SOLOM.

Sedm let jsme si museli počkat, než se někdo odhodlá a natočí další díl této, kdysi docela oblíbené série. S každým následujícím dílem, však tato obliba postupně upadala, protože jejich kvalita byla opravdu různorodá. Já však patřím k těm, kteří na Kukuřičnými dětmi nikdy nezanevřeli. Desátého přírůstku do této „rodiny“ se ujal John Gulager, režisér který už má v hororovém žánru něco za sebou, takže jsem očekával další alespoň průměrnou podívanou a tak se nakonec i stalo. Přestože zatím na tento film nejsou příliš kladné ohlasy, já byl spokojený i tentokrát. Nevím, možná to bylo tím, že po skvělém prvním díle jsem se nakonec smířil s tím, že mé nároky nesmí být u Children of the Corn přehnaně vysoké. Kromě dramatické vložky s obtížemi, se kterými se Sandy (tedy Ruth) a Aaron museli vypořádat během svých toulek a neustálého skrývání, však diváci hlavně očekávali i nějaké ty vraždy, krev a hlavně poživatelnou atmosféru. No a toho se nám tu dostalo v míře, popravdě nepříliš velké. Je tu sice k vidění několik mordů, které má na svědomí dívenka ve žlutých šatech, které lahodily mému oku a ani ty vzpomínkové sekvence (vidiny) nebyly vůbec špatné, ale ta omáčka okolo místy trochu nudila. No a zvláště závěr považuji za nepříliš zdařilý. K dobru však přičítám i scény z bistra, kdy se servírka Sarah zrovna moc nemazlila s buranskými hosty. Jen kdyby ty herecké výkony nebyli tak suché. Kromě hlavní hrdinky a té malé holky tu totiž nebyl nikdo, kdo by mě nějak výrazněji nadchl. Children of the Corn: Runaway ostudu celé sérii dle mého neudělal. Už tu byli k vidění i horší díly. 50%

Jenom úplného debila napadne strčit svého ptáka do drtičky. No každý má své choutky nastavené trošku jinak. Čekal jsem, co se z tohoto kratičkého snímku nakonec vyklube, ale takový závěr jsem vážně nečekal. Alespoň tam mohlo vytrysknout trochu krve, protože takhle tam toho k vidění opravdu moc není.

Mámin chlapeček – co umývá špinavý hajzlík, kupu nádobí, vyhazuje odpadky – no sen každé matky – hlavně když to dělá bez keců. Zdání ale může klamat…Točit tyhle „rychlovky“ nemá cenu, vždy ani nestihnete vytvořit alespoň nějakou atmosféru a ten záběr do popelnice na konci moc lidí neohromí.

Uživatel Marceloo byl překvapený, já na rozdíl od něj ne. Když už má nějaký krátkometrážní kousek, nebo film v záhlaví napsáno velkými písmeny GAY je asi jasné, že v něm půjde o homosexuální tématiku. Takže mám tři možnosti – buď to minu bez povšimnutí protože mě to pobuřuje, nebo jsem teplý a dívám se na podobné filmy, no a nebo jsem heterosexuál – kterého zajímá, jestli se v něm kromě nahých borců neobjeví něco zajímavého. Já jsem každopádně na ženské, ale zajímalo mě – proč tomu dal ty tři hvězdy. Scény s nahými borci jsem rychle posunul dále – a podíval se až na závěr, protože do té doby tam nic extra k vidění není. Potom ovšem přijde na řadu celkem zajímavé finále, které určitě stálo za pozornost. Jen kvůli tomu nějakou tu hvězdu přece jenom dám.

Suplující učitelé to neměli nikdy lehké. Jenže v tomto případě se nechovají podivně jen děti (které jsou nezvykle hodné), ale i všichni ostatní učitelé. Čím mě tento krátkometrážní kousek nalákal? Tou největší vábničkou bylo jméno Heather Langenkamp, která se tu však objevila jen na pár úvodních vteřin. I tak patřila k tomu nejlepšímu, co nám tu bylo nabídnuto a má ode mně jednu *. Tu druhou dám za závěr, který nám nabídl alespoň trochu té „nadpřirozené“ atmosféry. Jinak to ovšem byla bída a ty digitální efekty – no hrůza. 30%

