SOLOM.

Když jsem poprvé uviděl herecké obsazení a letmo si přečetl krátký obsah filmu, doufal jsem, že půjde alespoň o průměrnou duchařinu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se několik známých tváří propůjčí k něčemu, co je snad lepší ani nevidět. Nerad bych vás připravil o vaše iluze (někdo v tom možná najde zalíbení), ale já při náběhu závěrečných titulek jen nevěřícně kroutil hlavou. On samotný příběh vskutku není vyloženě katastrofální, ale to provedení – proboha. Režisér a scénárista v jedné osobě Kevin Carraway byl pro mne velkou neznámou, ale jak vidno kradl, kde se dalo. Ten šestimilionový rozpočet zřejmě padl hlavně na pokrytí hereckých honorářů a několika speciálních efektů, protože jinak se tu doslova třela nuda s nouzí. Přitom samotný začátek a vyvraždění nebohé rodinky nevypadalo zas až tak hrozně. Jenže poté naklusal na scénu Val Kilmer, který už má své nejlepší roky viditelně za sebou a já se stal svědkem přehlídky totálně vypatlaných dialogů, které tvůrce zřejmě vypotil na kus papíru po prokalené noci. Jediné co filmu zachránilo alespoň trochu kredit, byla přítomnost Vinga Rhamese a Luke Gosse. Oba pánové tu viditelně nebyli jen do počtu a hlavně díky nim jsem se na tento film dodíval až do samotného konce. Navíc se zhruba v polovině filmu mírně zlepšila i atmosféra, což mi samozřejmě rovněž zvedlo náladu. Jakmile totiž začaly postavy postupně umírat, dostavila se i dávka mysteriózna, které zápletka potřebovala jako koza drbání. 30%

Hodně lidí se na tento hororovou kousek z dílny tvůrce Ju-on (Nenávist) těšili a i já patřil mezi ně. Takashi Shimizu mě vždy dokázal okouzlit mistrně zvládnutou atmosférou a tak jsem si prostě musel jeho nejnovější kousek pořídit co možná nejdříve. Očekával jsem pořádnou porci mrazivého napětí, klaustrofobickou podívanou a hlavně solidní herecké výkony. Jenomže po skončení filmu jsem zůstal sedět s otevřenou pusou (to myslím doslova) a rozhodně se tak nestalo proto, že by byl tento film nezapomenutelným hororovým zážitkem. Ba spíše naopak. Tohle jako myslel Takashi vážně? Rozhodně se z toho dalo vytřískat mnohem více a to na všech „frontách“. Zprvu to vypadalo na další tuctový akční thriller, kdy se letadlo dostane do potíží a na jeho palubě vypukne očekávaný zmatek. Popravdě i já bych si asi nezachoval chladnou hlavu, kdybych se dostal do silné turbulence a následně vedle mě umřel jeden z pasažérů. To do toho ještě nepočítám vadné dýchací masky. Jenže po hororu stále nebylo ani památky a jakožto „nadržený“ fanda toho žánru jsem musel překousávat nudné citové problémy jednotlivých postav, kterých tu bylo na můj vkus až příliš. Popravdě si mé sympatie nezískal vůbec nikdo a tak jsem začal nenápadně sledovat časomíru. Když už se konečně začalo něco dít, vzalo to celé strašně rychlý a hlavně dost předvídatelný spád. Tvůrci se ani moc nesnažili zamaskovat profláknutou zápletku a tak jediné co se tu objevilo nového, byla ona panenka smrti „Shinigami“. Bohužel i tady šlo spíše o ojedinělý záblesk v jinak dosti slabém filmu. Po nějaké ponuré či snad děsivé atmosféře ani památky, lekacích scén by se tu dalo napočítat na prstech jedné ruky a to by vám ještě nějaký ten prstík zůstal skrčený. No a velkolepé finále se taky nekonalo.40%

