Tosim

Slovní průjem. Pokud chceme nomen omen pro úsloví "n@vácká zábava", máme ho zde. Snad jediný televizní pořad, za jehož bezbřehou ubohost se stydím a mám chuť zvracet. Už od dob České sody si mnoho lidí myslí, že parodovat zpravodajství či pořady určité TV stanice může snad každý. To by ovšem chtělo od tvůrců této žumpy nějaký takový nevyčerpatelný geniální gejzír nápadů jako měl Petr Čtvrtníček. Zamysli se nad tím Richarde.

Koňská dávka nonsensu.

Bohužel to není takové, jako poředchozí kousky naší první filmové dámy, nicméně její ne(plané) moralizování dokáže stále zaujmout, i když mi to místy zavání něčím jako "dobovým schématismem devadesátých let." Škoda.

NO.............EHM.............TEDY.............PROMINETE!

Z hlediska obrazového vyjádření se Jiří Strach ještě hledal.

Seriál Byli jednou dva písaři dává díky neepakovatelnému herectví Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka a scénáři Jaroslava Dietla vzniknout nadčasovému dílu, které se stalo jedním z nejlepších českých seriálů. J.D. se inspiroval knihou Gustave Flauberta Bouvard a Pécuchet a z knihy o dvou nudných chlapících, která je mimochodem taky nudná (odložil jsem ji po několika stránkách), udělal seriál s jemným humorem a ironickým nadhledem a skvěle vybroušenými dialogy, plnými slovních hříček. M.H. a J.S. hrají ve vzácně propojené symbióze a jejich charaktery jsou životné a plnokrevné. Můj nejoblíbenější seriál. BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI V MĚSTĚ PAŘÍŽI. UŽ JE TOMU DOBRÝCH STO TŘICET LET. JEDEN Z NICH SE JMENOVAL FRANTIŠEK DIVIŠ BARTOLOMĚJ BOUVARD, DRUHÝ CYRIL JUSTEN ROMAN PÉCUCHET. VEDLI ŽIVOT DOSTI POŠETILÝ A ZABÝVALI SE ÚVAHAMI NEPŘÍLIŠ ROZUMNÝMI. ALE KUPODIVU BYLI VE VŠEM SVÉM KONÁNÍ...ŠŤASTNI.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle Hitchcockův film mi připadá zvláštně utahaný. Začátek je skvělý, pak snímek postupně ztrácí tempo a i když je závěr opravdu vydařený, dávám jen . . .

Mě prostě životní příběhy těch mladejch krásnejch holek dostaly.

THIS IS SERIOUS!!!

-JAK SE VÁM LÍBÍ TEN BACH? -HÄNDEL. JPB se zejvnou chutí jemně zparodoval všechny ty své ostré chlapíky. Francis Veber napsal vynikající scénář a oproti tomuhle filmu vypadají jiné Belmondovy drsné snímky jako reklamní letáčky nevalné úrovně.