Hromino

Totální vymývárna mozků, ale těch drogových. Příběh se může tvářit jako tuctový dokument o drogách, kde se ti rádobychytráci snaží nakukat malým dětem, že drogy jsou zlé, že jsou škodilvé a že se jim život sesype jak domeček z karet. Pro mě ještě pře nedávnem neznámý Aronofsky totiž vytvořil jakoby sled tíživých obrazů a zvuků, které člověku nedělají dobře, stejně jako třeba u Kruhu :) A právě to je největší plus filmu: atmosféra, díky níž se film stane nezapomenutelným a leckoho odradí od užívání drog stokrát lépe, než ty rádobypoučné dokumenty na čé-té dvojce. Celkový úspěch filmu podtrhuje ještě úchvatný příběh a děsivě depresivní hudba. 95%

Janák se do třetice pokusil o typickou americkou teenagerovskou komedii, ale tohle se těžce nevyvedlo!

Těžko najít v novém tisíciletí japonský seriál, který by byl „japonštější“ a ukázal vám názorněji podstatu slova šónen. Úspěch, kterému se mu na domácí půdě dostalo, je zcela zasloužený a pochopitelný, neboť je v něm vše, co chce japonský divák vidět: výborné herecké výkony, skvěle napsané postavy a jejich uvěřitelný vývoj, cit pro gradaci a střídání vážných a komediálních momentů, silné poselství příběhu a především civilnost, se kterou je dění na obrazovce podáváno. Právě díky ní není těžké ani pro nejaponského diváka promítnout do příběhu sám sebe a vžít se do jednotlivých postav, které mu připomínají chvíle, kdy se taky snažil uskutečnit své sny a cíle navzdory nepřízni osudu – byť vedle sebe možná neměl takovou podporu, jakou mají zdejší hoši v podobě učitele Kawatóa. Potud by to bylo za jasných pět – v posledních dílech se však do seriálu vkrade zcela zbytečná dramatizace příběhu s cílem přesvědčit i toho nejzatvrzelejšího osla, že ať už se mu stane v životě cokoliv, je potřeba plivnout si do dlaní, zatnout zuby a pokračovat dál. Což je škoda, protože to seriálu trochu ubere právě na oné realističnosti, kterou jsem výše zmiňoval. I tak je to však na krásné čtyři hvězdy a vřelé doporučení všem.

Zkuste hádat, jak může dopadnout snaha vměstnat sto kapitol mangy (či téměř čtyřiceti dílů původního seriálu) do dvou filmů o třičtvrtěhodinové stopáži. Říkáte, že fatálním neúspěchem? Tak bodejť, máte samozřejmě pravdu. Tvůrci tohoto remaku ohlodali hlavní dějovou linii Kenšinovy výpravy do Kjóta až na kost, spoustu věcí vynechali, mnohé pozměnili, z původního seriálu si vzali pár hudebních motivů (vymyslet nové se neobtěžovali) a nabídli divákovi novou kresbu, která je sice v detailech prostředí pěkná, ale samotné návrhy postav jsou vyloženě zmrvené a ze soubojů mi v hlavě (oproti seriálu) neutkvěl žádný. Stejně jako uživatel diodoros, s nímž v drtivé většině výtek souhlasím, bych rád věděl, komu mělo být toto dílo určeno. Divák neznalý mangy či původního seriálu sotva pochytí, že je to o nějakém Kenšinovi, který chce pomoct nějaké holce, která hledá nějakého mistra, který má něco do činění s nějakým Šišiem, který má co do činění s tímto Kenšinem, a o tom, jak jdou do Kjóta, přičemž vše ostatní okolo pro diváka bude španělská vesnice; znalí mangy či anime si zase budou po většinu času jen klepat na čelo nad zběsilou rychlostí děje, spoustou necitlivě vystřižených, okleštěných či značně pozměněných scén (v drtivé většině případů k horšímu) a celkovou nesourodostí tohoto díla. Snad jediné výraznější pozitivum oproti původnímu seriálu zde vidím ve střízlivějším vyobrazení obra Fudžiho, jehož výška byla v seriálu hodně přehnaná, ale k čemu to je, když se o něm v těchto filmech nic bližšího než to, že je veliký, nedozvíme. Pokud tedy stojíte o to vidět Kenšina v důstojnější adaptaci, volte původní seriál či nově trilogii hraných filmů.

