Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (1 261)

plakát

Volný pád (1993) 

Skvěle psycho film. Sólo pro Michaela Douglase. Nejlepší gradace je ovšem získávání čím dál tím ničivějších zbraní. Pan Schumacher si zaslouží to macher ve jméně. Toto drama o volném pádu je tím děsivější, čím Prendergast si dělá větší srandu z "toto je můj poslední den v práci" a celé tropy na TVTropes jménem Retirony. Ironicky ovšem D-Fens (vlastním jménem tuším William Foster) není ani trochu Ax Crazy, vše dělá naprosto racionálně a i když někoho nějak zraní, vždy je to v sebeobraně. Dobře udělaná souběžná linka s vyšetřováním, mám rád tento duální pohled na věc. Dvě fronty, žádné čekání.

plakát

Space Jam (1996) 

Nostalgie hadr, na tehdejší dobu něco ne zrovna nevídaného, už nás to potkalo s Králíkem Rogerem, ovšem tohle byla dosti veselá podívaná, která navíc podporovala děti krom koukání na kreslené seriály i hraní basketbalu, protože kdoví, kdy bude zase potřeba porazit emzáky v basketbalu. Bohužel v dnešní době, kdy máme daleko lepší techniku a storytelling taky pokročil o dost dál, tenhle film vypadá jako taková srandička, projekt nějakého vysokoškoláka.

plakát

Mrchožrouti (1984) 

Jedna z nejlepších Belmondových chvil dle mého názoru. Aneb jak se dá podat válečná akce se spoustou svalnatých chlapáků humorně i bez hlášek sušších než vyprahlá tuniská poušť. Ale i tak se zde najdou momenty kvalitního válečného dramatu. Úžasný protipól vůči mně známých Kellyho Hrdinech pouze z doslechu a vytvořených za velkou louží. Pohodička, klídek, tabáček, kvalitní hudba, tank a spousta zlata. Co víc si přát?

plakát

60 sekund (2000) 

Vyumělkovaný film, který ovšem s původním filmem nemá pranic společného. Tatam je filmová honička na půl filmu. Výstavní salon drahých aut se ovšem i tak koná, povinná love story bohužel též. NiCage i AnJolie už natočili i lepší filmy. Nutno ovšem dodat, že mě neskutečně iritovaly její bílé dredy. Pokud se vám líbila auta, pusťte si předlohu, pokud se vám líbilo cokoliv jiného doporučuji více se zaměřit na současnou popkulturní tvorbu. Pro televizi dobrý, na filmová plátna bych si to troufnout ale nedal.

plakát

Lupiči paní domácí (2004) 

Gospelové songy, partičku amatérů a největší sebranka nesourodých charakterů pod sluncem. To vše pod taktovkou bratří Coenů. To nemohlo dopadnout špatně. Bratři Coenové jsou zkrátka bratři Coenové. Dva lidé z mých přátel píší, že čekali něco/mnohem víc. Není to coenovský masterpiece, v tom musím souhlasit, ale příznivci jejich rukopisu mi jistě dají za pravdu, že momentálně průměrných 64% je méně, než by si zasloužili. Nemluvě o sympatickém padouchovi v neobvyklém podání Toma Hankse. Ovšem každá postava zde má něco do sebe, divák si vždycky najde někoho, s kým sympatizovat, ať už je to pyrotechnik, generál nebo jen obyčejná babička.

plakát

Klub sráčů (2000) 

Nechápu, jak jsem tomuhle mohl dát 3 hvězdy. Asi jsem tehdy nebyl při smyslech, či jsem naopak byl při smyslech až moc a nyní jsem dětské smyslnosti odrostl. Těžko nyní soudit, pozdě bycha honiti a horko těžko odzapamatovat tenhle film. Tedy on to není až příliš film, spíš směsice pokusů zaujmout diváka všelijakými bláznovinami a nechutnostmi s tím, že sem tam se nějaký ten vtípek povede. Bohužel 82 minut je na celkovou absenci nějakého pořádného útoku na bránici příliš. V dnešní, snad už neaktuální vůči tomuto filmu, době bych to snad doporučil jen těm, kteří to tehdy viděli ve svých pubertálních letech a z nostalgie se zasmát, co jsme jako mladí byli schopni vytrpět. Všem ostatním bych radil se tomuto filmu vyhnout.

plakát

Přátelé (1994) (seriál) 

