zdepapepa

Jeden z lepších počinů současné YouTube talk-show scény. Zaujme zejména volbou hostů, z nichž většina nejsou zvučná jména nýbrž lidi z běžného lidu. Což je pochopitelně často dáno věkem a nedostatkem velkých zkušeností. Ale jak pravil klasik - není malých herců, pouze malých rolí. Jediné čeho lituji je to, že nejsem dostatečně seznámen s materiálem, v nichž účinkují, ale i to je pozitivní věc - dozvědět se od herců o jejich filmech a (zejména) seriálech. Výtka z doby komentáře je pouze ta, že momentálně převažují muži a přitom mrtvá nevěsta Kamila mi učarovala.

Tento subžánr mám rád, dokonce i britské přízvuky jsou pochopitelně kvalitní na poslech. Bohužel ale pro mě Hazeldinův režijní debut selhává hlavně co se týče délky. Přílišná délka pro mě dala příliš prostoru pro teorie, takže výsledné rozuzlení (které jsem do jisté míry očekával, že to skončí nějakým typickým slovíčkařením toho, co řekl zkoušející, který tam byl jen chvilku), ale přistoupil jsem na hru, ovšem posledních několik minut mi přišlo jako podobný syndrom co měla hra Fahrenheit - fajn psychologicko-inteligentní podívanou přerušily nadpřirozené žvásty a výmysly typu "léčících kulek" pana CEO. Takže při velké fantazii se člověk začne nudit, přeci jen osm lidí je velký počet a ke konci už jakékoliv rozuzlení člověka zklame, protože to nebylo "to jeho". Rozhodně bych to ale nenazval thrillerem, nebál jsem se dostatečně. Ono je otázka udržet napětí jinak než postupnou eliminací postav. Možná to chtělo postavám dodat určitý (byť malinký nebo dokonce úplně falešný) pocit postupu směrem k výsledku. Takhle se lidé plácají na mělčině a většinu času se řeší věc v jednom rozměru. Nepomohlo tomu ani to, že nakonec uspěla osoba, které jsem fandil nejméně, úmyslně nebudu psát která. Vidím také vesele ironický podraz v tom, že po podvodu od samotného CEO, který víceméně v off-screenu posunul hodiny, se nemocný White chtěl zastřelit tou jejich zázračnou kulkou, leč nedostalo se mu té radosti.

Jeden z těch příjemnějších českých amatérských filmů. Má to strukturu, má to nepitvořící se herce, má to dostatek myšlenek pro celých 95 minut, má to některé hodně dobře vypointované vtipy. Absurdní humor pomocí krtků je příjemné osvěžení a tehdy v roce 2005, když jsem na ČSFD teprve začínal, by to bylo za čtyři hvězdy, takhle jen silné tři hvězdy.