Jen hodně málokdy se mi stává, že bych si dokázal užít epizodický seriál s více než dvaceti díly právě tak, jako jsem si užil Kenšina. Je sice fakt, že celý seriál není tvořen epizodickými příběhy (jen do 26. dílu), ale myslím, že je to věc, kterou bych ve svém komentáři měl určitě zmínit nejdříve. Příběhy do 26. dílu jsou totiž zajímavé nejen co se jejich obsahu týče, ale navíc netrpí takovou tou "představovací příběhovou impotencí" dlouhým sériím často tak vlastní (např. Reborn nebo Bleach) – hlavní postavy jsou představeny přirozeně; necítil jsem tedy z úvodních dílů fillerový zápach. Pokud bych měl ohodnotit jen část do 26. dílu, bylo by to něco mezi 4* a 5* . . . Od 26. dílu však začíná přes třicet dílů trvající příběh o Kenšinově cestě do Kjóta za účelem poražení bývalého "kolegy" z dob revoluce. V této části se značně sleví ze zábavnosti, šklebení se a ksichtíkovaní na úkor vyprávění, což je jedině dobře. Děj této části se mi velmi líbil, nepřátelé byli hodně zajímaví (Sódžiró ftw!) a závěrečný boj byl vynikající – přesto z ní mám o něco malinko horší pocit než z části do 26. dílu. Část v Kjótu totiž i přes zajímavý děj trpí občasnou roztahaností a pomalým tempem, což mě v určitých chvílích opravdu hodně iritovalo. Za tuhle část bych tedy udělil čisté 4*. . . Poslední část je bohužel – jak už tady mnozí zmínili – oproti předchozím dvěma znatelně slabší. Opět přichází epizodkovité schéma, tentokrát už však v podobě regulérních fillerů, jejichž kvalita je ale neskutečně vrtkavá (některé jsou tak za 1*, jiné se zas kvalitou blíží až k 4*) a mám z nich příšerně rozporuplné pocity. Filleroidní část suma sumárum přibližně za hodně slabé 3*. . . Celkově tedy za 4*. Získané poznatky: Kenšin má jeden z nejkouzelnějších úsměvů anime postav, Jahiko je jeden z nejsnesitelnějších a nejsympatičtějších spratkovských postav (s takovým Lambem z Reborna naprosto nesrovnatelný) a silné podezření na Kišimota, že při psaní postavy Hakua vykradl charakter Sódžira a... no, tamtoho druhého z Džuppongatany, co měl dívčí rysy (toho především!). A samozřejmě nějaké ty získané poznatky o období Bakumacu a Meidži. . . Doporučuji bez výjimky všem. Btw, soundtrack je neskutečná pastva pro uši.

Na rozdíl od většiny zde hodnotících a v komentářích tak krásně se rozplývajících nemůžu říct, že bych byl tímhle OVA kdovíjak nesmírně nadšen. Proč? Pokusím se to vysvětlit na příkladu Kakašiho gaidenu z Naruta: pokud tedy onu dvojepizodu znáte, pak mi možná budete rozumět. Jak Kenšinovo OVA, tak Kakašiho gaiden nám mají objasnit něco zajímavého z minulostí postav nám tak dobře známých. Oba případy mají v arzenálu nějakou tu kopu emocí, kterou nás neváhají ve svém závěru příjemně zahltit. Oba případy mají nemalý potenciál na to, abych jim dal bez mrknutí oka pět hvězd, ale... ale. Oba případy mi připadaly zkrátka příliš krátké na to, aby na mě stoprocentně zapůsobily. Kenšin na to měl sice o dva díly navíc oproti Kakašimu, ale zase měl odvyprávět delší časový úsek – a na to mi ty čtyři díly připadaly málo. Těžko říct, kolik dílů by mi teda přišlo optimálních, ale možná by mi stačil jen jeden, dva díly navíc. Kdoví? Pohled na Kenšina v trochu jiné animaci (neřekl bych, že je "strašně super", ale nazval bych ji spíše "zajímavou") a bez vtípků se mi líbil, romantika taktéž, příběh byl vynikající a vlastně se mi to taky hrozně líbilo, ale přesto mi to přišlo moc krátké na to, aby na mě vše výše zmiňované zapůsobilo nezapomenutelným dojmem. Solidní 4*. –– By the way: Někdo tu doporučoval, aby se Kenšina neznalí podívali nejdříve na tohle a pak teprve na samotný seriál. Nesouhlasím. Řekl bych, že když už postavu toho hodného Kenšina trochu znáte, OVA by na vás mohlo zapůsobit více. Takže pokud jste Kenšina neznalí a chcete se na tohle OVA mrknout co nejdříve, doporučuju vám zkouknout aspoň prvních 10 dílů seriálu, ať aspoň trochu charakter Kenšina poznáte – pak se prosím můžete zakousnout do tohoto OVA. Itadakimasu. :)

