Thomick

Z čeho by byl takovej archaickej džin v naší době nejvíc na větvi? No jistěže z mekáče a káefcéčka! --- Dávno předtím, než se do toho vopřela Christina, stvořil taky Richard Curtis vlastního Genie In/And A Bottle. Svýmu (ne)oblíbenýmu Bernardovi přitom svěřil později nevídanou hlavní roli a za doprovodu nesmírně chytlavý melodie z něj postupně udělal Mr. Success, Mr. No Good a Mr. Totally Screwed. Takže v zásadě pěkná "pohádka". Curtis si sice s ňákýma pravidlama dělá ještě několikanásobně menší hlavu než v About Time, ale s přihlédnutim k době, ďábelskýmu Atkinsonovi a množství nápadů ... to pod čtyři hvězdičky prostě zaboha nestlačim. Tak sittie sittie, watchie watchie ... --- "Ok, then I wish you'd stop trying to kill me!" - "Damn"

Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu]

Hehe! (Na youtube si lze vyzobat celou řadu bitů se Simonem Peggem, Amandou Holden i dalšími).

Ach, ti nejapní Frantíci! Nejenže si natočej exkluzivní speciál k výročí svý největší sportovní chlouby, oni si ještě bokem prostě musej rejpnout do Anglánů, Amíků, Nizozemců a Italů, že? A pak jim to snad i v pohodě projde nebo co ... --- Ale když ono se moc nedá svítit, no. La grande boucle totiž zaprvý neni žádná závratná sci-fi, takže se v něm přes tu logickou nadsázku více či méně pozná jakkoliv amatérskej cyklista; a zadruhý k laskavýmu příběhu vrchem dodává pravidelně úchvatnou obrazovou kompozici (a schopnou režii obecně) i několik až nečekaných humorných momentů ("můžeš tudy, nechal jsem ti tu místo"), díky čemuž je docela s přehledem něčim víc než jen reklamou na událost, která stejně žádnou reklamu nepotřebuje. Jako jo, product placement se nijak neschovává a decentní protidrogová agitka taky dostane svuj (očekávanej) prostor ... ale v rámci možností? Vynikající pocta závodu závodů. Závodu jménem Tour de François. :) [16. Festival francouzského filmu]

No, každej nějak začínal, viď. Trio z božího Spaced (k obligátnim Peggovi a Hynes se přidává rozkošná Katy "Twist" Carmichael) se úvodem neinspirovalo v ničem menšim než MPFC, odkud si bere hlavně všudypřítomnou ztřeštěnost. Ta se, nutno dodat, místy dostává až za hranu únosnosti, ale podobnym syndromem trpěl i Flying Circus, ruku na srdce. Každopádně Pegg měl, jak vidno, pěkně nakoukáno už v půlce 90. let; jeho klasický narážky na filmovou/televizní tvorbu i samotný herce se objevujou prakticky ob skeč a jsou zároveň ucházející konstantou seriálu. Mimoto (ale i včetně) se v Six Pairs of Pants vyskytuje celá řada scének "na pokračování", který však zpravidla představujou to nejslabší na jednotlivých dílech ... Osobní highlighty: Sally Phillips recitující Danteho Božskou komedii, Simon Pegg a jeho "medieval man", jeptišky v podání Jessiky a Katy. --- "Ohh, you're afraid to come on, aren't you?!"

Samotnou iniciativu nakonec - když to vezmu kolem dokola - vítám a vesměs chválim. I přes množství vysloveně trapných vystoupení to pořád dopadlo mnohem líp než naše pokusy o sitcom a panelovku. U mě osobně pak nejvíc bodujou dvojice - ať už znaková řeč na více způsobů nebo muj zřejmě největší favorit.

Tenhle "komik" mi je fakt záhadou. Jeho jedinej vtip spočívá v tom, že je v ČR tak populární. A je to - samo sebou - vtip špatnej.

Jedna porce kontroverzního materiálu padla na sterilně odvyprávěnej příběh velký rebelky; ta druhá dala vzniknout obyčejný frašce. Nevim no, něco takovýho by Diderot asi uplně neodkejval. (A Louise Bourgoin jako matka představená? WTF?!) [16. Festival francouzského filmu]

(Jáko želva.) Ještě lepší než Restless. Lepší hlavně v tom, že se zde neklade přednostně důraz na (jaksi "alibistický") snění, nýbrž na samotnou konfrontaci s drsnou realitou. Ta budí dojem, že by byla drsná i bez toho umírání, což tomu akorát přidává. Stejně jako divákova nerozhodnost při "výběru", v čí kůži by spíš nechtěl bejt. Tessy, táty, Adama, mámy ... nevim, já si teda uspokojivě odpovědět nedokážu. --- Tessa je svym způsobem bezvadně vadná osobnost se skvělou optikou světa, aplikovatelnou docela klidně na zcela zdravý lidi. A pokud ne, je aspoň perfektně uchopitelná. Tessa v jednu chvíli nemoci zneužívá; jindy se naopak vytočí, že se s ní zachází jako s mrtvolou. Tessa je pesimistou i optimistou v jednom. Tessa se může jevit jako zdánlivej necita, co ublíží a vezme nebo nevezme zpět, jak si zrovna usmyslí. Při sledování Tessy byste snad v jednu chvíli i chtěli podobně onemocnět; jo, a posléze byste se za takovou myšlenku hrozivě styděli. Tessa na jednu stranu chce oporu, na stranu druhou oporou (dost dlouho nevědomky) sama je. A pro tohleto všechno je pro mě Tessa zároveň někym, v koho by se zřejmě více či méně za daných okolností proměnil každej z nás. Ať už jsme v jádru, jací jsme. --- Dakotka docela slušně natrénovala britskej akcent a ukázala světu (resp. mně jakožto někomu, kdo ji zná jen "od vidění"), že je sotvadospělou slečnou herečkou. A ostatní tolik nezaostávají. --- "And don't have casual sex." - "Really?" - "No, darling, you must always always try as hard as you can." :)

Jako Arabelu jsem ji miloval. A bylo příjemný zjistit, že se má furt k světu, docela.