Hwaelos

Rychlé kolty, vnadné ženy, rozlehlá dřevěná města a neúnavní hrdinové (a padouši) s přesně vyhraněnou stranou. Na to vše zapomeňte. Pokud nějak divoký západ vypadal, tak takhle. Nejvíc mě osobně překvapilo, že Hackman byl oproti Eastwoodovi vlastně kladná postava a stejně sem fandil Munnymu. Jojo, šerif si umřít nezasloužil, ale jak říká každý správný zabiják: "Tohle není o zásluhách..."

Osobně jsem byl připravený na nejpřeceňovanější český film všech dob, protože co mohlo být ve filmu dobré, mělo pocházet z Hrabalova pera. Jak jsem byl překvapený! Adaptace není vůbec doslovná a přestože respektuje Hrabalovskou poetiku, polovinu dojmu tvoří Menzelův přínos. Neckář byl snad místy až příliš prkenný a hudba se k filmu nehodila vůbec, ale nádherná kamera, rošťácký Somr a vynikající Brodský tyhle slabší místa spolehlivě zalepili.

Mrazivě skvělý Damon, vynikající scénář, vyvážená režie a naprosto fenomenální kamera. Závěr filmu je velice zvláštní a působivý...

Třaskavá směs podivných ingrediencí: řachavá a nekorektní komedie, drama o zcela vážných věcech (mrtvé děti a tak), naprosto divné situace (debata o válce liliputů) = výborný film. Jen víc takových! A hlavně by mě teda zajímalo, co má furt s těma vietnamcema:)

Představte si takový průměrný hollywoodský životopis. Jak bude vypadat? Nejspíš bude hlavní postavou velmi talentovaný umělec, který coby chudý mladík ke štěstí přišel. Po trnité cestě došel úspěchu a uznání, ale ošklivá buržoazní společnost, na kterou nebyl připravený ho přiměla zpychnout, opájet se vlastním úspěchem a (a to především) brát drogy. Jenže láska k hudbě/divadlu/filmu to vše překonala a on vstoupil do dějin. Alternativou je brzká smrt, díky níž se do listiny historie stihl zapsat dřív. Tyto filmy zpravidla přitahují oscarové naděje a tím pádem i kvalitní herce. Jakmile seženeme průměrně schopného režiséra, máme vyhráno. Radují se kritici, radují se studia, snad jen divák už se musí nudit. Toto shrnutí předznamenává to vše, čím Letec není. Tak především Howard Hughes nemá talentu na rozdávání. Na počátku své cesty je to sebevědomý zbohatlický synek, který právě podědil pár set hektarů ropných ložisek, což ho řadí mezi nejbohatší muže dvacátých let. Je vášnivě zamilovaný do letectví a stejně jako spousta jeho vrstevníků se opájí možnostmi nového umění – filmu. Peníze jsou pro něj pouze prostředkem, jak naplnit své tužby a slova „není možné“ nemá ve svém slovníku. I proto si může dovolit natočit první hollywoodský velkofilm Hell’s angels, který odstartoval jeho slávu. Ale nakonec se nejedná ani o portrét režiséra (po Pekelných andělech už natočil pouze jeden snímek). Letec nám servíruje příběh muže, jehož nadšení hraničí až se šílenstvím, jehož psychická porucha mu začíná - zprvu pozvolna - stravovat život, ale jedná se o obrazy tak pozoruhodné a nezaměnitelné, že nám zdání pocitu déja-vu ani nepřijde na mysl. DiCaprio předvádí životní výkon (bez ohledu na to, jak otřepaně to zní) a Blanchettové pravděpodobně ani neuvěříte, že ta šílená a v druhé polovině naprosto kouzelá osoba na plátně je jejim alter egem. Tito dva tak naprosto zakryjí výkony ostatních slavných protagonistů, kteří se Letcem mihnou. Scorsesse pak předvádí, že přes netypický žánr biografie, ze své režisérské preciznosti nic neztrácí. Příběh graduje a přes často značné časové skoky neztrácí kontinuitu. Připočtěme perličky typu dvoubarevné technikolorování některých sekvencí ala spektákly 30. let a máme tu snímek, který - na rozdíl od opěvovaných životopisů posledních let Ray a Walk the Line - v nejbližších desetiletích nebude zapomenut. Pravděpodobně jde o nejlepší životopisný film, co jsem vůbec viděl.

Kdo chce vidět silný příběh, ať se podívá na hotel Rwanda. Ale je dobré si na další dny koupit tubu prášků na spaní...

To se nedá svítit:) Werich sice není nejlepší český herec, ale rozhodně jeden z nejlepších komiků...

Jasně, je to úplná blbost, ale něco tak zábavného jsem neviděl ani nepamatuju. Ke konci mi slzely oči a bolela mě bránice. Doporučuju všem, kdo se cítí na proklatě černý humor:)

První setkání s Kim Ki-dukem a žasnu. Kameramana si uměl vybrat a v dvouhodinovém filmu není zbytečného slova nebo záběru. Tlesk tlesk

Po prvních dvou dílech (***): Je pro mě dost těžké analyzovat, kde je problém. Seriál poměrně otrocky kopíruje zahraniční vzory, což by mělo být zárukou úspěchu (nikoliv originality), spousta fórů výborně funguje - už jen kvůli tomu, že staví na českém kulturním kontextu. Kdo navíc poslouchá Ozzákovu muziku, ten musí uznat, že scénář nepíše úplná lama. Ale stejně nakonec vyznívá celá ta snaha trochu křečovitě a nepřirozeně, jako by se u nás sitcomy zkrátka nedokázaly zabydlet. Ale stejně budu sledovat dál a držet těm klukům palce! Přehodnocení (*****): Čím dýl to sleduju, tím nadšenější jsem. Křečovitosti neubylo, ale ani mi to už nevadí. Na každý díl se těším, protože se doopravdy dobře bavím. Dejdarovi sedla role Ozzáka jako pusa na zadek a každý jeho výstup je svátkem (úplně mě nadchl internetový spin-off "Ozzákova škola kalení"). Hlavně Comeback má kultovní potenciál. Vlastně mám pocit, že už se kultem stal, což se o žádném jiném českém seriálu říct nedá (a ze všeho nejmíň o chlastacích pokusech typu "Hospoda").