SOLOM.

No tak já zatím s nafukovací Ančou nemám žádné zkušenosti a po zhlédnutí tohoto holandského snímku už po tom ani netoužím. Určitě se tu dá najít pár slibných momentů, ale jako celek to vidím maximálně na průměrnou podívanou. Každopádně nasraná gumová panna může být mnohem horší, než nasraná stará…Jinak fandy Vetřelce jistě potěší plakát na třetí díl na dveřích do ložnice.60%

Docela by mne zajímalo, na čem všem frčeli účinkující, protože jen zhulení rozhodně nebyli. Tenhle britský snímek je totální „píčovina“, ale pravdou je, že jsem se místy neskutečně bavil. Především při počátečním masakru, protože jak minuty ubíhaly (a že ke konci běžely sakra pomalu) jsem začal být mírně znechucený. Všeho moc škodí a tohle si zasloužilo být tak o deset- patnáct minut kratší. Jinak ovšem uchylárna největšího zrna – to bez debat, doporučovat ale nebude, podobná podívaná vážně není pro každého. 50%

Casey bych doma fakt nechtěl. To že není žádná krasavice, by ještě tolik nevadilo, ale její psychicky narušená mysl a trauma z dětství se podepsaly na jejím chování vůči mužům. Ty ráda přivazuje k posteli a potom se s nimi mazlí pěkně po svém (žádné velké sexuální radovánky nečekejte). Casey v dětských šatičkách a zmalovaná jako barová kurva nejde pro ránu daleko, taky vás sem tam pobodá nůžkami – no prostě „skvělá“ partie. Nečekejte však od tohoto snímku žádné velké zázraky, prostě taková podprůměrná podívaná, která sice neuškodí, ale ani závratně nenadchne.

Muž vzpomíná na svou velkou lásku a dny které s ní strávil. Všechno se však náhle pokazilo a on jí musel umlátit basebalovou pálkou. Proč? Ne on není žádný maniak i když tak teď vzhledově vypadá. Celý svět totiž postihla apokalypsa a lidé se změnili v hladové zombie. Jejich kousnutí znamená váš konec! Nyní nadešel čas zúčtování. V revolveru zůstala poslední kulka a pálka už dlouho nikomu nevyrazila mozek z hlavy. Takže naposledy si zařveme, ať si zvedneme kuráž a hurá na ty zmetky…!!! Celkem slušně zvládnutý krátkometrážní snímek po všech stránkách. Děj má rychlý spád a přestože pravou podstatu můžete "odhalit" během chvíle, tak některé konec jistě překvapí.

Tak viděl jsem už nejrůznější sračky a odpady, které smrděli tou největší žumpou, ale tohle je aspirant na „megasračku“ a ohodnotit tohle nulou (odpadem) je urážkou pro ty, jenž se mohou rovněž pyšnit stejnou procentuální (nulovou) známkou. Debora Roventini a její přátelé nemou být zcela psychicky ani mentálně v pořádku, protože něco takového by normální člověk ani natočit nemohl. I kdyby se snažil udělat parodii. Sledovat chlapíky kterak se mazlí s panenkami, by ještě s přivřeným okem překousnout šlo, ale jakmile si jeden z nich nasadí na ruku (panenku) a začne s ní bojovat a do toho ještě otřesně zpívá, tak tohle už je jen pro silné žaludky. Opravdu jsem měl co dělat, abych se na dodíval dokonce a doufám, že na to velice rychle zapomenu…

Další z velké řady amatérských snímků, kterých je na netu mraky nám opět nenabídne žádnou úchvatnou podívanou. Tentokrát se podíváme na mladý pár, který se nedávno přistěhoval do nového bytu, seznámí se s milými sousedy, no a večer při popíjení vína za chabého svitu svíček je nenapadne nic jiného, než vytáhnout Ouiju a následně u zrcadla vyvolávat Bloody Mary. To je však asi tak všechno „zajímavého“, protože nic hororového ani strašidelného tu neuvidíme. No vlastně díky šetření a svíčkám uvidíme úplné h…o…

Podobné kousky s bubákem ve skříni, se mi nikdy extra nelíbili. Tady jsem však celou dobu čekal co z toho všeho vyleze. No a finální rozuzlení se mi docela zamlouvalo. Pokus o navození strašidelné atmosféry zde byl o tom žádná, ale nějak to nezabralo. Malý kluk byl nesympatický a lehce na ránu.

Během dvou dnů již druhé zklamání z jihoamerické tvorby, tentokrát jsem upoutal svou pozornost na tu argentinskou. Nevím, jak to tam mají s pásovci, ale ani mě nejsou tyhle zvířata zrovna sympatické. Jako fanda hororového žánru jsem očekával přece jenom trochu víc než náznaky lykantropie? - magie? No prostě podivné seznámení mladé dívky a poněkud „zvláštního“ chlapce ve staré stodole mělo rozhodně navíc, než co z toho dokázali tvůrci vytěžit. Samotný trošku krvavější závěr sice lehce navýšil kredit, ale v mých očích to alespoň na průměr stejně nestačilo.

Tak po delší době dokázali i Dánové natočit zajímavý krátkometrážní film, který můžu ocenit nadprůměrným hodnocením. Malý kluk Lars je otloukánkem třídy. Jednoho dne je opět šikanován v šatně, když do místnosti vstoupí obávaný chlapec Jaymz se svou dívkou. Ostatní utečou, ale Lars se stane terčem i tohoto hrubiána. Ten po něm chce, aby vlezl do bazénu a vylovil minci z jejího dna. Má to však jeden háček, protože podle místní pověry v něm žije obávaný Aqualorius. Je však skutečný, nebo je to jen dětská povídačka, kterou se snaží vyděsit slabší vrstevníky? Atmosféra šlapala po většinu snímku v solidním tempu, herecké výkony, kamera i hudební doprovod taktéž.

Ze začátku jsem si připadal, jako bych sledoval jakousi variaci na porno pro lidi v pokročilém věku – nečekejte však žádné natřásající se zadnice pěkných kobylek na pláži Copacabana (spíše pravý opak). Pak se sice děj začal zdánlivě podobat „hororovému žánru“, bohužel však jen velice, velice okrajově a já u toho málem usnul. Už jsem viděl mnohem lepší kousky koketující s okultismem a dobrý je na tom opravdu jen ten začátek.