JoseBenes

Komentář po první projekci: "Ještě teď hledám čelist na podlaze v brněnském Palace Cinemas..." Komentář po druhé projekci: Byl jsem nalomený. Opravdu, poté, co jsem přicházel do Cinestaru v ČB jsem si opravdu říkal, jestli bych první hodnocení neměl snížit alespoň o hvězdičku. Vždyť přece ty hlasy kritiků mají zčásti pravdu, příběh je totálně plochý, asi jako Neiti´ri v přední horní polovně těla, dokonce jeden mně neznámý uživatel psal do pošty, proč mi spadla dolů čelist po takové sračce debila Camerona (ten týpek co mi psal je ale očividně slepý a hluchý, mějme s ním soucit). Odpovědí, zda mám nebo nemám hodnocení snižít je...nemám! Naopak jsem přišel na to, že třeba Hornerovi jsem křivdil, a to hodně. Původně jsem hudbu vůbec nevnímal a soustředil se především na obraz, teď to bylo naopak - a dostalo se mi zasloužené odměny. Ty motivy vám sice v paměti neutkví, stejně jako většina obrazů ze samotného filmu, ale jako celek v samotném okamžiku působí souznění audia a vizuálu dokonale. Emocionálně mě dostalo hned několik scén - pád stromu, "osudová chvilka" hrdinů, kdy padají jeden po druhém jako mouchy během bitvy a během prvního shlédnutí konečná scéna, kdy jsem málem zařval na Neiti´ ri: "Doprdele, zachraň ho!":-). Film není příběhově přelomové dílo, ani se o to nesnaží. Cameron nám předložil vizi svojeho vysněného světa a někteří z nás ji dokážou přijmout, někteří ne. A lidi, přestaňte si hrát na intelektuální kritiky, když nedovedete ani pořádně napsat komentář na ČSFD, protože co tu někteří vytváří, jako třeba dávat odpad tomuto filmu, je donebevolající vrchol. Forma zvítězila nad obsahem a je mi to někde v místech, kde má kmen Omatikaya ocas. Komentář po třetí, nezáměrné projekci: Je to dokonalé. Chci žít na Pandoře. Když dostáváte polovinu filmu mrazení v zádech z toho, jak úžasně lze skloubit obraz, zvuk a emoce, jedno shlédnutí nestačí, pomalu ani tři ne...Camerone, jsi génius, provedl jsi revoluci a jestli natočíš dalších pár filmů, ať jsou stejně dokonalé, jako je tohle. Protože mám pocit, že laťku můžeš překonat jen tím, že k téhle nové realitě, kterou jsi vytvořil, dáš o fous lepší příběh, aby intelektuálové neremcali. Ještě se nemůžu nevyjádřit k té takzvané "ekologické agitce". Když ukazujeme krásnou přírodu, je to agitka? Ve filmu zazní maximálně dvě věty, které by se daly zařadit do kategorie enviro, které jsou ovšem vyváženy Jakevým "doufám, že tyhle ekologický pindy u zkoušky nebudou". Jako by sám Cameron vytušil, že se tohle nebude těm skvělým kritikům s IQ hraničícím s genialitou líbit, a tak jim vložil vzkaz, díky kterému chtěl vyjádřit, že nechce nijak agitovat. P.S. Návrh změny v příběhu, který by potěšil i Terezu Spáčilovou - Jake po nějakém tom měsíci stráveném mezi domorodci konečně pochopil, že mu mezi nimi pšenka nepokvete. Spát v síti, na velkou chodit do křoví a nosit na nejcitlivějším místě obyčejnou roušku, která se zařezává do zadní části, kdo by o to stál? K tomu přičtěme začínající schizofrenii a anorexii, která dává prostor pro srdceryvné obrázky a hluboké sondy do nitra mariňácké duše. V závěrečné bitvě tedy udělá co musí. Pod slibem nových nohou a podílu z těžby unoptania se přidává na stranu lidí a kulometem smaží domorodce z malého "vrtulníčku" jako vystřiženého z Unreal Tournamentu. Ten ovšem po chvíli padá po střetu s kreaturou "ke koním jsem nepřilnul, ale tohle jsem měl vrozený". Jake se snaží odplazit do bezpečí. Náhodou potkává Neiti´ri, která mu prostřelí ruku otráveným šípem. Jake ji pozná, z posledních sil zašeptá: "To jsem já, Jake Sully." Neiti´ri si uvědomí svoji chybu a následuje poslední oboustrané "zřím tě", kdy Neti´ri ztratí poslední zbytky naděje a pomalým krokem kráčí do vřavy pozemní bitvy, kterou už nemůže ovlivnit Eiwa, a tak domorodci dostávají pěkně na frak. Neiti´ri zasahuje dávka z kulometu do ramene, pak do nohy. Pořád kráčí dál. Temné tóny napovídají, že se jedná o nejsilnější moment celého filmu. Pak přiskočí Quarrich a ufikne ji nožem hlavu. Zatmívačka. Titulky. I see you. Ještě jednou opakuji, ten kdo dává pod tři hvězdy podle mě spadl z pandorských létajících hor...

