zdepapepa

Ne tak zábavné jako sólo práce od Hannah (byť si tam střihne pár hlodů taky, a zrovna pro mě dost kvalitních (jmenovitě, in no particular order, Netflix, Twitter a enby). Vystoupení Jes Tom bylo na rozjezd ok. Vystoupení Chloe Petts bylo nejen vtipné, ale i okořeněné účastí publika. Vystoupení Asha Ward mě nenadchlo, myslel jsem si, že tenhle typ "stoner" humoru jsme nechali za sebou, když je marihuana už převážně legalizovaná. Vystoupení DeAnne Smith bylo opět super, aneb jak nebrat gender příliš vážně. Vystoupení Dahlia Belle začalo dobře, ale pak to v mých očích trochu kleslo, spíš než vtipům jsem se smál jejich přednesu, v AJ bych to navzal slovem misdirection, tady nejspíš mxdirection. Vystoupení Krishna Istha bylo kvalitně zaobalené od začátku do konce s pěknými call-backy a s hezkým intrem od Hannah Gadsby. Vystoupení Alok byla hezká tečka na závěr, možná asi i proto, že pointy v něm byly více univerzální než ty předešlé.

Koncepčně zajímavé (minimálně pro mě, jakožto člověka "odkojeného" věcmi typu Spalovač mrtvol nebo Odpočívej v pokoji), trikově taky (černobílí (nejen) lidé), scénáristicky to určitě šlo vyladit. Postavy se chovají logicky své situaci (až na pár bláznivých výjimek), i nějaký ten černý humor se najde (byť je to, jak zmiňoval zde např. uživatel M.i.k.e, taková Addamsova rodina z Wishe). Jsem asi část diváctva, která se dívá kvůli krematoriu a ne kvůli divadlu Mír ani kvůli Jiřímu Lábusovi a jeho huberu kororu. Kdyby na mě vyskočil někdo černobílý, o kom vím, že je mrtvý, mělo by to spíš nádech hororu.

Noel Fielding, známý našincům nejspíš nejvíc jako Richmond z IT Crowd, zde válí. Historicko-fantasická komedie, která je přístupná všem* díky tomu, že se nebere nijak zvlášť vážně a padouši nejsou zrovna dvakrát padouchovští. Vzpomněl jsem si u toho na některé naše pohádky, kde zastoupení loupežníků rozhodně máme. V zahraničí pak na mysli vyvstane např. Princezna Nevěsta. Vzhledem k tomu, co se děje ve světě (už delší dobu), to byla příjemná oddychovka, kde se mihne nejedna postava známá lidem, kteří pravidelně koukají na věci z britské produkce. *Všem úplně ne, musíte mít Apple TV.

Neobyčejně obyčejná, obyčejně neobyčejná Carol je možná atypická hrdinka pro tento druh seriálu, o to méně ale musí soupeřit s ostatními počiny - znám zejména akorát mužské hrdiny, ale právě např. Bojack Horseman nebo Archer jsou svou prací vzdálení obyčejným lidem. To se o Carol říct nedá. Vlastně skoro o nikom, jelikož díky blížícímu se konci světa (navzdory tomu, že je ještě několik měsíců vzdálený) pozbyl koncept "práce" smysl. Seriál celou situaci pomocí ostatních lidí prezentuje ironicky jako utopii, nahota se nijak zvlášť neřeší, oblohu pravidelně plní ohňostroje a lidé si plní své sny. Zlo samozřejmě nevymizelo (spíše mi přišlo, že vymizela zvířata, moc jsem jich neviděl), ale s výjimkou zhruba jedné epizody se seriál nese spíše v uklidňujících rytmech. Tím největším uklidňujícím rytmem byl pro mě hlas Carol (Martha Kelly) a její eskapády, do kterých jsem se pohodlně dokázal vžít. Ne každý má potřebu být jako její sestra, někomu stačí rutina/rozptýlení v podobě kancelářské práce, kde se člověk může spřátelit s kolegy (koneckonců valnou většinu času strávíme právě s nimi). To má ale vzhledem ke globální situaci, ne nepodobné té naší, kde sotva jsme dávali COVIDu sbohem, tak přišla válka na Ukrajině, dvojsečný efekt, kdy rázem máme víc co ztratit. Smekám tedy před lidmi jako je Carol, kteří vědí, co chtějí (nebo co nechtějí), jdou si za tím, i když to třeba zrovna není úplně nejpopulárnější, jako nejspíš asi bude i tento seriál. Nakonec jsou svým osobitým způsobem větší rebelové než rebelové v tom klasickém smyslu slova. V tom jí zdatně sekundují její kolegové v čele s Donnou a Louisem. Seriálem se však mihne mnoho dalších lidí, s větším či menším vlivem na děj a větším či menším prostorem pro jejich příběh. V současné podobě deseti epizod jsou některé věci vtipné v tom, že nemají žádné sáhodlouhé vysvětlení, některé věci jsou však smutné v tom, že zabírají trochu zbytečně místo (jmenovitě určité části 8. a celá 9. epizoda). Což zamrzí zejména proto, že desátá epizoda je kvalitní nášup, jak dějem, tak poselstvím, které nese. I tak ale, měl-li bych dát tvůrcům za toto nějaký trest, asi bych zvolil death by banana bread.