Jako první jistě každého napadne srovnání s německým thriller Open Water 2: Adrift (Odsouzeni zemřít) a tím pádem nejste ani moc daleko od pravdy. Což samozřejmě moc lidí nepotěší a jak vidno dle nízkého hodnocení na internetu ani nepotěšilo. Já však patřím k té skupině diváků, která dá každému filmu šanci a tak jsem byl zvědavý i na tento televizní kousek. Tedy hlavně na to, jak se s tím Španělé popasovali. Ze začátku to nebylo ani moc zlé. Skupinka lidí mi byla docela sympatická, dívky pohledné, přestože jsem si u každé druhé scény říkal – tohle jsem už viděl někde jinde, ani jsem se u toho moc nenudil. Na můj vkus tu však bylo až příliš málo pokusů o záchranu a až moc okaté nelogické chování snad poloviny osazenstva. Tvůrci se to snažili zamaskovat polonahými děvčaty, které do jedné odhodily svršky plavek (no dobrovolně ne) a jakousi napodobeninou dramatické vložky, kdy se začnou všichni psychicky hroutit a dělat ještě blbější rozhodnutí. Perličku tomu však nasadila poslední půlhodina a připlutí malé skupinky afrických imigrantů. Ať mi nikdo nevykládá, že čtveřice celkem namakaných týpků, nedokáže dát přes držku dvěma maníkům a jedné nemocné ženské. Tady už šla důvěryhodnost scénáře i některých scén zcela do háje. Jasně, proběhne pár pěstních soubojů, nůž pod krkem atd., ale zbytečně tak tvůrci znehodnotili své předchozí úsilí. Sice se snažili, aby jejich film nebyla jen jedna obyčejná kopie, ale já bych se bez toho klidně obešel. 40%

Jakmile se ještě před úvodní scénou objeví velkým titulkem napsáno „Podle skutečné události“, začínám čichat pořádný průser. Found footage styl nepatří zrovna mezi moje nejoblíbenější, ale v kombinaci se žraloky jsem byl na tento film každopádně zvědavý. Navíc mám filmy se žraloky docela rád (pokud nejde o céčkové braky s digitálními predátory). A v tomto ohledu mě zelenáč Gerald Rascionato docela překvapil. Začátek má samozřejmě uspávající tempo, ve kterém se budeme muset až zbytečně dlouho seznamovat s ústřední trojicí, kteří si natáčí opravdu skoro všechno, což může být pro někoho únavné. Každopádně jakmile se přesuneme na loď a ve vodě se objeví první černé ploutve, ucítil jsem závan svěžího větru v podobě zajímavé atmosféry. Podvodní záběry jsou hodně pěkné, žraločí exempláře velké (přesně podle mých představ – taky bych se chtěl potápět s velkými bílými. Zatím jsem měl jen tu čest plavat mezi žraloky citronovými a větší kousky jsem pozoroval jen z lodi). Ale pojďme zpátky k filmu. Jakmile se převrhne loď a voda okolo se zbarví do ruda, začíná asi nejlepší pasáž celého filmu. Sténání, nářky a hlavně pěkně natočené žraločí útoky – tohle se mi na tom líbilo opravdu nejvíce. Euforie však netrvala moc dlouho, protože naše trojice je unášena zas o kus dále a zde pomalu dochází k dramatické vložce – milostnému trojúhelníku, který mě osobně vůbec nezajímal. Začalo se kecat a kecat, výčitky, řev ženské mi začal lézt na palici a žraloci se objevili jen sporadicky. Závěr měl samozřejmě příchuť emocí a smrti, ale jelikož moc nemusím happyendy, tak mi to vůbec nevadilo. 50%

Tak tohle jsou vážně koledníci k pohledání a svým způsobem i k popukání. Hororový short s nádechem černé komedie není vůbec špatnou podívanou, jak jsem si zpočátku myslel. Povedená trojka a jejich „loupežné choutky“ jsou okořeněny nejen nešikovností jednoho z nich, ale i zvrácenou formou přátelství těch zbylých dvou. No a k tomu babča s brokovnicí. Párkrát jsem se u toho zasmál – no a ten konec byl taky zajímavým zpestřením.

No ze startu jsem si říkal paráda…nějaká příprava na pořádné lesbické orgie v sesterstvu. Tři polonahá děvčata ve spodním prádle, pak jdou i kalhotky dolů a pak…nic…Ty vole to mě pěkně nasrali, páč ta černovlasá nevypadala vůbec zle. Když se pak na scéně zjeví Barbara Crampton v té gumové masce (kdyby nebyla v titulcích, tak bych ani nevěděl, že šlo o ní) došlo i na zakrvácená těla a jeden solidní řev. To je vše. Takže jsem zas ostrouhal a odcházím těžce zklamán. Navíc závěrečné titulky mají snad před dvě minuty…

Nevyvážený krátkometrážní kousek, jen co je pravda. Začátek příjemně navnadí, aby byl vzápětí nahrazen nudnější pasáží. Když tu se ozve zaklepání a na prahu dveří stojí ONI. No následuje nejpěknější scéna s „vysátím“ a poté zase nudné kecání. No a pak úsměvné zakončení, které asi nikoho nepřekvapí. Což je docela škoda, protože David Lawrence ukázal, že v něm něco je. A jedna technická: není čistě náhodou tento short z roku 2015 jak ukazuje info na IMDB…?