joehot

Překvapivě koukatelný. Top momenty: Jason Isaacs, vyprsená January Jones (konečně!).

Myšlenkově bohatá kritika, která tne především do katolické církve, také však do společnosti jako takové. Navíc režisérka Antonia Bird kritizuje civilním (až televizně laciným), a přesto veskrze podmanivým způsobem, podtrženým skvělými hereckými výkony hlavních představitelů. Tom Wilkinson zde pak je v roli jedné z nejsympatičtějších své obsáhlé kariéry. Carlyle je jen třešnička na dortu.

Myslím, že Shawshank (IMHO je šak Luke blíže spíše Přeletu nad kukaččím hnízdem, než vězeňským dramatům) je trochu dál, nicméně pokoukaná parádní. Tělo spoutat můžou, ducha nikoliv, analogií na Ježíše má film habaděj. Jinak mi film místy přijde trochu těžkopádný.

Vcelku povedené zpracování slavné knihy Roberta Louise Stevensona. Sice se neřadí mezi klenoty doby svého vzniku, nicméně jde stále o koukatelnou záležitost (samozřejmě především pro fajnšmekry a fanoušky němého období kinematografie), kterou lehce sráží vysoký počet mezitiulků (z nichž některé jsou zbytečné), a naopak vyzdvihuje na rok 1920 nebývale dynamický střih a především herecký výkon Johna Barrymorea.

Sakra, to mohlo být guilty pleasure jako řemen. Ale výsledek je tak blbý, až ani není zábavný. (Až na několik světlých chvil.)

Lehké zklamání. Snad to chtělo nápaditější režii nebo jinou posloupnost vyprávění (Iceman sice vzpomíná, ale zcela lineárně), či snad hlubší scénář (kromě hlavního hrdiny jsou ostatní jen plochými postavičkami vystřiženými z papíru). Pak by to třeba nebylo tak předvídatelné a nezáživné. Jediné, co doopravdy funguje, je Michael Shannon, který film tahá z vod průměru.

Zklamání. Moc by to chtělo býti guilty pleasure, ale nějak tomu chybí ono pleasure. Povětšinou nuda, jen tu a tam se objeví vtípek. Druhá hvězda za Rodena, i přes jeho dementní přízvuk.

Povedená klaustrofóbní atmosféra (v souvislosti s tím je parádní poslední "prostor otevírající" záběr), precizní režie, snad jen scénář mohl být více "nahuštěný". Zaujalo mě i chytré žonglování s hlavní postavou, která osciluje mezi hrdinkou a matkou - nejvíce hmatatelné (a nejvtipnější) je to ve scéně, kdy zapálí plyn unikající do tajné místnosti, načež se podívá na dceru a pronese: "Slib mi, že nikdy neuděláš nic takového."

O ženách, pro ženy. Na můj vkus příliš mnoho tlachání o ničem, emoce-drásající scény mě povětšinou úspěšně míjely (kromě jedné - "Nechápala jsem to. Chlapi přeci mají být z oceli, ne?"), a tak po většinu času nebylo mnoho na co koukat - s výjimkou vynikajícně cynické sousedky Shirley MacLaine. Zrežírováno s citem, ale bez originality. Myslím, že moje mamina by však dávala plnopočetné hodnocení.

V mých očích si ten film hraje na větší, než je. Formálně skvělé, obsahově nafouklá bublinka s místy až přiblblými dialogy, kterou se Coppola-scénárista snažil vyzdvihnout akorát extra-cool rolí Mickeyho Rourkea a podivnou motivací jeho postavy.