Pomalý rozjezd, u kterého by mě nepřekvapilo, že někdo seriál vzdá (i zde je aktuálně vidět, že epizody první řady 1-3 jsou modré, zbytek červený), ale kvalitní koncovka. Nebo možná jen zpětně zjišťuji, že můj oblíbený styl humoru je aktuálně - crazy, unhinged, mental (evidentně nejspíš comfort zone Jana Prušinovského). Jak jinak taky popsat bláznivý děj a chování postav, který si nezadá se zahraničními sitcomy? To dokládá i závěr první řady, který ctí kontinuitu a následky ne nepodobně jako tomu bylo např. u Seinfelda. Rád bych v textu vzdal hold dvěma postavám (resp. herečkám) - prvně je to Zuzana Zlatohlávková, která mi byla sympatická a povědomá, ale nemohl jsem ji zařadit (vzpomněl jsem si přitom na Zuzanu Onufrákovou, které jsem fandil v dnes již pomalu archivní Redakci) - a v tom jsem při návštěvě její Wiki stránky zjistil, že se jedná o tu samou osobu. Jsem rád, že jsem na ni opět narazil. Druhak je to Tereza Volánková, kterou jsem sice z dřívějška neznal, ale bavila mě stejně dobře, nejvíce asi její kuřátka, kulíšci, myšičky, (beránci!) atd. Tím samozřejmě nechci podtrhávat zbytek ansámblu, ostatně bylo vynikající, že do děje byl zahrnut celý štáb včetně například osvětlovačů nebo zvukařů. Ono celkově byl seriál pozdvihnut na vyšší úroveň, jelikož se jedná o pořad založený na sice fiktivním pořadu, ale podle mustru reálného pořadu a na reálné televizní stanici. Sice jsem určitě nepobral úplně všechny parodované reálie, ale obě dvě řady (u kterých to nejspíš i díky celkem uzavřenému konci zůstane) mě bavily dobře.

Kvalitka. Z vlastního okolí mám doloženo, že film si užijí prakticky všichni - lidé D&D nepolíbení, lidé D&D políbení i lidé, u kterých nezůstalo jen u toho políbení. Já spadám do druhé kategorie, kdy mám sice dost zkušeností s D&D, neodvážil bych se však považovat za znalce (choutky DM-ovat také zatím nikde nemám). Film tak pro mě fungoval na dvou rovinách - první, té klasické fantasy dobrodružné. Ta je sama o sobě super, film vypadá krásně. Ví, kdy nasadit CGI a kdy nasadit praktické efekty. Postavy jsou relativně archetypální a přístupné, takže se daří neodradit neznalce. Prostředí taktéž, ať už jsou to hradní nádvoří, lesní města nebo jeskyně plné lávy. Padouchové jsou řádně padouchovští. Hrdinové rozdávají když ne hlášky, tak alespoň přátelská popichování nebo dojemné momenty (prakticky vůbec se však nejedná o typicky romantické slaďáky, čemuž smekám). Akce má film taky na rozdávání, hezky po vzoru D&D bývá často hodně kreativní, což je rozhodně plus. Druhá rovina je ta speciální D&D fanouškovská. Už jsem psal, že D&D trochu políben jsem, ale ne nějak obzvlášť. I to bohatě stačilo, abych si tuto jízdu dosyta užil. Přesně takhle jsem si představoval některou z odehraných kampaní kompletně se všemi dobrými i špatnými hody, dobrými i špatnými nápady. Prakticky každá scéna se dá vyložit jak z hlediska doslovného fantasy, tak z hlediska meta "hráči sedí u stolu s DMkem a řeší nastalou situaci". Takže člověk se baví nejenom klasickým fantasy, ale i věcmi co sám zažil nebo viděl někoho zažít. Tohle funguje geniálně i v tom smyslu, že DMko by v tomto smyslu mohlo povolit hraniční situaci, protože "rule of cool", čímž se dají odmávnout různé nedostatky, ať už z hlediska čistého fantasy tak z hlediska hry.

