Shimargh

Dosti průměrné zpracování i když možná by to nebylo tak mdlé, nebýt velmi nešťastně zvoleného hlavního hrdiny. Mel, pan prkenný Neherec, defacto zkurvil svým pitvořením celý snímek.

Brilantní dílo..

Nemám slov....naprosto úchvatné zpracování..

Mokrý sen! Má to jen jednu chybu a to tu ,že to trvá jen dvě hodiny, vydržel bych se na to dívat týdny....vizuálně dokonalé, hudebně jakbysmet , no a ty bizár nápady! Kult! Chci novou trilogii! Rez, benzín, chrom, no a ty stroje!

,,"Kdy?" řekl měsíc hvězdám na nebi. "Brzy," řekl vítr, jenž byl mu v patách. "Kdo?" řekl mrak, jenž se rozplakal. "Já," řekl jezdec, vyprahlý jak poušť. "Jak?" řeklo slunce, jež roztavilo zem. "Jak?" řekla řeka, jež odmítla téct. "Kde?" řekl hrom, co nehřímal. "Tady," řekl jezdec, jenž vytáhl zbraň... "

Miluju Shakespearovu tvorbu, převážně jeho tragédie a Hamlet je jedna z mých nejoblíbenějších a co se K. Branaghovi povedlo, to je skutečné veledílo, takhle mistrně převést Hamleta na stříbrné plátno to se jen tak nevidí, emoce byly ždímány až na samý okraj... neskutečně naplňující, dokonalé po všech směrech. Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. Ve spánku snad i snít. Tady to vázne. Jaké sny zjevují se po smrti, když vyvlékli jsme se z tělesných pout? Při tomhle couvnem. Tahle okolnost nám prodlužuje dlouhé přežívání. Protože kdo by strpěl krutost světa, svévoli tyranů a posměch blbců, zhrzenou lásku, nedobytné právo, nadutost úřadů, zavilost malých, s níž ničí všechno, co je přerůstá, kdo by to snášel, kdyby stačilo jen jednou bodnout a mít rázem pokoj? Kdo by dál nesl těžký náklad žití, necítit strach z čehosi po smrti, z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo se dosud nevrátil, strach, který nám svazuje ruce a nutí nás žít, jak nechcem, místo vznést se do neznáma? Tak myšlení z nás dělá zbabělce. Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým rozumováním chřadne, ztrácí dech, a co mohlo být útočné a rázné, se najednou jen pomotá a zmate, až z toho není nic. Tiše, jde sem půvabná Ofelie. – Vílo, vzpomeň v modlitbách na mé hříchy.

Nejzábavnější béčko posledních let.

Naivní a kýčovité, ale uteklo to rychle a já se příjemně bavil, jako oddychovka fajn.

Bravurní přehlídka vyhořelosti jedné, respektive dvou generací, tahle doba je chorá čím dál víc a dokud se nevzepřeme a nepostavíme na vlastní nohy nebude líp, čertužel jednodušší je se na všechno vykašlat a litovat se..

Naprosto parádní a nabíjející pubertální komedie/romanťárna i pro nepuberťáky, o několik levlů výš a ač se to na první pohled nezdá, úplně jinde než prcičky..Fousatej Amish byl Bůh a toho Pontiaca chci domů...trochu mi to připomínalo filmy od K. Smithe s Jayem a Silent Bobem...no já se skvěle bavil, FAKT! PS: Tolik ptáků jsem dlouho ve filmu neviděl, že by uncut verze? hehe