Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krátkometrážní
  • Horor
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (8 620)

plakát

24 hodin - 4:00 p.m.-5:00 p.m. (2002) (epizoda) 

I sebelepší plán dostane trhliny, když nastanou nečekané problémy a je potřeba nějak natáhnout děj. Nejen děvčata jsou v průseru, ale i chycení teroristy vázne a tak dojde k pár dramatickým okamžikům, ale jinak nic extra k vidění tu není. K velkolepému finále se ploužíme čím dál víc hlemýždím tempem…

plakát

Lhát se nemá, princezno! (1991) (TV film) 

Dost naivní pohádka, kterou zachránili jen herecké výkony některých zúčastněných. Je to ale určené pro nejmenší diváky a já si myslím, že ve své době to svůj účel splnilo. Navíc když se podívám na některé dnešní blafy – co se rovněž označují za pohádky, tak to tak špatné nebylo. Petr Čepek coby chytrý král nakonec ustoupil ženské převaze a zvítězila otcovská láska nad pravidly dvora, Kamila Špráchalová byla za mlada pěkná ženská, ale bylo dobře, že se raději věnovala (věnuje) dabingu. Světlana Nálepková a Zlata Adamovská si taky odehrály své, ale žádný zázrak to tedy nebyl. Hodně průměrná televizní podívaná, možná spíše podprůměr.

plakát

Pracka v láhvi (1978) (TV film) 

Na můj vkus moc uřvané a pře afektované herecké výkony některých zúčastněných (místy) – hlavně co se hereček týče. Příběh samotný nebyl úplně marný, ale je zde i dost pasáží, které prostě zavánějí nudou. Jinak to ale mělo i pár slibných momentů, herecké obsazení taky dobré – mladá Milena Steinmasslová byla celkem kočka, jen ten konec se mi zas až tolik nelíbil. Kulku do hlavy si tu zasloužilo více postav. Vychytralý Petr Čepek jasně nejlepší na celém filmu.

plakát

Corbin Nash (2018) 

Film, ke kterému jsem se dostal jen velkou náhodou, při projíždění filmografie mého oblíbence Rutgera Hauera. Ten se zde bohužel příliš neohřál a měl zde jenom malou vedlejší roli, ale i tak se zde objeví několik dalších známých tváří. Někteří jej přirovnávali k filmům Blade či Constantine – tak proč do toho sakra nejít. Jenže se ukázalo, že jde jen o jejich chudého příbuzného. Corbin Nash má totiž hodně pomalý a celkem nudný začátek a teprve někde v polovině dojde k mírnému zlepšení.    Dean Jagger není tak dobrý herec jako Keanu Reeves nebo Wesley Snipes ve své životní roli, ale ani on nepodal zas až tak špatný výkon. Bruce Davison se před kamerou taky moc neohřál, Malcolm McDowell coby slepý prorok nezklamal, ale veškerou pozornost si pro sebe ukradl Corey Feldman. Ten zde ztvárnil transsexuálního upíra a můžu říct, že nebýt jeho hodnotil bych tento film ještě daleko hůře. Na jednu stranu byl odpudivý, slizký ale démonický zároveň. Jeho homosexuální partner a další upír – ano kvóta pro sexuální menšiny byla naplněna mírou vrchovatou, už tak dobrý nebyl, ale oba společně vytvořili zajímavou dvojici záporáků.    Aby nějak tvůrci zaplnili děj, vymysleli si zde únosy lidí a boje v aréně z lidské kůže. Dojde na nějaké ty nahotinky, nechybí sprostá mluva, sex ale k opravdu výraznému zlepšení dojde až ve chvíli, kdy je hlavní hrdina pokousán a vydává se na cestu pomsty a záchrany. Z baseballové pálky udělaný kůl rozpoutá krvavá jatka a divák si tak konečně přijde na své. Tedy alespoň na malou chvíli.

plakát

Hraniční čára (1980) 

Filmy s touhle tématikou se mi kdysi docela líbili, dnes díky migrační krizi a útoku afrických sarančat na Evropu mi jsou už celkem proti srsti. Každý má právo na život, ale ne na úkor druhých. Chtělo by to hodně tvrdé tresty a peněžní postihy pro všechny převaděče a neziskovky, které se na tom přiživují. Film samotný má několik velmi dobrých pasáží i co se atmosféry týče, ale na toto téma – mexicko-americké hranice a uprchlíci jsem už viděl daleko lepší a drsnější filmy. Charles Bronson i Ed Harris však podali celkem dobré výkony, to se musí uznat. 60%

plakát

The Last House on Cemetery Lane (2015) 

