdiny, musíte být buď zatraceně kreativní, anebo vyměnit kontext, aby z výsledku něco kloudného bylo. Dojem, který ve mně zanechal první díl, by takový, že trvůrci zvolili variantu č. 2 a namísto patosu přidali humor a nadsázku. Po pár dílech bylo ale jasno, že jsem se fatálně zmýlil. Zápletky jsou tuctové, zpracování levné a bez atmosféry, příběh generický, patosu vrchovatě. Škoda. Melissa Benoist byla celkem sympatická žába.

"Good trick works on so many levels..." říká Morgan Freeman a má pravdu. Stejně jako špatný film na spoustě úrovní nefunguje. Tady nefungují už základy filmařiny, což zřejmě supluje neustále popojíždějící kamera se snahou nahradit soudržnost pocitem dynamiky. Jenže dynamiku nemá samotný scénář, který nahradil spektakulárnost a překvapivé momenty levnou, cheesy gangsterkou bez snahy o divácký mind-blowing. Zdaleka nejsmutnější je, že ani základní jiskření a špičkování hlavních postav pomocí cynického humoru nezůstalo. Namísto toho je divák svědkem pokusů o dojemné utužování party, z něhož se tak maximálně zvedá kufr.

Pekelný film z Cormanovy produkce, který je ale zároveň velmi zábavný tím, jak naprosto postrádá kauzualitu - jednak mezi scénami na ploše celého děje, a jednak uvnitř jednotlivých scén (některé jejich části působí, jako by z nich byly klíčové záběry vystříhány, případně jako by střihač ukončil záběr příliš brzo nebo naopak pozdě). Nechybí bonbónky jako zcela nesmyslná nahota, souboje působící kouzlem nechtěného, (ne)herci dívající se při běhu do kamery atd. Zhlédnuto v podobě se simultánním dabingem, který sice občas trochu pozměnil smysl vyřčeného, ale na druhou stranu (podle občasných zaslechnutých fragmentů originální zvukové stopy) idiotské dialogy spíš vylepšoval.

Po prvních třech dílech mám pocit, že tvůrci hrají soutěž, kdo toho dokáže k tématu říct míň a kdo dokáže líp zpochybnit, že něco jako městské kmeny (aka subkultury) skutečně existuje. Punk - přehlídka několika náhodných tváří v náhodných rozhovorech o náhodných věcech (ale pořád ještě poměrně k tématu). Hooligans - záběry zpívajících polonahejch exotů střídaj záběry oblečenejch exotů, kteří si chtěj dát do držky (a to je vše). Rap - několikadenní stalkování jednoho až dvou raperů, kterak si vybíraj boty a jedí oběd přímo z pekáče, přičemž k tématu - překvápko! - neřeknou vůbec nic.

