Divočák

Zatím nejslabší z Futuramovských celovečeráků a poměrně slušné zklamání. Kam se poděly vtip a originalita?

***Věděli jste, že: Ve scéně, kdy řezník na praseti předvádí Leonardu DiCapriovi, jak zabíjet prase, používá nůž s bakelitovým držátkem.***

Nic závratného, ale člověka to pobaví a když začne Oddie tancovat, tak to fakt stojí za všechny prachy.

O něco lepší než první díl, ale na druhou stranu - tady už neuvidíte Oddieho tancovat...:(

Dva roky mrazil chcánky, aby mohl letět do vesmíru.;) S vypovídajícím hodnocením raději počkám na opakované shlédnutí. ***Věděli jste, že: Chladně odlidštený charakter sídla korporace Gattaca mají za vinu prostory budovy County Civic Center v kalifornském San Rafaelu, dokončené v roce 1959 podle projektu klasika americké architektury Franka Lloyda Wrighta. Ve stejných prostorech se natáčel už Lucasův celovečerní debut THX 1138 z roku 1971. Spolu s přilehlými stavbami se místo stalo inspirací pro architektonický sloh praktikovaný na planetě Naboo, kterou známe z nové trilogie "Hvězdných válek".***

Po vizuální stránce perfektně natočené umělecké dílo. Nedíváte se na obrazy předválečného Japonska, vy JSTE v předválečném Japonsku a společně s hlavní hrdinkou sdílíte její strasti při trnité cestě za jejím vysněným cílem - stát se Gejšou a nalézt toho pravého "úhoře" pro svou "jeskyňku". Zvlášť Sayurino vystoupení na festivalu vás přímo přiková k obrazovce a nenechá vydechnout až do jeho konce. O to víc, o co jste omámení působivou exotikou předválečného Japonska, o to silnější ránu dostanete s příchodem války a totálním destruktem starých tradic a jejich postupným znovunalézáním v odporné levné amerikanizované deformaci. Opravdu silný film. ***Věděli jste, že: Obsazení známých čínských hereček Zhang Ziyi, Michelle Yeoh a Gong Li do rolí japonských gejš přineslo filmu ihned po uvedení veliké problémy v asijských zemích. Japonci projevili veliké rozhořčení z obsazení hereček z Číny, Číňané, kteří dodnes Japonsku neodpusili zvěrstva, která jejich armáda v Číně napáchala za druhé světové války, film dokonce zakázali promítat v kinech.***

Je až nespravedlivé, že v době, kdy euroamerická kultura ještě stále nevědomky čekala na Matrix a dokonce i takový Johnny Mnemonic teprve putoval do kin, japonská mládež už mohla zoufale utápět své ubohé lidské mysli v úžasném cyperpunkovém světe Ghost in the shell. Nechápu lidi, kteří tenhle film mohli nepochopit, protože když pozorně sledujete, co se před vámi děje, všechno vám do sebe nakrásně zapadá. Jako student filosofie můžu navíc říct, že film má opravdu hluboký filosofický přesah a nejde tak jen o prázné pseudofilosofické tlachání, za které se většina podobných žánrovek snaží schovávat. Celkový dojem navíc perfektně dokresluje na svou dobu špičková animace a taky úžasná hudba, díky kterým se občas přistihnete při tom, že vlastně ani k ukojení vašeho audiovizuálního libida nic víc než záběry na noční město a hypnotickou Kawaieho hudbu nepotřebujete...

