SOLOM.

Tak mě Rob Zombie nezklamal ani na třetí pokus, ale prozatím se „statečně“ vyhýbám jeho Halloweenům. Tenhle netradičně pojatý animák se mi celkem líbil, především díky některým „ujetým“ scénkám (viz Adolf, masakry Suzi-X). Jde o takovou odpočinkovou humornou animovanou jednohubku, která určitě neuškodí, přesto zcela nenasytí mou hororovou lačnost. Rovněž jsem přijal s povděkem ty škodolibé „parodující“ odkazy ke známým filmům (postavám). Sexuální podtext mi taky nebyl proti srsti – no prostě příjemné zpestření sobotního večera a teď je na čase se jít věnovat jiným zálibám…

Ti, kteří viděli úspěšné animované seriály Herushingu (2001) a Hellsing Ultimate OVA Series (2006) – ke kterému mimochodem tohle patří - vědí moc dobře, o co se jedná. Já měl zatím bohužel tu čest vidět jen několik dílů, nicméně tenhle díl (pokračování) stojí určitě taky za pozornost. Nemilosrdný upír ve službách organizace Hellsing Alucard a „policistka“ Seras se po útoku na velitelství musí postavit nejen armádě, ale i šíleným SS přisluhovačům. Jo krvavé jatka to má Alucard opravdu rád a ani tentokrát se nenechá zahanbit. Ten „parchant“ se nezastaví opravdu před ničím ani před nikým a jeho „hrátky“ s vojenským komandem či milovníkem nablýskaných karet stál opravdu za to. Budu se muset velmi rychle poohlédnout po dalších dílech, protože tohle byla vážně solidní podívaná.

Tak já tento zapomenutý „klenot“ československé filmové (pohádkové) tvorby a Jakubiskův celovečerní počin nějak závratně vychvalovat nebudu. Seriál Teta si pamatuju už jen matně, takže srdcovku u mne nehledejte. Místy to bylo velice zajímavé – děti se budou jistě bavit, jindy místy trochu nezáživné (zřejmě kvůli sestříhání a poslepování jednotlivých dílů seriálu), přesto to v mých očích stačilo na průměrné hodnocení. Nerad bych ovšem jen hanil, protože herecké výkony se opravdu vydařili, stejně jako hudební vložka (Guido De Angelis - Maurizio De Angelis).

Nejsem žádným velkým obdivovatelem komiksových superhrdinů a filmy s Batmanem jsem nikdy neviděl (tedy ne celé). Tento „hororový“ animovaný snímek se mi však docela líbil a to hlavně díky pěkně zpracovanému Drákulovi a hlasu Stormareho. Konečně se našel někdo, kdo miláčkovi v netopýřím kostýmu dal pořádně přes hubu. Pěkná potemnělá atmosféra byla skutečně příjemným překvapením, akorát to mohlo být trošku kratší. Jinak jsem nevěděl, že jeden upíří sluha nejde vidět v zrcadle, ale druhý se klidně odráží ve zkumavkách…To trošku tvůrci nevychytali, ale tak je to dělané hlavně pro děcka a ne pro hnidopicha, co ve všem hledá nějakou tu chybu.

Prvních deset minut tohoto animovaného snímku vypadá jako klasická pohádka o malém jehněti jménem Chirin, který za doprovodu své matky prožívá „nejrůznější příhody“ a zároveň i nástrahy přírody. Vše se však změní jedné noci na farmě, kdy do přístřešku vtrhne „král vlků“ a zabije jeho matku. Malý Chirin přísahá pomstu a vydává se nelítostného „vraha“ sprovodit ze světa. Vlk z něj však má ze začátku srandu a hodlá si jej dát k večeři. Jenže když vidí odhodlané jehně, které se nehodlá vzdát, stane se jeho učitelem v boji o přežití. Chirin začne postupně sílit a stává se postrachem okolí, v koutku duše však nezapomněl, proč se vlastně vydal do hor…Druhá polovina snímku se z „kouzelného“ rodinného příběhu přece jenom promění v potemnělejší drama, atmosféra nabere spád a lehce se „přitvrdí“. Vše však zůstane zachováno v duchu (že to je točené hlavně pro děti), takže žádná jatka nečekejte. Na závěr ani nesmí chybět poučka do života, že pomsta není tou správnou cestou…

Přece jenom jsem očekával od tohoto jugoslávského animáku trochu té hororové podívané, když už ho tu máme, ale sledovat několika minutové (ne)milenecké soužení mouchy a člověka mi začalo brzy lézt na nervy. Tedy hlavně to otravné bzučení. Po stránce animace taky žádná sláva a staří rozhodně není omluvou.

Při pohledu na vysoké hodnocení jsem očekával od této japonské poněkud netradiční hry na schovávanou skutečné zázraky, o to trpčejší potom byli mé pocity, když naběhly závěrečné titulky. Musím dát za pravdu, že prostředí v němž se děj (hra) odehrává skutečně v sobě skrývá démonické kouzlo při kterém místy skutečně možná někomu běhá mráz po zádech, ale já přece jenom očekával poněkud zdařilejší zpracování oněch démonů. Atmosféra i spád je místy skutečně precizní, ale našel jsem tu i některé pasáže, bez kterých bych se klidně obešel. Ale tak děcka budou určitě spokojené a já si nikdy hru na schovku "Otokoyo" v Japonsku nezahraju. 60%

Televizní animák určený opravdu převážně jen pro malé publikum místy potěší, jindy poněkud nudí, ale tak proč si nerozšířit obzory. Oba plastelínoví přátelé Wilshire Pig a Sheldon Snail se vydávají po stopách Frankenswineho monstra a zažívají přitom poněkud děsivější dobrodružství, než si zprvu mysleli. Ne každého totiž mezi sebe monstra přijmou s otevřenou náručí. Stopáž mohla být opravdu poněkud kratší, ale co už. Slabých 50% tomu dám, ale stačí vidět jednou.

Tento animovaný snímek sice zapadá do hororového žánru jen velmi okrajově, ale přesto na mě udělal dojem. Nebylo to ani tak animací (ta byla dost průměrná), ale především svou dramatickou zápletkou a emocemi nabytým scénářem. Ten se jim skutečně povedl. Místy až depresivní děj nenechá chladnými spoustu diváků a milovníci japonského anime by si jej určitě neměli nechat ujít. Vřele doporučuji. Odnáším si slušný zážitek, který po zásluze odměním nadprůměrným hodnocením.70%

Mnozí tento kousek označují za jeden z nejlepších ne-li nejlepší film minulého roku. Dokonce i verbal (na csfd) tvrdí, že se u něj může někdo pomočit. No tak já můžu v klidu říct, že tohle nadšení rozhodně nesdílím a mám na to úplně jiný pohled. Zápletka se o originalitu neopírá ani omylem, již mnohokrát provařené téma nepřišlo s ničím novým a lekací scénu, aby tu člověk pohledal. Pokud tedy tím „mrazením“ nebylo myšleno ono překvapení v krabici. Jediné zpestření a zahnání jinak nudné atmosféry vidím v oněch starých páskách, jejichž obsah mne alespoň ohřál mé jinak dost chladné srdce. Možná je to tím, že jsem už viděl přes dva tisíce hororů a už mne jen tak něco nepřekvapí/nevyděsí, ale tady nebylo ani čím. Většina filmu se odehrává v přítmí, takže toho moc k vidění není a kroky na půdě či podivná Youngova hudba, moc napětí nevyrobí. Když přivřu obě oči, dám téhle „internetové pecce“ stěží padesát procent.