Relativně odvážný počin, což zmiňuje i sama Hannah na začátku, jelikož zde je to více o komedii než o dramatu (jako např. Nannette nebo Douglas). V důsledku toho může být nezvyklé publikum malinko vykolejeno, já se ale bavil. Některé historky zněly mírně vyumělkovaně, všechno to ale bylo kvalitně zabaleno různými call-backy a některými údernými pointami. Co je na tom všem ale nejlepší je to, jak to Hannah umí přednést, není to žádné strohé vyprávění, intonace, přízvuk, pohyby těla, to všechno podtrhává kvalitní komedii. Speciál, který je stejně tak Hanny jako je Jenney.

Kde původní seriál Squid Game byl spíše satirický a měl trochu jiné poselství, tady je vidět, že většinou jsou lidé dobří (když zrovna není příběh podle scénáře a nejde jim v něm o život), takže jako dodatek k původnímu seriálu sledující hodně sociologický aspekt se mi to líbilo (ostatně i v mém komentáři k původnímu seriálu jsem hodně o reality shows psal). Ale nic není sluníčkové celé. Stejně jako v jiných reality shows jsou různí "záporáci" (jak moc z toho dělá edit musí posoudit každý sám), i tady se jich pár najde - nejvíce mi utkvěly v paměti pán 432 a dvě pokrytecké dámy - jedna soudící člověka, že si vzal 2 jídla místo jednoho a následně kradoucí hamburger, který obdržel jiný hráč a druhá respektující domluvená pravidla na skleněném mostě až v momentě, když z toho má benefit. Bylo tak smutné pozorovat lidi, kteří na to doplatili - nikdo z ostatních se jich nezastal a naopak jako kdyby ti ostatní utrpěli selektivní ztrátu paměti. To je asi má jediná větší výtka - možná to tam všechno bylo, ale v prostoru 10 epizod na řadu se to ztratilo. Ironicky jsou tam momenty, které jsou dojeny nad rámec logiky a pak jsou tam momenty, kdy někdo do té doby po těžkém boji vypadne na náhodu a nedostane ani confession cam nebo chování postav nesourodé s tím, co se stalo. Klidně by se dalo natáčet/koukat dál, Netflix nemusí tolik řešit vysílací časy ani délku epizod. Podíval jsem se na making-of a evidentně tomu věnovali hodně času, tak proč ne i tomuto? Všude jinde ta odvedená práce vidět je - na podobě lokací, kostýmů, technickém zpracování i testování her. Jejich složení (her) i složení testů se mi líbilo (i ty nové), zejména flow dalgona-battleships-marbles.

Solidní výkon od všech zúčastněných, zejména pak od pana Janáka (ironicky bych mu měl spíš měřit striktnějším metrem vzhledem k tomu, kolik šancí na pohádky na Vánoce dostává). KSP je pohádka odpočinková, klasická (žádné napodobování Hollywoodu) a bez ambicí na stříbrné plátno. Celý film táhne ústřední trojice, která má mezi sebou dohromady jednu mozkovou buňku a půjčují si ji navzájem. Většinou ji má Tobiáš, ztělesnění Lawful Good alignmentu. Emílie a Vilém mu zdatně sekundují a celkově bych si toto trio dovedl představit i v dalších filmech (nebo z toho třeba udělat minisérii). Ono celkově, když se rozdával rozum, tak ho nepobral vlastně nikdo - svatý Petr má v ... "klíči", když člověk vidí, jak se (ne)snaží dostat svůj klíč zpět. Stráže jsou spíš na okrasu, a z celého hradu je z klaďasů proaktivní snad jen princezna, která ale i přes kritiku úkolů pro nápadníky nic nedělá. Poslední zmínku si zaslouží vodník pohodář, který mi pro změnu evokoval Thoma Yorka v klipu Lotus Flower. Pár kvalitních hlášek, standardní vítězství dobra nad zlem. Co víc si přát? Určitě hodně (s každou další pohádkou je vidět, jak se některé elementy opakují 1:1), ale po zkušenostech z let minulých nelze KSP hodnotit příliš negativně.

Solidní set rozkouskovaný na tři díly, které jsou dále rozkouskované podle různých probíraných témat. Něco se strefuje, něco je takové "eh", celkově však převažuje první kategorie. Líbí se mi, že styl podání z předchozích stand-upů zůstává stejný - konekonců i sama Michelle Wolf konstatuje ve třetím díle, že neumí napodobování ani přízvuky (kromě jednoho asijského). Pokud hledáte pobavení, které nezná hranic, ale které zároveň dokáže být relativně inkluzivní, rozhodně je Michelle Wolf a její It's Great to Be Here sázka na jistotu.