Přistupoval jsem k tomuto filmu s určitým časovým zpožděním. Setkal jsem se s názory, jaký je to odklon od Pixarovských filmů, ale tuhle písničku už jsem si vyslechnul ohledně Aut 2. Hned zkraje odbudeme povinné "srovnání" se staršími Tangled a HTTYD - ano, propůjčuje si to určité elementy (princeznový-severský setting, písničky-lehké nadpřirozeno), ale tím srovnání taky končí naštěstí. Kde vždycky Pixar exceloval bylo jednak v animaci - a to tu máme - můžeme slintat nad nádhernými krajinami (díky bohu ne pod sněhem) včetně útrob lesa, můžeme slintat nad realistickými grimasami (vyzdvihuji královniny reakce po konzumaci toho koláče) nebo můžeme slintat nad nádherně se pohybujícími zrzavými vlasy Meridy. Druhak vždycky exceloval v příbězích, které si zadají s hranými filmy - a to tu máme také. Vždyť vzpomeňte - jak často na stříbrném plátně máme pubertální děvče (princeznu dokonce) aniž by v hlavní zápletce řešila chlapy? A tím myslím jak klasické "snažím se získat chlapa" tak novodobě feministické "nepotřebuju chlapa"? A tam si mě film získal nejvíc. Nejvíc se navíc setkávám s rozborem vztahu otec-dcera. Nejsem pubertální děvče, ale film podle mě načrtnul skvělý, nejednostranný vztah matka-dcera, kdy vidíme obě strany konfliktu. Žádná z dvou protagonistek není nikdy v nevýhodě, nikdy není zobrazena jako karikatura, a kdyby se přeci jen nějaké feministky našly ohledně toho, že princezna do určité míry převezme jisté hodnoty, zatne jim tipec fakt, že prakticky všechny scény, kdy královská rodina vystupuje na veřejnosti, by se daly shrnout větou "za vším hledej ženu". Chválím tedy Brendu Chapman, přestože to nebyl 100% její výtvor. Postav v příběhu je naprosto akorát, jsou 3D filmy ale postavy v nich bývají často jednorozměrné, to se tu nestává, hlavní postavy prodělají navíc vývoj myšlení/vztahu víc než kdejaký hraný film. Další Pixarovská parketa je hra s motivy, tématy a symboly. Těmi je tento film naprosto prošpikovaný, aby i po skončení titulků do sebe vše krásně zapadlo. Trochu mě trápilo občasné hraní na fyzickou komedii a gagy, což by filmu trochu ubralo na páře se kterou roznáší akční i dojemné scény. Plus pochopitelně je to další film do sbírky, který je novým intellectual property. Pokud příště Pixar oželí vyloženě Disneyovské prvky (princezny) - ale rozhodně by stálo za to zůstat u lidí s tím novým renderovacím softwarem, písničky nechat do závěrečných titulků, nebo Dreamworksovské prvky (fyzické gagy, pitvoření, snaha o vtip za každou cenu) - konverzačních vtipů není nikdy dost, stejně tak jako situační komedie. Všechny vtipy v Brave nicméně vycházely z lidského humoru, ten se pro tón filmu hodil daleko lépe než nějaká groteska. Volba herců a dabérů perfektní, vrací se pochopitelně i John Ratzenberger. Shrnuto podtrženo - Pixar zase ukázal, že je číslo jedna v oblasti animovaných filmů. Ukázal taky, že nejenom chlapi můžou být hlavními postavami 3D animáků a ukázal taky, že ne každý film potřebuje romantickou zápletku. A já se těším, co nám ukáže příště. 2017 Rewatch Edit: Score je správně lokální a dobové, zpívané písničky taky žánrově sedí. Slapstick gagy OK. Klidně se mohlo jít více do temna, přeci jen ztráty na životech byly téměř nulové a těch zranění taky příliš nebylo. I přesto ale napětí bylo dost.

Silně konverzační zábava. Kdo čekal další 80's pubertální extravagantně laděnou komedii, ten ostrouhal. Koná se podle mě spíš cosi podobného o 10 let mladším Clerks. Klábosení po dobu jedné soboty, vhled do duší mladých studentů. Není náhoda, že tu máme všechny typické archetypy středoškolských let - šprt, sportovec, princeznička, magor samotářka, rebel, drsný ředitel, školník. Sešly se tu ale ne proto, aby vás bavily. Sešly se tu, aby nám John Hughes mohl ukázat, co za těmi archetypy stojí (strach z prohry, nátlak vrstevníků, útěk před něčím nebo za něčím) nebo kdo za těmi archetypy stojí (rodiče, rodiče, rodiče, rodiče, rodiče). Z prostých figurek na šachovnici postavených proti sobě, se kterými tak rádi hýbou komediální režiséři, aby správným tahem polechtali bránici, se tak stávají reálné bytosti s pocity, sny, pochybnostmi, zkrátka se vším, co k dospívání patří, včetně zjištění, že nejsme všichni až tak rozdílní. A to se nemění. A proto má ten film takovou váhu i dnes. Jaký příjemně vtipný sborník pubertálních komedií byl Not Another Teen Movie, tak toto je příjemně inteligentní sborník postav z pubertálních komedií. Měl bych ale jednu stížnost, a tou je naprosto zbytečná přeměna Allison a s ní spojené, pro mě náhlé, zalíbení Andyho.

Snažil jsem se celý film odhalit žánr, ale vzešla z toho taková všehochuť, kde proklamovanou komedii zastínilo drama. Je to už asi taková kletba české kinematografie, když si hraje na něco víc, ale přesto chce dosáhnout popularity kýčů. Kamerou je to zpracované dobře. Zvukově, pravděpodobně kvůli realistické volbě lokalit, už to taková sláva není. Postavy nepobraly příliš rozměrů ani vývoje, většinou jim tvůrce scénáře dal do pusy expozici, což vygraduje do závěrečného monologu ústředního hrdiny. Je tu napsáno, že to byl již třetí filmový počin. Je to vidět. Pokud by někdy byl v plánu remake, rozhodně bych uvítal netlačit tolik na pilu co se týče hereckých výkonů a sdělení, víc bych přidal na technickém zpracování (zvuk, občas násilné střihy).

