Divočák

Dokument daleko skandálnější než celá Šifra mistra Leonarda i s Brownovou nezveřejněnou rozjařenou fantazií. Na rozdíl od Brownova románu, který si po většinu času vymýšlí jako žebrák z Václaváku, Ježíšova rodina staví na reálných vědeckých předpokladech a doplněna komentáři renomovaných vědců působí až nepříjemně působivě. Jediné štěstí tak zůstává v tom, že po dokumentárním seriálu vysílaném na programech jako je Čt2 sáhne jen málokdo, zatímco brakovou Šifru si s chutí přelouskne skoro každý.

Hannibal - "Zhrození" je film, který neměl nikdy vzniknout. Ne proto, že by byl až tak špatný, ale už jen kvůli tomu, že totálně boří jeden z největších kultů světové kinematografie posledních 20 let. Hannibal tak jak jej známe z Hopkinsova podání je totiž mrtev a jeho následník, ať už se snaží kischitit hopkinsovsky sebevíc, mu nesahá ani po kolena. Ulliel není špatný herec, ale jeho postava je prázdná jako peněženka před výplatou a politováníhodná stejně tak. Z komplexního geniálního psychiatra, který poslouchá klasickou hudbu, pochutnává si na packavých houslistech a sní o nádherné Florencii, se stal jednorozměrný vyšinutý pubertální spratek, který vraždí bez hlubšího rozmyslu a elegance a noblesní Itálii vyměnil za "módní" Japonsko. Hluboce ale zklamal i druhý stežejní artikl Hannibalova dřívějšího úspěchu - Harrisova literární předloha. I takový spisovatel jako on zřejmě nedokázal odolat svodům komerce a místo brilantně šarmantního příběhu nám předkládá evropskou verzi Kill Billa. "Král je mrtev..." ...a my nového nechceme!!!

Film, ve kterém hlavní hrdinka připraví o panictví slepého anděla a posléze je "mučena" na hrůzném přístroji zvaném "orgasmatron"!!!;) Jane Fondová je tu navíc opravdu šťavnatá a úvodní scéna se striptízem ve stavu bez tíže už pro mě asi navždy zůstane symbolem 60. let (minulého století). ***Věděli jse, že: Najít herečku, která by roli promiskuitní kosmonautky Barbarelly přijala, se ukázalo jako více než velký problém. Rachel Welchová ji odmítla rovnou a když se ji producent Dino de Laurentis pokusil vnutit vycházející hvězdičce Virně Lisiové, rozplakala se, zrušila svůj hollywoodský kontrakt a vrátila se zpět do Itálie.//Natáčení filmu připomínalo jeden veliký mejdan, který přilákal i spoustu tehdejších hvězd. Terryho Southerna přijel navštívit jeho kamarád John Lennon a vajíčka jim smažila Joan Bazeová. Černou královnu si zase zahrála Anita Pallenbergová, přítelkyně Keitha Richardse z Rolling Stones.// Role Barbarelly později ležela Fondové natolik v žaludku, že přiměla svého manžela - digitálního magnáta Teda Turnera - aby film koupil a strčil ho do archivu, kde vydržel až do roku 1991. Důvodem jeho znovuvytažení na svět byl rozpad jejich manželství. Pokaždé, když se dvojice pohádala, zavolal Turner do své televize Superstation WTBS a přikázal pouštět Barbarellu. Jednu dobu ji stanice dokonce vysílala 4x týdně.// Skupina Duran Duran získala své jméno právě podle hlavního záporáka z "Barbarelly". Jejich první singl se pak jmenoval "Eletric Barbarella".//Ve Vídni můžete vidět muzikál "Barbarella", k němuž složil hudbu Dawid Stewart z Eurythmics.***

Legendární romantická slaďárna, která nás chlapy sice moc nenadchne, ale za tu úžasnou hudbu si určitě **** zaslouží. ***Věděli jste, že: Scénáristka Eleanor Bergsteinová se při psaní scénáře nechala inspirovat zážitky z dob svého dospívání na počátku 60. let. I ona byla dcerou bohatého židovského lékaře a během léta, které trávila s rodiči v letovisku Catskills, se zamilovala do tanečního instruktora.// Když Bergsteinová obcházela se scénářem Hollywoodská studia, přidávala k němu kazetu s kompilací dobových písniček, aby ilustrovala svou představu o atmosféře budoucího filmu.// Roli Johnnyho měl původně stvárnit Billy Zane. Producenti se však obávali jeho nevalných tanečních zkušeností.// Patrick Swayze sám napsal a nazpíval píseň "She´s Like the Wind".//Swayze málem svou roli odřekl, když se dozvěděl, kdo vyhrál konkurz na jeho partnerku. S Greyovou se výzjemně nesnášeli už od jejich prvního společného snímku "Rudý úsvit" a jejich nevraživost jim vydržela i po celou dobu natáčení "Hříšného tance".//Filmaři museli nečekaně hledat náhradu za původně plánovanou natáčecí lokaci Catskills, protože tam v té době žili už jen samí důchodci.//"Hříšný tanec" se odehrává během letních prázdnin. Filmaři ovšem natáčení o několik týdnů přetáhli a zastihl je podzim. Armáda asistentů musela v celém areálu přestříkat zažloutlé listí na stromech na zeleno; tam, kde listy už začínali padat, je dokonce lepili zpátky na větve.***

V podstatě to samé jako Miami nebo Las Vegas. Na druhou stranu ale musím říct, že prosluněná atmosféra prvních dvou mi sedla daleko víc než studená šeď ulic velkého jabka a proto počítejte tak možná o půl hvězdy míň.