Ještě než dnes již nebožtík Andrew Jones začal úzce spolupracovat s Netflixem, měl na svém kontě několik céčkových braků a tento film je bohužel jedním z nich. Vlastně ani moc nechápu, proč si ho následně vybrali, ale asi se jim hodilo, že jeho filmy nestáli moc peněz a jeho „plodnost“ pomohla plnit kvóty pro odběratele. Co na tom, že většina jeho filmů stojí za starou bačkoru a mají téměř nulovou hodnotu.     Viditelně se rád nechal inspirovat u svých kolegů, protože o nějaké originální myšlence si můžeme nechat jen zdát. Domů s pochmurnou minulostí se ve filmech objevila již celá řada a každý z nich měl nějakou tu pochmurnou minulost, či se v něm skrývalo něco rádoby děsivého. Tady se k tomu připletla ještě romantická vedlejší linka, ale hororový fanda až na pár momentů ostrouhá. Těch pár nočních můr, krvavý nápis, gramofon co se sám pouští uprostřed noci – to bylo to jediné, co mělo alespoň trochu navodit nadpřirozenou atmosféru. Teprve se samotným závěrem a odhalením onoho tajemství přišlo na řadu i trochu toho násilí. Ale to už u toho většina diváků bude usínat nudou.

plakát

Sicilské nešpory (1973) 

Charles Bronson a filmy ve kterých se objevil, jsou až na pár výjimek většinou zárukou dobré podívané. Tenhle kousek o mafiánské pomstě sice patří spíše do průměru jeho kariéry, ale i tak jde o docela kvalitní filmeček – plný akce, přestřelek, honiček a mrtvol. Já se u toho bavil téměř od první minuty a rovněž věřím, že dnes už by měl tenhle film velké problémy – černoši, menšiny a kdejací úchyláci jsou dnes přeci chránění a to už by nerozdýchal ani frajer s knírkem…Lehce nadprůměrná záležitost, ale znám ještě mnohem lepší filmy s tímto pánem hercem! 60%

plakát

The Haunting of Margam Castle (2020) 

Aby Netflix dokázal uspokojit své předplatitelé, musí neustále vytvářet (dotovat natáčení) spoustě nových a nových seriálů, filmů a dokumentů všech filmových žánrů. Takže je celkem jasné, že ani ten hororový nezůstal někde v pozadí. Bohužel pro ně pracuje i docela hodně podprůměrných či začínajících filmařů, kteří plodí dost často i řadu paskvilů. A Andrew Jones byl jedním z těch „plodnějších“. Bohužel. Proč byl? Tento mladý režisér totiž letos v lednu zemřel v pouhých 39 letech. Stačil však natočit celou řadu podprůměrných céčkových televizních filmů, jejichž kvalita je v drtivé většině opravdu tragická.    Měl jsem tu čest od něj zatím vidět jen film Vlkodlaci třetí říše (2017) a hned se nesmazatelně zapsal na můj seznam nejhorších režisérů. A ani tímto filmem si rozhodně svou reputaci nikterak nevylepšil. Není to sice úplná tragédie jako minule, ale i tak jde o těžce podprůměrnou duchařinu. Malý rozpočet, špatný režisér, nepříliš záživný scénář, téměř nulové speciální efekty i atmosféra – inu zápory zde jasně převyšovali klady.    Narazíme tu na minimum lekacích scén, vraždy či úmrtí postav se odehrají mimo záběr kamery, musíme se obejít i bez krve a to jedna postava umře po zásahu sekerou do hlavy, jiné zase duchové odvlečou prostě jen pryč ze záběru. No přiznám se, že asi nejvíc mě zaujal úvod s vraždou malé holky a následná sebevražda i když i zde jde jen o náznaky. No a potom samotná lokace kde se natáčelo. Samotné sídlo Margam figuruje na seznamu míst, která chci osobně navštívit, až do Walesu zase někdy pojedu.

plakát

Jak zničit vlastní mužstvo (1977) (TV film) 

Doping ve sportu a nejen fotbale není nic nového, takže nikoho asi moc nepřekvapí, že se o tom točilo už tak dávno. Tahle kriminálka je plná výborných herců a přestože tempo příběhu místy lehce vázne, jako celek to dokázalo zaujmout. Jasně je tu pár věcí, u kterých si budete klepat prstem na čelo, ale trenér Vrba – jo to je třída a ne nešlo tady o Pavlíka. Consuela Morávková byla celkem pohledná ženská.

plakát

Growing Out (2009) 

Pokud má někdo poslední dobou „pech“ na výběr filmů, tak jsem to právě já. Tato komedie (údajně hororová dle samotných tvůrců), je na svou délku poměrně dost nezáživná. Divák se tu sice párkrát zasměje, je zde i několik podivně vypadajících nočních můr a v závěru se i lehce přitvrdí, ale jinak je to jedna velká nuda. Někomu se možná zalíbí těch pár písniček, co tu zazní, jiní budou čekat, co kromě ruky ještě vyroste z podlahy, jenže bohužel tvůrčí neschopnost a zbytečná délka, tento film doslova znehodnotily.    Podílela se na něm snad celá rodina Ratliffů, ale šlo asi jen o jejich zbožné přání a splnění snů. S rozpočtem 150 000 dolarů jsem nečekal žádné zázraky, ale takovou hromadu nudy, taky ne. Než aby se tu dělo něco skutečně zajímavého a atmosféra postupně houstla a gradovala, dočkáme se kupy nezáživných dialogů a nejeden divák bude bojovat, aby u toho neusnul. Navíc mi snad kromě toho „jednorukého“ starého kytaristy, byla většina postav krajně nesympatická.