Pořád přemýšlím, proč je ten seriál natolik oblíbený, potažmo proč je u mě natolik oblíbený. S Dungeons and Dragons jsem přišel do styku hlavně díky Hůlkovému řádu, ale nejvíce ve mně asi seriál evokuje mix vzpomínek na stařičké seriály Xenu a Herkula (můžete si prohlédnout zde, jak by vypadala GoT znělka z té doby), proseděné hodiny u herní série Heroes of Might and Magic, ale i můj jiný oblíbený HBO seriál, Odpočívej v Pokoji. Tahle středověkofantasy-lite pro dospělé je dobře udělaná pro nečtenáře, s dostatkem příběhů (i těch ještě nepovězených) se nabízí mnoho možností. A tento tahák na diváky (jelikož dostatek příběhů znamená i dostatek zvratů, smrtí, atd.) je zároveň i kamenem úrazu. Při stopáži cca 10x50 minut to chvílemi vychází tak, že je 7 scén o sedmi minutách v epizodě, každá s jinými herci a za hodinu se téměř nic nevyřeší. Ale o tom to není, je to o příbězích lidí, o tom, co si spolu povídají. A občas i o dracích a "zombies". Vzhledem k obrovskému ansámblu postav a jejich houpavému výkonu napříč sériemi nehodlám jmenovat své favority. Zmíním ale, že nemusím do nebe vyzdvihovaného (fanoušky i platem) Tyriona / Petera, i když některá jeho moudra a některé jeho bonmoty jsou zábavné. Zároveň to také nemění nic na tom, že vím, že jsou důležití pro děj seriálu. A proto asi mám ten seriál tak rád - udržuje si dynamiku nezávisle tom, které postavy jsou zrovna na obrazovce nebo které postavy jsou zrovna živé. S přibývajícími díly a ubývajícími dopsanými stránkami knih sloužících jako předloha je však znát určitý pokles kvality, v mých očích hlavně větší důraz na "filmovost" (plot armor důležitých postav, trhliny v ději, fanservice, atp.) a ztráta určité formy realismu, vrcholící poslední sérií, která se místy podobala typům seriálů/filmů/knih, ze kterých si prvních několik sérií dělalo srandu svými subverzemi zavedených trop.

Není sporu o tom, že je dobrá věc, že tento dokument zase o trochu víc pootevřel tuhle 13. komnatu českých obchodníků. Není také sporu o tom, že funkčně je ten film také jako dobře namazaný stroj. Mám s ním však problém. Hraje až příliš na city. Hraje až příliš na uměleckého ducha. Tím vším se film zbytečně natahuje a krade čas dalším a dalším tajně nahraným záběrům, kterých je skutečně dostatek. Mluvící hlavy právníka a psycholožky mi nevadily tolik, jako zde jiným, měl jsem ale problém, že popisují různé metody manipulace a o pár scén dál v bleděmodrém to samé používá režisérka, aby se jí podařilo nám "prodat" její poselství. To by se ale nemělo "prodávat" takto nátlakově a také by se to nemělo "prodávat" za lístky do kina nýbrž občasně pustit v televizi. Ale dost už o formě, přejděme k obsahu. Jak už jsem psal, film útočí na city v každé scéně, ale zejména některé scény důchodců dávno propadnuvších nákupní mánii plačících před kamerou jsou jako kůl v plotě. Autentické záběry i osudy potěšily, i když hlubší profilování by na škodu také nebylo. Zaujalo mě zařazení bývalých zaměstnanců "šmejdů". Za mě silné tři hvězdy a těším se, co vymyslí paní režisérka příště.

Rozhodně jsem od toho čekal větší poctu videohrám. Film videohry používá víc jako formu než obsah, což je celkem škoda, ale s Mario Kart nebo Crash Team Racing (má oblíbená dvojice) by jim nefungoval scénář, který snad zmizí v propadlišti dějin, máme tu totiž další variaci na Toy Story, který už tak má 3 filmy ve franchise. I když měl příběh své světlé momenty, nemohl jsem se zbavit dojmu, že Felix není Felix ale jen animovaný Kenneth ze 30 Rocku. Stejně tak Vanellopino "glitchování" a fantazijní rasismus / šikana mi neskutečně evokovalo židovství Sarah Silverman, takže jsem z toho měl víceméně akorát židovskou power fantasy ("You will never be a racer because you're a glitch/jew") Koneckonců je jediná osoba s viditelně černými vlasy. Měl bych také výtku na adresu strážných, kteří se jednu chvíli honí za Vanellope a po příchodu Ralpha si jí už absolutně nevšímají. Animace je celkem na úrovni, je vidět, že Disney se snažil. Postavičky, ale i celý film, působí jako střední cesta mezi Dreamworks a Pixarem. Graficky to hraje všemi barvami. Camea potěšila, jen mě překvapila expoziční účast Sonica nebo blink-n-miss účast Skrillexe (jehož písnička byla sice fajn, ale typicky moc obyčejná a repetitivní, z hudby nejvíc na mysli vyvstane asi training montage Shut Up and Drive). Potěšila mě neDisney Villain Death, nepotěšil mě typicky Disneyovský příběh. V současné době 18 z 22 stránek komentářů hodnotí tento film čtyřmi hvězdičkami a výše. Podle mě kromě malého nostalgického tripu to rozhodně na Oscara nebylo. Našel jsem ale určité zalíbení v groteskním, turbotastickém trollování Turba v jiných hrách. A pořád nechápu, jestli měla Vanellope původně být jako boss závodník nebo hratelný, protože její glitchování, které zůstalo i po resetu, se zdá být celkem game breaking. Přesto ale tento film považuji za přínosnější než Scott Pilgrim co se týče videoher a je fajn vidět, že když už Pixar doluje svoje IP, Disney přebírá žezlo s originálními settingy. Píšu settingy, protože na originální příběhy Disney nikdy moc nebyl.