Na Innocence jsem se těšil ještě víc, než na první díl, a můžu radostně konstatovat, že mě ani trochu nezklamal. Nedosahuje sice už takové filosofické hloubky jako jednička a tento "nedostatek" se snaží kompenzovat přehršlem nejrůznějších filosofických keců, na druhé straně ale oplývá úžasnou Noir atmosférou, která v kombinaci s futuristickým cyberpunkovým světem dostává zcela nový, neuvěřitelně hypnotický, rozměr. Batu je prostě noirový detektiv jako vyšitý a femme fatale (samozřejmě majorka) celou dobu tak neskutečně intenzivně visí ve vzduchu, že ji z filmu i v její nepřítomnosti cítítě snad ještě daleko víc, než kdybyste ji přímo sledovali na obrazovce. Počítačové technologie navíc za těch devět let urazily opravdu dlouhou cestu a pokud jsem se tak u Karase rozplýval nad jeho úžasno vizuální stránkou, musím tady veřejně uznat, že Innocence se mu přinejmenším vyrovná. Když vám k tomu navíc prozradím, že Kawaieho hudba působí snad ještě intenzivněji, než v prvním díle, není tady myslím nic, co byste ještě měli řešit...

Tak to zas jednou byla pěkná číčovina. Ghost rider bohužel patří mezi tu sortu komiksovek, které už od začátku ubíjí samy sebe svým scénářem. Jako každá jednička nám nejdřív osvětluje, jak se hlavní hrdina stal tím čím je a tak celou první půlku sledujete, jak Cage skáče přes helikoptéry a podobně. Když se však podíváte na zbývající čas, tak zjistíte, že už vám ho na akci moc nezbývá, a taky že se jí moc nedočkáte. Maximálně tak na vás někdo vybalí hlášky typu "Ty mě neznáš, ale já ho miluju!". Herci se vyvedli tak na půl. Cage je docela fajn, ale strašně přehrává a má příčesek. Mefisto "Kapitán Amerika" vypadá jako po rakovině a Mendes je sice hezká, ale má velkou prdel. Nejhůř je na tom ale hlavní záporák. Strašný cucák, navíc žvatlá kraviny ("Jmenuju se Legie, protože je nás mnoho") a ještě k tomu je to pěkný idiot. Je nesmrtelný a nasaje do sebe duše, jen aby ho Cage díky tomu mohl zkrouhnout. Kdo se však povedl byl starý Ghost rider a špekatá pankáčka, co jí Cage zachrání. Abych ale jen nehanil, samotný Rider a jeho motorka byli dost styloví a když to rozjeli, byla to fakt zábava. Pokud se do dvojky ubere keců a přidá akce a pořádný záporák, nemusí to dopadnout vůbec špatně.

Neuvěřitelné akční inferno, vedle kterého takoví Hulk, Iron Man, Wolverine, Temný rytíř nebo třeba i Terminator Salvation vypadají jako nudné konverzačky. Sommers nakopne akci hned ve výborném úvodu (kam se hrabe sterilní a nepřehledná Šanghaj druhých Transformers) a nastavenou laťku si bez problémů udrží až do konce. Akční scény jsou přehledné, opulentní, správně vygradované, disponují výborným wow efektem a je na nich cítit každý dolar (stejně jako z triků cítíte, že by ještě nějakých těch pár milionů klidně sežraly). Paramount si navíc dokázal perfektně ohlídat trailery a oproti ostatním blockbusterům v nich uvidíte opravdu jen zlomek z toho, co film ve skutečnosti nabízí. Scénář G.I.Joe si rozhodně na nic nehraje a je přesně tak hloupý a zábavný, jak si sám přeje být. Velká chvála musí jít po této stránce režiséru Sommersovi, který příběh dokázal výborně vyladit a každá z hlavních postav (a že je jich opravdu dost) tak má opravdu dostatek prostoru, aby se s ní divák uspokojivě seznámil a vybudoval si k ní nějaký vztah, přičemž jednotlivé představovačky rozhodně nenudí a naopak výborně zapadají do celkového rytmu filmu. Hodně taky poteší zvolená civilnost a střídmost kostýmové stylizace, která potlačila komiksový "power rangers efekt" na snesitelné minimum a jediným větším šrámem v tomhle ohledu zůstala postava Doktora a závěrečná "evoluce" záporáků . Nakonec ještě vzkaz všem kritickým divákům - Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Kdo si ale chodí do kina filmy užít, tomu se G.I.Joe bohatě odvděčí. (Viděno v originálním znění s titulkami)