Tosim

Byl jsem přetěšen, takže mě seriál první dvě, tři epizody chytil méně. Pak ale začalo psychologično houstnout a všechny obsese, strachy a tajemství se z postav lepily na diváka a konec … ten byl až o zástavu srdce. Jak už pár let říkám, našemu audiovizuálnu nechybí režiséři, ale scénáristi a dramaturgové, Štěpán Hulík je opravdu supr. Ivan Zachariáš, i když jsem o něm nikdy předtím neslyšel, si řemeslo na znělkách a reklamách opravdu nacvičil a supervize v podobě Alice Nellis nebyla potřeba. Nej český seriál desetiletí je málo, skutečně, dlouho tady nebylo dílo tak společenské, tajemné, na kterém je důležité, kdo, co kdy říká, jaký to má význam krátko i dlouhodobý. I když bychom mohli mít něco vůči nadnesenosti určitých momentů nebo manýře v obraze, pořád jsou to miniaturní vady. 90%.

I minulá slovenská pohádka byla nejlepší, tahle sice jen o fous, no prostě se jí podařilo všechny potřebné klasické pohádkové propriety dát do smysluplného celku tak, že nikde nic netrčelo. 70%, ze sympatií.

Taky mišmaš, ale aspoň trochu ulítlej, takže se dalo bavit třeba tím, nebo netypickou princeznou, popřípadě Chorvatskem, či sošnou Jitkou Čvančarovou.

Mišmaš. Jaromír Hanzlík s tím nosem působil spíš směšně.

Komedie se z toho nestala, jak jsem se bál, když jsem viděl mezi scénáristy Simona Pegga, všichni odvádí dobrou řemeslnou práci, i ona společenská rovina, pro kterou mám raději Star Trek víc, než jen "obyčejnou fantasy" Star Wars, tam byla, jenomže dost pozdě. 70%.

Kvalitní dobovka, určena hlavně těm, co si myslí, že heřmánek je na všechno a pacebu dávají tu méně, tu více přednost před klasickou medicínou, i ona má svoje vzlety, pády, úspěchy i začátky. Zde, v New Yorku na začátku minulého věku mě zaujaly především nejrůznější podoby rasismu a smutné zjištění, že mnoho z těchto zpátečnických myšlenek v nás zůstává. 90%.

Svět nikdy o básníky nepřijde, pokud budou na světe veselí, citliví a spravedliví chlapi. Ti filmoví básníci se stále mění, nahlížet na ty novější budeme další dekádu jinak, tohle byla relaitvně slušná komedie, která využila hlavně téma stárnoucích mužů a sentimentu, nic proti tomu, ale s těmi básníky, které známe z mládí, mají společného čím dál míň. Stačí jen si vybavit jejich défétistický postoj, který je už v názvu filmu. 50%.

Zasloužený a masivní úspěch snímku dokládá, že Češi jsou po kvalitní české pohádce hladoví a že se první Anděl pomalu ale jistě stává klasikou. Ještě bych ale s konečným soudem počkal minimálně další dekádu. Druhý Anděl je vynikající film, ke kterému mám v podstatě jen jednu, za to důležitou výtku - základní konstrukce vyprávění - nebe, průšvih, Země, napravování, pomoc svatých - se opakovala, takže mě film v druhé třetině už lehce nudil. Proto (bohužel?) jdu konkrétně na 70%. Ale drobné výtky o negativním, třeba jako to, že mi sv. Josef (Abrhám) přišel na manžela Panny Marie (Klára Issová) dost starej, Jirko, snadno vstřebám. ;-) Velká pochvala o pozitivním - Bolek Polívka si snad svého prvního záporáka vystřihl naprosto skvěle!

Citově mě to víceméně minulo, o logických vazbách časoprostoru nejsem schopen při sledování filmu přemýšlet, proto jsem vděčen, že jsem se octl po snímku v kroužku svých kámošů a kolegů a snímek jsme řádně probrali. Pořád mám dojem, že z určitého hlediska (nelineárnost) na vás Příchozí můžou vybalit téměř cokoliv, ale aspoň jsem se něco dozvěděl. Vynikající, leč pro mě ničím výjimečné sci-fi s až meditativní hudbou a přesvědčivou Amy Adams.

Šablonovité, jen relativně zajímavé (dřívější režijní práce mé milované Jodie Foster byly tedy víc vyhraněné), s několika zajímavými zvraty (vztah diváků k postavě Clooneyho, scéna "manželka nadává Kyleovi"). Nejvíc jsem si užil Julii Roberts. 70%.