Thomick

Po humorný stránce uplně někde jinde než Big School. Hlavně pilot je strašně nařachanej (top top metafory head deputy!) a pak šla úroveň jen o kousek níž. Tématicky je první série relativně neokoukaná a na rozdíl od sitcomovýho kolegy ze stejnýho prostředí Bad Education podrží i většina hereckýho ansámblu. Whitehall neustále, ale přesto podivně snesitelně přehrává; a Sarah Solemani je vítanou ťuťu konstantou s krásnym účesem. Btw. Nikki Runeckles hraje ve 20 patnáctiletou lolitku a jde jí to fakt skvěle! Edit: No tak teda musim říct, že při předčítání studentských výtvorů pro knižní klub (s03e02) jsem se normálně smíchy zajíkal. Solidní nástup.

Scénář je možná originální, stejně tak ale naprosto dementní. Student politologie ve mně ještě takovym způsobem nezaplakal. I kdybych si snad uměl představit 364 dní totálního klidu mezi lidma z masa a kostí, rozhodně už nepřistoupim na vizi údajně prosperujícího státu (jak?? protože jsou na sebe všichni jak zlatíčka a pečou si sušenky, proto stát prosperuje?), kterej si udržuje symbolickou jednoprocentní zaměstnanost tim, že se jednou ročně zlikvidujou masy bezdomovců (!!) a chudáků, co nemaj na bezpečnostní systém. Na to se prostě nedá říct nic jinýho než... LOL! --- *SPOILER* A nástavba tohohle pošahanýho nápadu si bohužel neřiká o moc jinačí reakci. Totiž v okamžiku, kdy debilní synáček vpustí do baráku 'černýho cizáka', se DeMonaco fatálně urve ze řetězů podruhý. TÁTA: "Jen mě nech tě připoutat k tomu křeslu." (to je, prosim pěkně, přesná citace) - CIZÁK: "Jasně, brácho ... A vůbec, zachraň svý děti, vezmi mě ven!" - TÁTA: "Ne, víš co, já na to kašlu, jdem bojovat, na synu, tady máš bouchačku a běž do sklepa. Ty negře zůstaneš svázanej, aby si pořádně zařádila akorát moje dosud neposkvrněná rodina slušňáků. A vlastně, když už jsme u toho, radši se rovnou vypař, ať tu moc nezacláníš. Teda ledaže bys nás pak zčistajasna zachránil, no." - MÁMA: "Jo, a když už u toho budeš, nech mě pak tady se sousedama posadit ke stolu, abysme si mohli poklábosit a tak." ... Classic!!

Dost americký, pěkně by zapadlo mezi tamější sitcomovou vlnu posledních zhruba dvou let. Zaručeně mě tu pobaví všehovšudy dvě postavy: bludnej Mr. Hubble (ale i u jeho gagů se neubráníte dojmu, že jste to už přece někde viděli) a hudebkář Mr. Martin. Oba přitom dostávaj absolutní minimum prostoru. Zbytek postav si už udržuje průměr stěží jednoho zdařilýho hlodu na díl - a obecně mi ten casting prostě nevoní. Walliamsovo "eh, erm, heh" bodovalo naposled možná tehdy, když byl sitcom v plenkách (spíš ani to ne); Frances de la Tour jen hloupě kopčí Berryho šéfa z IT Crowd; a údajně supersvůdná Catherine Tate je nepovedenym vtipem sama o sobě. --- V součtu spíš dvouhvězdičková zábava, třetí bodík přidávám za vesměs exkluzivní fórky z prostředí hudby.

*SPOILER* Je mi z toho vedro. U Sunshine se zkrátka člověk zapotí - na dva způsoby. Ze všeho nejdřív tehdy, když se členy posádky na sluneční verandě prožívá ty četný morální i jiný dilemata; to je slast. Posléze, když se usilovně snaží přijít na kloub závěrečný zhruba půlhodině; to už taková slast neni. Jako nevim, jestli jsem v tom sám, ale já to Pinbackerovo zjevení a následnej jakože slasher prostě ZABOHA nemůžu pochopit. Možná kdybych za sebou měl těch sedm let tlachání s panem na nebi, hm ... --- Ale jo, pro Boylea a herce určitě pochvala. To jen z Garlandovy strany to bylo jaksi zvláštní.