Jó, tak tohle byla spolu se strýčkem Skrblíkem many times ago v sobotu ráno na Nově moje televizní povinnost. :) Znělku si celou pamatuju až doteď, nicméně když jsem viděl nedávno tu nehorázně zbabranou překopávku ukázky na Barrandově... sorry guys, ale to byl fakt děs...

Jako malýmu smradovi se mi to celkem líbilo, ovšem po současném shlédnutí je mi docela blivno.

Málokdy o nějakém anime dovedu říci, že má všechno, avšak Samurai Champloo mezi tento vzácný druh zcela jistě patří. Madsbender ve svém komentáři použil přirovnání, které jsem se chystal použít též – tedy že se jedná o takovou anime variaci na Jméno růže –, a to jednoduše proto, že si v něm každý dokáže najít to svoje. Jak naznačuje samotný název anime – čanpurú je název okinawského pokrmu, který je charakteristický svou pestrostí užitých surovin –, jedná se o stylovou jízdu napříč časem, žánry, náladami a (pop)kulturami, vystavěnou na dobře napsaných postavách, poctivé animaci a rámcovém příběhu, jenž se v závěru dočká povedeného rozuzlení. Byť většinu stopáže zaplňují epizodní příběhy, každý z nich má v seriálu své místo a divák nikdy neví, jakým směrem se s dalším dílem seriál ubere. Rozmanitost a originalitu odráží také dnes již kultovní soundtrack, na němž spolupracovala velká jména japonského hip-hopu a jehož zásluhou se mnoho západních anime fanoušků dozvědělo o legendě jménem Nujabes. Jakkoli je Watanabe adorován ponejvíce za Bebopa (jemuž rovněž nemohu odepřít kvality), pro mě zůstává jeho nepřekonatelným dílem právě Samurai Champloo, které má své pevné místo v mé top anime desítce, a jelikož o něm bylo podobně jako o Bebopovi už napsáno tolik, nezbývá než svůj komentář zakončit výzvou: prostě se na to podívejte!

Ikuhara si zase rozvibroval svou sedmou korunní čakru, přesedlal do dalšího animačního studia, představil novým spolupracovníkům svůj nový psychedelicko-LGBT-symbolistický maglajz a zabordelil jím statisíce animačních políček. Ale co naplat, on baví! U žádné postavy ani náhodou nečekejte náznaky normálnosti, naopak si je všechny představujte jako chodící schránky na mindráky a nejrůznější fetiše, na každém políčku se libě ukájejte luštěním sexuálních symbolů a buďte připraveni na všechno, a to včetně teplých draků Aleše Fajxe či vesmírných korábů Aštara Šerana. Prvních 5 dílů vás čeká pozoruhodná expozice výsledku šetření produkčních nákladů sofistikovaně skrytých za umělecké vyjádření, které vás má přimět k pochopení pravidel Ikuharovy hry, pak repetitivní fronta odchází a přichází smrtící koktejl v podobě… nečekaně srozumitelného příběhu, který vás svou nebývale vysokou mírou čitelnosti až šokujícím způsobem přiměje se na další díly začít konečně těšit a užívat si je! Nezavoní-li vám tedy první díly, avšak přesto cítíte, že byste mohli vydržet ještě jistou dávku ozáření extrahovanými kuličkami z anusů nadpřirozených bytostí, zkuste se překonat a uvidíte, že nebudete litovat. S přibývajícími díly do sebe začne vše až nečekaně dobře zapadat a ve výsledku se z mé kloaky vyloudily zcela nevídané čtyři hvězdy, které sem tímto radostně mrsknu!