bila.tecka

Takhle si představuju akční film dneška. S velkou nadsázkou, nabušený přemrštěnou akcí a parodicky pomrkávající na všechny strany. Bond je kult, ale proč kulty nebořit nebo aspoň si z nich nedělat řádnou legraci? Nejsou zde nablblé trapné vtípky ani přímé odkazy na známé scény z jiných filmů akčního žánru, černý humor tu pulsuje od počátku do konce. Je to ovšem minoritní záležitost, takové milé béčko s pěti hvězdami :)

Mistři magoři. Hlavně maséři to byli... Těžce jednostranná sonda života na vyhnálkově plus satira na nelichotivé povahové rysy "typického" Čecha. Kdepak zhulený Macháček v Samotářích, ve správném rauši byl teprve Bohoušek Jana Budaře... A ta minimalistická hudba, hmmm :)

Průměrná záležitost, která mohla být zúročena mnohem lépe. Psychologické drama až antických rozměrů... Nestalo se tak, tíživé pochyby o vině a trestu byly smeteny scenáristickou kličkou do vod (předvídatelného) thrilleru. Emmanuelle Béart víc sluší francouzština, zato Harvey Keitel bodoval ostatně jako všude, kde se kdy objevil.

Je nutné hodnotit s ohledem na dobu vzniku, ač se jedná o výrazné dílo německého expresionismu, v dnešní době působí notně archaicky. Jako učebnicový příklad autorské vize a počátků filmu je tento snímek nepochybně důležitý. Výtvarná stránka je až neskutečně působivá, nejvíc mě dostal interiér policejní stanice včetně schodiště. Za zmínku stojí i vynikající pojetí hudebního doprovodu, který nedokresluje, ale spíš zvyšuje hodnotu díla. A pak ten scénář! Regulérní horor.

Amíci mají svou Záhadu Blair Witch, my Ropáky a Norové... Troly :) Úžasná polodokumentární mystifikace o honbě za mýtickými tvory je vlastně vážným hororem, který se naštěstí nebere tak vážně. Svérázné vysvětlení všech podivných nebo paranormálních jevů je vcelku prosté - jsou za nimi tihle "chlupatci". Trol Security Team a v čele bijec Hans, který je jediný viděl a dokáže vykydlit. Škoda toho přímočarého scénáře, přesto norská, převážně deštivá krajina byla zachycena na jedničku.

Z počátku mě napadla podobnost s Agnes Varda (Cleo od pěti do sedmi), Hanákův film má ale mnohem víc přesahů. Sugestivní sonda do lidské psychiky, partnerských vztahů a atmosféry přelomových let 1967 až 1969, kdy film vznikal. S vědomím širších souvislostí si tento výrazný debut musím pustit ještě aspoň jednou...

Na povídkových projektech více režisérů se často svezou na vlně těch úspěšnějších a zvučnějších jmen ta méně zdařilá dílka. V tomhle případě je všech sedm příspěvků na vyrovnané vysoké kvalitativní úrovni, nejvíc mě baví rozeznávat rukopis jednotlivých režisérů. Povídky jsou výtečné všechny, pro mě osobně nejvíc ta od Victora Ericeho.

Škvár kategorie C, který snad ani nelze hodnotit jako film. Nablblé dialogy a postavy, hrůzostrašný děj. Všem je jasné, že jde o přehlídku umu Tonyho Jaa, jeho bojový styl a pohyblivost nutí nevěřícně valit bulvy. Už jen záběry jeho kousků ze tří různých úhlů a navíc zpomaleně dávají tušit, že se režisér minul žánrem. Ano, mělo se jednat o exhibici jednoho nadaného bijce v dokumentárním stylu...

Podobně jako Jasného Všichni dobří rodáci je Smuteční slavnost silnou morální výpovědí o marasmu 50. let a nucené komunistické kolektivizaci. Černobílá kamera a rozdělení do tří časově provázaných kapitol dodávají snímku výraznou atmosféru. Vhodně je vybráno herecké obsazení, tiše vzdorovité Jaroslavě Tiché věřím každé gesto, stejně tak bezprostřednímu Josefu Somrovi. Memento, které by se mělo připomínat častěji, než vyčpělé normalizační bláboly.

Slušně zadaptované drama Georgese Simenona, které se stalo průměrným díky zaměnitelnému výkonu Alaina Delona (nehraje svou postavu, ale opět Alaina Delona...). Naopak Simone Signoret bych věnoval mnohem více prostoru, podobně jako v dalším setkání Simenona s režisérem Granier-Deferrem - Kočce.