(U příležitosti nedávného COVID-19 speciálu jsem se rozhodl přepsat svůj komentář) Osobně bych viděl tři hlavní pilíře, které drží Parks and Recreation (nejen) v mých očích tak vysoko. I. Ústřední postavy Kdo sleduje sitcomy na NBC, ten dobře ví, že jejich silná stránka je v osobitých postavách a Parks and Recreation není žádná výjimka. Zastoupeno je tu kompletní spektrum osobností, takže ve výsledku se člověk ztotožní v určitých chvílích s každou postavou. Žádné z postav není křivděno (i Gary má své chvíle), žádná toxicita. Každý z herců vdechl do postavy kousek své osobnosti, což je nejvíce zřejmé u Nicka Offermana a jeho práce se dřevem. Hlavní chvála však patří scénáristům, kteří dokážou toto vše zapracovat do děje. II. Prostředí Městečko Pawnee má velmi blízko k mému rodnému městu - obsahuje mnoho míst pro zajímavé dějové linky, ale přitom se svými kanonickými 60-80 000 obyvatel je dostatečně malé a "osobní". I vývoj děje se drží realisticky při zemi, postavy doprovází uvěřitelný kariérní vývoj. Drtivou většinu toho, co jsem viděl na obrazovce, jsem si mohl představit, že by se mohlo odehrát tam, kde bydlím. Zvláštním způsobem to nejsou ale lokality, co to způsobují, nýbrž lidé. To v mnohých lidech také určitě aktivuje vzpomíky, pakliže někdy pracovali v zaměstnání, ve kterém přišli do styku s veřejností. Klíčové na tomto je ale fakt, že se lidé vracejí a Leslie Knope si pamatuje jejich jména, což dopomáhá uvěřitelnosti existence města. III. Politika Progresivní svojí cestou. Tak bych vyjádřil přístup Parks and Recreation k otázkám moderní společnosti. Neřeší se tolik LGBTQIA+, ovšem otázky typu sexismu, atp. jsou zde na denním pořádku s nezlomnou Leslie Knope v čele. Ne nadarmo kolují internetem obrázky s textem "Be the Leslie Knope of whatever you do". Není to však ale jednostranná záležitost - I lidé, kteří se neshodují v politických názorech, mohou nejenže koexistovat, mohou být i dobří přátelé. Místo v Schurniverse Podobností napříč seriály v Schurniverse se najde mnoho - ensemble comedy s mnoha opakujícími se archetypy osobností (těžko se vyhnout, když jsou natolik univerzální), známé tváře nebo podobné punchlines. Pojďme se ale podívat na každý seriál zvlášť. Co se týče The Office, tak zde jasně dominuje Parks and Recreation, protože i přes apatii některých postav má "srdce" na správném místě a téměř žádnou snahu opírat se o cringe comedy. To je nejvíce vidět v rozdílu mezi první sérií, kdy stále byl znát vliv The Office, a sériemi dalšími. Ve skutečnosti se změnilo málo - jak okolí reagovalo na Leslie Knope - ale přitom to mělo obrovský vliv na celkový pocit ze sledování. Co se týče Brooklyn Nine-Nine, tak i přes fajn diverzitu mi vždy bude bližší středně velké město než metropole. Zároveň tolik vyzdvihovaná rozmanitost lidí v B99 mi občas přijde neupřímná stylem chování hlavních postav k některým jiným postavám (kde si Parks and Recreation vystačil s Garym, zde máme Charlese, Hitchcocka, Scullyho a víceméně kohokoliv mimo ústřední partičku lidí). Co se týče The Good Place, tam je to vyrovnané. Ovšem stejně jako kvetoucí růže a vánoční světýlka na stromě jsou oboje hezké věci na pohled, těžko se dají srovnávat v jiných aspektech.