Tak takhle nějak si představuju pořádný výplach mozku a to nejen co se samotných tvůrců a aktérů týče, ale diváků. Hlavně se na to nedívejte, trpíte-li sami nejrůznějšími depkami! Jasně žádné zázraky se zde nekonali a pod vlivem návykových látek si to užijete stokrát víc, ale takhle by měl vypadat amatérský psychologický kousek, který mě dokáže opravdu zaujmout a ještě se k němu určitě někdy vrátím. Každému však podle vkusu, pro někoho to bude jen nehorázná sračka…

Zas tak humorné mi to tedy nepřišlo! Beru na vědomí, že se nám režisér Jun Naito pokusil ukázat netradiční postup hlavních hrdinů – já taky nikdy nepochopil, proč v zombie filmech mají všichni potřebu vylézat na ulici – místo aby se zabarikádovali doma (myslím hlavně v jejich počátcích (apokalypsy) – páč postupem času vás k tomu dožene stejně hlad…). Jenže smůlou je, že ti dva tajtrlíci nebyli ani bůhvíjak vtipní – spíš jsem se u toho nudil.

Ještě před puštěním filmu Mezi náhrobními kameny, jsem zaregistroval existenci tohoto kousku a tak mě zajímala postava Matta Scuddera, kterou zde ztvárnil Jeff Bridges. Ona je svatá pravda, že tento film není nic moc extra, nicméně až na závěrečnou zhruba dvacetiminutovku se to dá celkem překousnout. Ta akce v opuštěné hale se vážně moc nepovedla – užvaněné, uvřeštěná a ještě blbě natočené. Závěrečná přestřelka na „lanovce“ mi naštěstí spravila chuť. Jinak herecké obsazení bylo celkem fajn – jen škoda, že se tam Alexandra Paul neohřála o něco déle – alespoň splnila „kvótu“ nahoty…

Slušný krimi thriller, který se může opřít především o skvěle vytvořenou atmosféru, které nechybělo stupňované napětí a možná jen škoda, toho přehnaného závěru. Asi nejvíc se mi líbilo zpracování „podsvětí“ nejrůznějších uchylů, koček v kožených (latexových) hadříkách a slizký Peter Stormare. Cage zde hrál až druhé housle a jeho výkon ač rovněž slušný, mě tak neokouzlil. Není ovšem snuff jako Snuff. Zvrhlosti zde však bylo dosyta, takže i já jsem byl určitě spokojený. Místy však mohl režisér ještě trochu přitvrdit!

Původních 8mm se mi docela líbilo. Mělo to zajímavou „špinavou“ atmosféru i samotný příběh. Tohle volné pokračování už tak dobré rozhodně nebylo, jen se svezlo na známém jméně a nabídlo nám docela nudnou a neoriginálně tuctovou podívanou. Tu tam se objevila alespoň trochu přijatelná atmosféra a ani děvčata a nahota nebyly marné, ale na rozdíl od jedničky jsem se u toho spíš nudil. Snažili se hrát na tvrďáky, ale moc jim to nešlo (myslím tím tvůrce“, možná tak ta „erotická stránka“ filmu jim ještě jakžtakž vyšla a velké finále bylo rovněž úsměvné – nikoliv však tragicky špatné. Zita Görög - tak na tuhle dívčinu bych si na striptýz klidně zašel, o „trojce“ v posteli nemluvě.

Dvě hvězdy dávám za Gremlins a „tajemství“ ukryté v proutěném košíku, kteří se jako jediní skutečně povedli – zbytek nic moc. Znám lepší plastelínové krátkometrážní kousky. Ale jako recesi to beru…

Úplně jsem z toho cítil ten nádech sedmdesátek, který jakoby mě sám postavil za 8mm kameru a vtáhl do tohoto opravdu znepokojujícího found footage. Sice jde jen o amatérský kousek, ale Brandon Young odvedl pořádný kus práce. Ani není potřeba slov k tomu, co se odehrávalo před kamerou. Mě taky otec učil spoustu věcí, ale jak se mordují lidi to opravdu ne. Surové, realistické, okouzlující, odpuzující přesto téměř krutě dokonalé. Jasný důkaz toho, že „Co se v mládí naučíš…“. 70%

Krátké, ale hodně dobré. Po všech stránkách solidní krátkometrážní snímek,nádherná animace, parádní triky a velice zajímavý nápad se musí i náležitě bodově ocenit.