Je mi trochu smutno, když si pomyslím, že to, co jsem před devíti lety považoval za maximálně cool, se mi najednou jeví jako jedna velká křeč. Stylizace by ovšem tolik nevadila, dokonce ani fakt, že Rodriguez očividně prošlapává úplně slepou cestu animace. Zásadní problém je, že neumí jako režisér vyprávět, což se v novém Sin City vyjevuje naplno. Samotná makrostruktura filmu je úplně zoufalá. Zatímco jednička byla přiznaný povídkový film, v němž se jednotlivé složky prostupovaly minimálně, takže jednotlivé segmenty měly poměrně velkou samostatnost, u dvojky divák vůbec netuší na čem je. Hlavní linka vycházející ze stejnojmenné předlohy ještě jakž takž funguje. Problém je, že jsou do ní zamíchány další dvě zcela nesouvisející linie způsobem, který naznačuje, že jde o celistvý film (což tak samozřejmě není). S tím souvisí problém s tempem a rytmem filmu. Zatímco množství pasáží nevyzní vůbec dramaticky (ukázkovým příkladem je vražda parťáka a následná sebevražda policajta Morta), protože jsou podány totálně zkratkovitě, jiné (zejm. příběh Nancy) by potřebovaly pořádně proškrtat, aby fungovaly, jak mají. Robert Rodriguez je možná fanda noirů, ale fanda dost nepozorný. Jeden z pilířů žánru, voiceover hlavního hrdiny, se mu podařilo dokonale pohřbít tím, že z něj udělal dominantní prvek, který výrazně převyšuje množství dialogů. Otravnost "vnitřního hlasu" se ve výsledku bije pouze s jeho uspávající funkcí. Úplně stejný neduh provází akční scény, které nemají nápaditost, ale dohánějí to stopáží. Vtipnost veškerá žádná - viz absence dialogů. Konečně jsem doufal, že alespoň užití barvy povýší režisér na významotvorný prvek (kontrast černobílé s libovolnou jinou barvou), ale nestalo se tak (proč je sakra zcela barevnou postavou úplně nevýznamná šlapka?). Nerad to říkám, ale musím souhlasit s tím, že nejpozoruhodnější scény (bohužel nikoli filmařsky) jsou PEK (prsa Evy Green).

Ještě blbější, než jsme doufali. Expozice trvá 70 minut ze 110 minutové stopáže. Padouch zaměnitelný, finále nablblé, hudba vykradená z Pána prstenů, triky barvičkové, nikoli však efektní. Logika, respektive konzistentnost fikčního světa dostává těžce na prdel. Dva příklady za všechno: Idris Elba dokáže plášť lodi rozpárat dýkou, ale ta samá loď projede hromadou kamenných pilířů jako nic; nejmocnější bojovníci devíti mýtických světů používají meče a padají pod ranami střelných zbraní jak králíci (jaký div!), i když na vývoj bojového arzenálu měli několik eónů, kdežto jejich protivníci používají ty samé jako kdysi. Lepší hereckou sestavu by člověk pohledal, ale je vidět, že ani jim moc nejde vyslovovat banální a toporné dialogy (vidět tak Skarsgarda, Hopkinse a Portmanovou je k breku). Delší komentář to nepotřebuje...

Logiku to má asi jako tupá sekera. Děj je zkratkovitej, jednotlivý epizody jsou provázané dost náhodně - jednu chvíli se řeší mrtvá čarodějnice, v další se cituje Kniha Zjevení a čtyři jezdci apokalypsy (kdybych dostal litr pokaždé, když to někdo vytáhne na plátno...) a v dalším díle hula hop a je tu Moloch a Miltonův ztracenej ráj. Pokud chcete najít místnost, kde taktizoval George Washington a je uskladněných pár kilo dynamitu, není problém, stačí otevřít okno v policejním skladu. Hledáte prastarej kodex, ztracenej dvě stě let? Koukněte do hlavní lodi kostela, kde je špatně zacementovaná schránka ve zdi, které si nikdo (!) za tu dobu nevšiml. Tohle je prostě třetí seriálová liga někde mezi Hvězdnou bránou a 902 10. Kouknete na to během umývání nádobí a budete spokojení. Ústřední dvojice je docela sympatická. Děvče moc hrát neumí, ale zase se na ni pěkně kouká. Zato britský akcent Toma Misona bude fanynky Sherlocka uvádět do deliria.

Absurdní hloupost, na níž je nejvtipnější samotný nápad - černý Drákula ve víru velkoměsta. Stupidní plášť included. Zpracování je fušeřina ve stylu grónské třetí ligy ve fotbale a v obočí hlavního hrdiny by se ztratilo i hnízdo vlaštovek, ale ani díky tomu to nebylo tak špatné, aby to bylo vtipné (což je vlastně definice dobrého campu). Je to prostě jen špatné.

Tohle Jasonovi nerad dělám, ale půl druhé hodiny filmové lobotomie občas způsobí, že ani nevíte, na co klikáte...