Dobrý Němec JE dobrý film. Možná se tady teď budu trochu brodit proti proudu, ale mně se zkrátka líbil. Ano, je pravda, že zvlášť v úvodní části je citově sterilní jako šedesátiletý eunuch, s přibývajícími minutami ale tato sterilita nepozorovaně ustoupí do pozadí a i díky překrásnému vizuálnímu zpracování se z něj začne linout jakási podmanivá atmosféra 40. let, která vám bude snad každým okamžikem (zvlášť při závěrečné scéně na letišti) připomínat božskou Casablancu. Na co film ale bezpochyby doplácí je nevyrovnanost příběhu. Často nestačíte přecházet mezi tématy a i význam některých souvislostí či dokonce samotných postav vám občas zůstane značně nejasný. Nejhůře je na tom asi George Clooney. Filmem se celou dobu jaksi podivně motá (a dostává do držky) a vy si nejste přesně jisti, jestli je jeho postava opravdu důležitá a nebo je její význam pouze v přítomnosti atraktivního obličeje na plakát. A jelikož je Brian De Palma lepší režisér než Soderbergh a pokud jsem jeho Black Dahlii něco přidal za oživování mého oblíbeného noiru, musím tak udělat i u Dobrého Němce.

Připadá vám střední škola jako místo, kde vás nikdo nemá rád a každý vám chce dát na hubu? Tak to byste si měli pustit Battle Royale, aby vás připravilo o iluze! Za velmi originálním a popravdě ehm "ne moc reálným" námětem se skrývá tupá, ale velice zábavná vyvražďovačka, u které budete často kroutit hlavou, co se těm Japoncům může všechno urodit v hlavě. Autoři filmu asi sami věděli, že něco takového bude jen steží brát někdo vážně a tak film naplnili potřebnou dávkou nadsázky, která vám dovolí v poklidu sledovat vraždící se děcka a tajně držet palce právě tomu svému favoritovi. (Mitsuko, Mitsuko...!!!;))

Tak tohle mě fakt nedostalo. První půlka pěkná nuda, velice průměrá romantická ehm... komedie. Pak ale přijde záběr s pohybujícím se pytlem a vy jste napružení na 150% a slintáte a třesete se zároveň, co z toho nakonec bude... no a ten konec - prvoplánová hra na efekt a opravdu velké zklamání. Tak nějak to dopadá, když si na akupunkturu najmete amatéra...

Miyazakiho rozhodně nejpedofilnější film. Jeho záliba v mladých dívčích hrdinkách není žádná novinka, ale těch záběrů pod sukýnky Mei a Satsuke bylo už trochu moc a nahý otec ve vaně se svými dvěma nahými dcerkami mi už opravdu vyrazil dech;). Jinak je ale Můj soused Totoro film překypujicí pozitivní energií po všech směrech. I když se příběh odehrává na pozadí vážné nemoci maminky dvou hlavních hrdinek, naivní svět kouzel a lesních duchů v čele s chundelatým Totorem vám jakékoliv chmury okamžitě vyžene z hlavy. Oproti ostatním Miyazakiho filmům ale Totoro rozhodně zaostává a na vině je především jednoduchoučký příběh. Za hodinu a půl se toho na obrazovce moc nestane a i samotného Totora si užijete jen minimálně. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že Totoro vznikal pouze na odskočku od Takahatova majstrštyku Hotaru no haka (Hrob světlušek), aby v důsledku posloužil jako jakýsi jeho doprovodný film, který měl navrátit divákům ztracenou doubrou náladu (a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to opravdu funguje;)).

Hrob světlušek je krásným příkladem toho, jak flexibilní dokáže manga být. Vedle nejrůznějších hitech scifi a pohádkových fantasy dovede se stejnou bravurou vykreslit i citlivý příběh ze druhé světové války a to bez jediného zaškobrtnutí, které by animované zpracování takovéhoto tématu mohlo sebou nést. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ve mně Hrob světlušek nezanechal zase až tak hluboký emocionální dopad, jako ve většině tady komentujících uživatelů a filmy jako Schindlerův seznam nebo Pianista u mě mají pořád navrch. Po celou dobu jsem se zkrátka nemohl zbavit pocitu, že kdyby sourozenci zůstali u tetičky, mohlo to s nimi dopadnout uplně jinak a za svůj osud si tak částečně mohou i sami (a to ani nemluvím o tom, že měli po celou dobu v bance tučné konto).