10 řad x 22 dílů x 20 minut = 73 hodin a 20 minut výtečné zábavy, která se dá sledovat dokola a dokola a dokola a tak dále (dokola). Kult, který částečně závisí na přimhouření očí v některých chvílích, kdy evidentně scénaristé vaří z vody (tisíc a jeden rozchod Rosse a Rachel) nebo je znát pokrok doby. Nejenom co se týče technologií, kdy by se často děj epizody dal pomocí počítače nebo mobilu vyřešit během pěti minut, ale i pokroku v oblasti sitcomů, kdy nestačí jen vtipné vtipy, sitcom musí mít vědeckou hloubku a korektní údaje (TBBT), musí pálit slovní hříčky kadencí 100/minutu a implementací vypravěče donekonečna vyjebávat s divákem, případně mu nachystat zajímavou epizodu, která ale podruhé tak vtipná nebude (zvrat je očekáván, HIMYM). Nemluvě o tom, že v těchto nových seriálech se častěji než kdy jindy používá berlička, tzv. Idiot Ball. Ve zkratce - kdo dostane míč idiocie, ten se v dané epizodě bude chovat jako naprostej retard, čímž bude živit idiotický děj epizody, nemluvě o tom, že s takovým hajzlem bych se asi pak i přestal kamarádit. To si myslím, že je tu zvládnuto bravurně. Přeci jen, sitcom se vysílal v 8pm timeslotu, takže ani do oplzlostí zabíhat nemohl, musel si zkrátka pomoci vtipnými vtipy. Tak vznikla spousta memetických hlášek, které si se spolužáky notujeme dodnes.

plakát

Ztraceno v překladu (2003) 

Silné, leč ne nejsilnější. Roztomilé, leč ne nejroztomilejší. S poselstvím, leč ne s tím nejlepším. Extra body má Sofia Coppola za výběr známých herců, kteří i tak nepřehrávají a hrají toto romantické drama tak komorně, jak je to jen v lidských silách možné. Přesto, kdybych si měl vybrat, který z filmů Billa Murrayho je tzv. TOP, tento by to nebyl. Do toho mu nejspíš chybí větší přístupnost, popularita a trochu delší stopáž. Co by mě ovšem zajímalo je to, jestli by Ztraceno v Překladu fungovalo i obráceně, kdy by japonec a japonka odcestovali do USA, zda by se to podobně ujalo. Já si troufám říci, že ano. A byla by to i hezká sonda do života američanů.

plakát

Městský pohár (1990) 

Geniální film. :-) Sic už jen kvůli několikerému názvu je obtížné si ho obstarat, ale i tak to stojí za to. Skvěle vystižená atmosféra Ameriky, místa zaslíbeného všelijakým road movies a road tripům. Zde hezky jednou větou popsáno uživatelem Rannveig, což už samo zaručuje skvělou zábavu. Osobně mě spíš překvapují dva odpady, které vidím v hodnocení, jeden dokonce od mnou obodovaného Oskara. Rozhodně moc a moc zvláštní...

plakát

Pán prstenů: Dvě věže (2002) 

Zatím poslední film z trilogie, s kterým jsem měl tu čest v rozšířené verzi. Protentokrát i s kouskem alternativní stopy - komentářem herců, který bývá na DVDčkách má oblíbená zábava. Mírné zklamání po zapamatování si komu patří který hlas přišlo, když jsem zjistil, že není transkripce. Ale k filmu - prvně nechápu, jak jsem mohl dát tomuhle filmu pouze 3 hvězdičky, to nedává smysl. Druhak nechápu proč PJ vystřihnul tolik materiálu. Pokud mě paměť nešálí teda. Ale rozhodně mi tam seděly všechny scény, u žádné jsem se nenudil, některé byly naopak luxusní (buď jako původně nebo úplně nově, lépe). Všichni jako vždy perfektní, především herecký koncert Andyho Serkise je skvělá podívaná, když člověka zrovna omrzí Aragornovo flashbackové laškování s Liv Tyler (stejnak mám radši Galadriel nebo Eówyn) nebo se Legolas s Gimlim předhánějí v počtu zabitých nepřátel. A když vás i tohle omrzí, stačí si občas pozastavit na nějakou krajinku. Skutečné krajinkářské porno. Ačkoliv PJ nám dává spíš jen nástin než plnohodnotný výlet na zelenavé kopce Nového Zélandu, což je imho trochu škoda. Třeba takové Mrtvé bažiny (nebo jak se to jmenovalo) by si zasloužily víc prostoru. Lepší, větší, hezčí, akčnější, vtipnější. Ještě juknu na Návrat Krále, abych věděl, jestli se tohle dá nějak překonat...