joehot

Na Pan Smith přichází je rozhodně nejlepší ona dvojznačnost, s jakou je příběh korupce v americkém senátu, ovládaném loutkáři-magnáty, kteří kontrolují i média (jak moc se v tomhle směru věci změnily, ptám se?) vyprávěn. Sice nám ukazuje, že když věříte v dobrou věc a vsadíte na dobrého člověka, ještě můžete vyhrát a hnout světem - ale ukazuje to v závěru, který působí jako pohádka, jako sen, jako představa zemdlelého pana Smithe. Jakoby Capra ukazoval prstem a oznamoval - takhle to může být jenom ve filmech. Jediné, co se tomuhle může vyrovnat, je herecký výkon Jamese Stewarta.

Ale tak jako jo, slušné dojímadlo. Rex Harrison je vynikající, Gene Tierney krasotinka a hudba Bernarda Herrmana lahůdková. Rozhodně stojí za vidění.

Viděna verze 209 min. Válka je děvka. Já si myslím, že většina těch ponorek se potopila činností zevnitř - že někomu prostě ruplo v majáku a celou ji poslal ke dnu. Tak bych to asi udělal já, po pár týdnech na moři. K filmu - Je to velké, velké, velké - formálně, obsahově a dozajista i fyzicky (zajímalo by mě, kolik kilometrů filmu při natáčení vzniklo), ale přinejmenším to mohlo být nápaditější - častokrát se tam opakují prakticky stejné scény. A tyhle záběry: pic.twitter.com/NrOUUfpbLZ mi přišly jako od Meliése.

Hrozně milý, jen tomu chyběla nějaká větší vypointovanost (ne, že by ta současná byla špatná).

Má to vtip, tah a spoustu skvělých nápadů, ale ten amatérismus kam se podíváš, ten se mi prostě kousal těžko.

Dva filmy v jedno. Eleanořin melancholický příběh takřka pro fanoušky Twilightu (vyprávění o dospívající dívce, první lásce a snaze oprostit se od despotických rodičů by snadno fungovalo i bez onoho upírského motivu) a život Clařin, který je nositelem jakéhosi náznaku epiky. Ostatně, takováhle dvoukvaltová, dělená narace není v Jordanově kinematografii novinkou (Hra na pláč, ono i to Interview s upírem), tentokrát ji však zvládl méně obratně. Eleanořina linie je příliš roztahaná, Clařina zase chaotická. Snad kdyby se trochu minutážní zvrátil poměr mezi nimi... P.S. Gemma Arterton je vážně kus.

Potomci lidí, verze od blbečků. Scénář jak ze základní školy, přitom potenciál v zápletce byl. Vizuál celkem fajn, takže se ptám: Kdo na to dal prachy?

Bonnie a Clyde + Rebel bez příčiny + Takoví normální zabijáci. Malickův zapadákov je postaven na kontrastech, dobro x zlo, ženský svět (čistý a naivní) x mužský svět (neotesaný, nemorální). Zaujalo mě, s jak ledovým, až cynickým klidem jsou vraždy vyzobrazeny a přijímány. ("Jak mu je?" - "Střelil jsem ho do břicha." "Nadával ti?" - a přitom řečeno vlažně, takže to není hláška.)

Vůbec ne špatná práce s kamerou, brutalitou, napětím a tempem, ale scénář k uzoufání - klišé na klišé, postavy znovu a opět blbé jak troky a když Nica přeletěla přes zábradlí aniž se jí cokoliv stalo, no, bylo to spíše k smíchu.

Skvěle zahrané, skvěle zrežírované (ač to složení z dlouhých záběrů tak, aby celý film působil jako z jednoho jediného, mi přijde pouze jako manýra, která z filmu dělá takřka divadelní představení - Hitchcock v nich kamerou nekouzlí tak, jako třeba Welles, svou mistrnou práci s montáží tady z logických důvodů nepředvádí). A proto je mnohem lepší to, co se na plátně děje, než jak to vypadá. Skvěle napsané a zahrané postavy táhnou film až k vynikajícímu finále, a přestože by scénář mohl být vybroušenější, za jeho cyničnost, černý humor a zábavnost se dá slabší střední pasáž prominout.