Pro mě osobně nejkrásnější pohádka, co jsem kdy viděl...Knížku jsem četl, ale s filmem se nedá srovnávat. Co všechno do ní Vaughn přimyslel, to se jen tak nevidí. Hned jdu koupit DVD, protože tenhle film překonává veškeré moje představy o pohádkách - jde o mix správné špetky romantiky, vtipu a fantazie. Když máte depresi, pusťte si Hvězdný prach.

Rozmýšlel jsem se mezi čtyřmi a pěti, ale na druhé shlédnutí musím dát jistých pět. Je to ujeté, sprosté, hříšné...a plné citu. Postupná přeměna Sebastiana z týpka, co si rád fotí sexy ženské nohy na obyčejného zamilovaného kluka je působivá, stejně jako jeho mrcha ségra, která vypadala ze začátku jako úplná světice, ale pak se vybarvila. Nemůžu zapomenout ani na skvělý soundtrack (což je u mě základ dobrého filmu) a závěrečnou scénu, při které si říkáte - tak tohle je bomba.

Příběh, co by mohl napsat sám život. Perfektně provedená adaptace knihy Nicka Hornbyho, s mírnými odchylkami, ale ty nejsou na škodu. Hugh Grant podává nejsympatičtější výkon kariéry a musíte mu fandit, i když hraje toho největšího flákače na světě, co balí hlavně svobodné matky.

Přesně moje gusto. Délka rozhodně není na škodu, jen si na film musíte vyhradit podstatnou část odpoledne, nebo rovnou celý večer. Magnolii každopádně musíte vidět celou v kuse, bez nějakých větších přestávek, protože vás vezme a nepustí. Tomu, kdo se u ní nudil, jeho názor neberu, ale tohle je prostě něco vyjímečného. Mozaika příběhů, která je doplněna fantastickým soundtrackem Aimee Mann, závěrečná Save me po překvapivém úsměvu byla skvělým zakončením už tak vynikajícího filmu. A když děj začal pomalu ztrácet tempo, vytasil jednu z nejsilnějších scén, kdy všechny postavy zpívají Wise up. Klidně to můžete nazvat citovým vydíráním, ale mě to dostalo. Déšť žab mě zase tolik nevzal, ale to vůbec nevadí. Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Ne-li ten nejlepší.

Nejspíše nejlepší akčňák všech dob. Sean Connery připomíná mýho dědu (fakt!).

Srdcovka. Depp ve formě, sny, fantazie, hravost, jednoduchost, návrat do dětských let, jeden umělec, kteří neváhá bořit zkostnatělé způsoby tehdejší společnosti a předložit obecenstvu nečekané pohlazení po duši, ač jeho hra může na první pohled vypadat nesmyslně. A ten konec, to je krájení cibule, mýdlo v očích, Titanic umocněný na tisícátou. Vychutnejte si film sami, ve dvojici nebo s celou rodinou. Tak či onak, brečet budete stejně vždycky.

První hodina a čtvrt je tak dokonalá, že už to ani víc nejde. Pak tempo o něco poleví, ale to nic nemění na tom, že jde o absolutní vítězství tvůrčí kreativity a choreografie.