No, pfu. Jodie bych praštil zhruba ve druhý sekundě, Waltze jakmile by potřetí zvedl ten zpropadenej telefon. Z herců, na kterých zřejmě tahle nuda měla stát v první řadě, mě potěšila snad akorát Kate. Atmosféra nula, kostrbatě vrstvená konverzace mínus. Kdyby byli Cowanovi co k čemu, hned napoprvý by do toho vejtahu nastoupili a zmizli - však bylo nad slunce jasný, jak to celý dopadne. A pointa? No tak se celou dobu hádali pro nic za nic; to snad každýmu docházelo už v průběhu. Až nepříjemně důkladně, slušelo by se dodat. Obří úlet, Romane.

Příjemná letní oddechovka, na který jsou sympatický zhruba tři věci. 1) Zbytečně nedojímá, 2) Letní láska se nepřepíná, jen se tak decentně nadhodí, 3) Steve Carell je v naprosto vážný roli zase jednou precizní. Co už bohužel ani zdaleka nebylo sympatický, byla ta kyselá prdel v hlavní roli, kvůli který jsem prvních 20 minut docela dobře protrpěl. Pak už to relativně šlo; zejména díky další nikoliv sympatický, nýbrž rovnou BOŽÍ postavě Sama Rockwella. Jeho Owen alias král pantu, parku i parketu si pro sebe suverénně ukradl veškerej humor a nebylo to vůbec na škodu. No nic - abych moc nekecal, jak by mě jistě Owen nabádal, zkrátim to: právě scény od tobogánů a výše jmenovaný tři body povyšujou tuhle nezávislárnu na zapamatováníhodnou (a snad i zapamatovatelnou) záležitost.

Rozkošnej, emotivní film podkreslenej Nessun Dorma o židovskym kazateli, vyhazovači a bitkaři v jednom? Jo, všecko je možný; a tohle ani nebylo tolik přitažený za vlasy, jak by se dalo při takový premise očekávat. Ba naopak, hokejovej fanoušek si z toho musí vyzobat až překvapivý množství chvályhodnejch momentů. Halifax má přece přesně ty typy hráčů, kterýma se může pochlubit snad každej hokejovej mančaft na světě - mimoňskym golmanem počínaje, kapitánovou vlezprdelkou konče. Mimoto samozřejmě potěšily i další detaily jako bannery typu GLATT IS HEBREW FOR FUCK YOU, z cesty kecající komentátor (podobně se opravdu zakecávaj i mí oblíbenci z kanálu San Jose), falešně odzpívaná hymna atp. Za takových předpokladů - a s doslova o život hrajícim Scottem v životní roli (sorry, Stiflere) - holt přejdete i napřezdržku Baruchela nebo nutný ústupky potřebám scénáře jako nezlomenou čelist a neotřes mozku po ráně pukem přímo do ksichtu nebo jednozápasovou suspendaci namísto nejmíň pětizápasový. Zkrátka ... I think you nailed it, Dowse a spol. :) --- "Don't you fucking dare!"

Burtonovská povídka, psiska - nic pro mě.

Na Iry až nevídaně jemná mozaika, přesně jak řekl kritik Roeper: "A likable film about nasty people". Rafinovaný, nepříliš vypočitatelný proplétání osudů lidí, který nám nejsou lhostejný, odporný ani sympatický. Teda s čestnou výjimkou Sally, její charakter bych si na většim prostoru nejspíš dočista zamiloval. A černej humor? Nezvykle potlačenej, ale o to víc mě vždycky potěšil. Dostala mě hlavně otrávená prodavačka s poukázkama.

No, teda Grahame, po takový tvůrčí pauze bych čekal uplně jinačí hitparádu. Count Arthur Strong nabízí jen sotva stravitelnou ústřední dvojku a humor tak špatnej, že jde vážně jen těžko uvěřit, že s nim má co dočinění génius typu Linehana. Dvě hvězdičky spíš jen z milosti, protože zábava opravdu nula (ne-li mínus).