Thomick

Dva belgický filmy, dohromady dvě hvězdičky - to už asi nebude náhoda. Dikkenek režíroval chlap, Henriho ženská - a jakkoliv nám před promítánim ňákej Pilát z Vltavy cpal, že ženský obyčejně mívaj citlivější pohled na svět, já teda neodhalil sebemenší rozdíl. --- Prvních zhruba 45 minut totiž bylo zhruba o tom, že je dotyčná postava buď retard, nebo neustále někam blbě zírá. (Případně obojí naráz). Asi dvě vyhrocený scény se vzaly odnikud a byly jakoby useklý, krkolomný; zatimco humorná složka z 95% počítala s tim, že máš neodolatelnou chuť tlemit se postiženym lidem. Což jsem tak uplně neměl, no. Jako ... já teda zřejmě Jolandu chápu - skrz sborový "Sex! Sex! Sex!" v jídelně blázince nejspíš chtěla dát najevo, že ti retardi vlastně řešej uplně stejný věci/problémy jako každej první smrtelník; a možná tim i chtěla nechat Rosette vybřednout z davu (alias stereotypu). Jenže přitom si už jaksi neuvědomila, že se prostě zároveň chová neobyčejně hulvátsky. --- Ve finále snad to jediný, co na Henrim působilo jakž takž příjemně, byl písničkovej soundtrack a jedna 20minutovka zaměřená čistě na vztah obou vyvrhelů společnosti. Plus mínus takovou náplň jsem, já naivka, očekával od celýho filmu ... [16. Festival francouzského filmu]

"Kapitalismus je jako přední sklo auta. Jakmile zatlačíš na správný místo, roztříští se na tisíc kusů." --- Unikátně multikulti parta (vůbec nejlepší je Chorvat s turecky znějícim příjmenim plynule přecházející z francouzštiny do němčiny) dala vzniknout opravdu pěknýmu svědectví o malý velký revoluci. Svědectví, který zcela věrně odráží revolucionářův vnitřní boj, kdy se v něm musí prát skálopevný přesvědčení se všelijakym tápánim - ať už v rovině ideologie, postupu, spolupráce, vzájemný důvěry. V neposlední řadě se pak Operation Libertad vhodně dotýká i ožehavých otázek jako "co jsem ochotnej pro tak 'titěrnou' revoluci obětovat?" a tak či onak - "dám v důsledku vzniknout nějakýmu hodnotnýmu poselství, dědictví?" (jak pak trefně poznamenává rukojmí - revoluce přece není na celej život). --- Celkově tomuhle skromnýmu dílku nemám moc co vytknout - i ten otevřenej konec mu sluší a očividná improvizace herců moc neskřípe; zvlášť postava Guye mě fakt bavila (supr prototyp naivky-revolucionáře). Trápí mě snad akorát to, že se pořádně nemůžu rozhodnout, zda Operation Libertad revolucím svým způsobem vzdává poctu, či se spíš vysmívá jejich neefektivitě a naivitě ... [16. Festival francouzského filmu]

Takže Eskymáci docela v pohodě rozuměj anglicky, ale sami ani nekdáknou? Hm hm, zajímavý ...

Absolutně nehumornej "sitcom", odehrávající se na nereálně nehostinnym venkově, s navýsost votravnou harmonikou v zádech a Moranovou slaboučkou předehrou k Black Books / Shaun of the Dead na čele. Kde se berou ty pozitivní komentáře, to mi je teda vážně záhadou.

Naprosto svazující, naprosto geniální. Občas jsem si přišel jako výstavní cynik, když jsem se nepokrytě usmíval, zatímco přede mnou lidi trpěli a četli ty absurdně humorné zkazky jako "Deaf? Stay at home". Ale ono to prostě jinak nešlo! A člověk si pak takhle prapodivnými, ale i citlivějšími způsoby ledacos přínosného uvědomí - třeba unikátní roli čichu nebo tu skutečnou podobu šestého smyslu. Nejsugestivnější ztvárnění apokalypsy s tunou mimořádně silných scén (hlavně ta v autě s otevřenými okénky udeří), takový je zkrátka Perfect Sense ...

Brutálně ohraný, všecko ... s tim se člověk při procházení francouzský tvorby mockrát nepotká. Dějová konstrukce nepřichází s pražádnou novinkou, spíš je na mnoha místech rovnou dost kostrbatá, a těch pár správně ujetých drobků to opravdu nezachraňuje. Jedinej přínos 20 ans d'écart tak nakonec - doufám! - bude tkvět v tom, že si Virginie před vpádem do Hollywoodu trošku procvičila angličtinu.. :)) ona se pro něj totiž normálně narodila; a nenarážim přitom jen na ten dokonalej dekolt *blush* ...

Suverénně nejsnesitelnější Julia Roberts, prvotřídní soundtrack, Horse&Hound ... a vcelku taková jemná fackovačka Hollywoodu. --- "Any horses in that one?"

Napadá mě snad jen: WTF?!

Christian Slater je učiněnej ďábel a Winona Ryder pekelnice pekelná! Škoda že jim to moc dlouho nevydrželo, takhle z toho zbyl jen neobyčejnej "slasher" se všema prachobyčejnýma mínuskama zlatejch osmdesátek. Hlavně ta rádoby elektrická hudba byla příšerná; připomněla mi takový ty přednastavený dema na archivních klávesách, co jsme kdysi pořád dokolečka sjížděli u babičky. Znáte? --- "You didn't say Simon says."

"GARY, DABLYJŮTÝEF?!" --- Na jednu stranu nevídaně dospělí Pegg s Frostem, na stranu druhou (tu delší, bohužel) vůbec ne. Humor má silnou tendenci sklouzávat k infantilitě, gagy se nedaří uspokojivě pointovat - spíš se v nich autoři rádi nimraj, aby je postupně zadusili - a úderný hlášky jsou hrubě nedostatkovym zbožim. Naštěstí se The World's End vypravilo opačnym směrem než Paul, takže co tam poslední půlhodina zkazila, to tady napravila. Z tý svérázný reflexe týhle naší planetky by skoro až mrazilo, no ne? ("Hey! It's our basic human right to be fuck ups! This civilization was founded on fuck ups!") --- Camea Julie Deakin a Marka Heapa potěšily; zřejmě nejšílenější Simon Pegg potom rovnou vyrazil dech (kdo by bejval řek, že je to vůbec možný, dál se překonávat). Gary, King of the humans!!