bila.tecka

Po vyděšeném zážitku z následujícího Vorlova počinu Gympl jsem ke Skřítkovi přistupoval s lehkým zaujetím. A byl jsem z té svérázné poetiky nadšen. Groteskní pohled na jednu vcelku běžnou rodinku formou grotesky (parádní zvuky!) se maximálně vydařil. Instrumentální hudba MIG 21 je naprosto trefná.

Tak takhle ne, od fatálního hodnocení tohoto televizního filmečku, "který nikoho nenechá chladným" (jak se píše na pošetce) ho zachraňuje obstojný výkon Christophera Reeva. Ona už je mizerná "slavná" předloha, její adaptace je červenou knihovnou se všemi nešvary, které mají tak rády naše milé ženy v domácnosti (nad 50 let, ať neurazím mladší ročníky). Bezduché, předvídatelné od prvního momentu, jednoduché a ploché postavy. Tfuj...

Nestydatá a otevřená výpověď novodobých květinových dětí o sexu. Ujetém sexu. Vstřícná je ta otevřenost, po nějaké době začíná být výpovědní hodnota nulová a film se stává přehlídkou nahých nebo tu a tam souložících těl. Přesto na mě všechno to bi a gay hemžení nepůsobí rušivě, někdy dokonce i mile komicky (anabáze s neposedným vibračním vajíčkem). Výborná vizuální a hudební stránka.

Jak ohodnotit báseň? To snad ani nejde, spíš se rozhodnout mezi oslovila a nepochopeno. Zůstal jsem někde mezi... Pocity, které ve mě film vyvolaly, byly silné jako milovaní Psí vojáci a osobnost Filipa Topola (pohříchu neznám tvorbu jeho bratra Jáchyma, i když jsou vzájemně propojeni). Ano, jsem zaujatý, přimhuřuji obě oči a nechávám se lákat Poetikou. Za odvahu takovou věc natočit se klaním. Na DVD se vyskytuje dokument "film o filmu", který je jakýmsi volným navazováním atmosféry a nepůsobí ani trochu zbytečně (jako většina mluvících hlav a plácání se po zádech u jiných snímků). Právě naopak.

Jeunetovo výtvarné cítění pro film (a nejedná se jen o barevné filtry nebo obrazy v obraze) dává formě novou dimenzi, ačkoliv v jeho případě ani obsah naštěstí nekulhá. Přiznám se, že jsem se v této "detektivní love story" ztrácel, nedokážu střízlivě rozlišit samoúčelné scény od dějově zásadních. Jodie Foster mezi všemi těmi frantíky mile překvapila :)

Doslova skvostná první polovina filmu, kde strach se krásně děsuplně přikrádal a atmosféra houstla, se nemohla rovnat s druhou půlkou, kde se bohužel zase objevili v plné parádě původci všeho zla (proč proboha?!?). Strach ta tam, zbylo znechucení a pár úleků, degradace někam ke dvěma hvězdičkám. Opět tvůrci nepochopili základní pravidlo žánru - zlo nesmí být vidět...

Kingův nejlepší adaptátor Darabont sáhl po jeho další povídce a díky zvolenému žánru jsem čekal jedno velké překvapení. Doufal jsem v psychologický horor Hitchcockova střihu (ala Psycho), dočkal jsem se, nicméně mistr Alfréd by jistě podotkl, proč jsou ty příšery vůbec vidět... To je snad jediné mínus filmu, strach z neznáma je mnohem silnější než ten hmatatelný, slizský, krvavě odpudivý. Hlavním motivem je chování davu ve stresujícím prostředí, proto škoda těch zbytečných bubáků. Stádnost a tupost lidí je tu podána jako zjednodušující následování jedné jediné ortodoxní věřící. Rozumím tomu symbolu manipulace a vyčlenění dominantních typů, přesto jsou postavy až příliš schematické. Jednu hvězdičku navíc dávám za mrazivou pointu.

S hrůzou v hrdle jsem očekával scénu tracheotomie (ano, byla velmi sugestivní), následovala pocitová romance ze stejné poličky jako Wendersův Million Dollar Hotel. Miluji pomalé jízdy kamery s důrazem na pozvolna houstnoucí atmosféru, povedlo se dle mého soudu napůl. Franka Potente úžasně ztvárnila křehkou sestřičku Sissi, zpočátku jsem si ji spletl s chovancem ústavu, kde pracuje. Zranění a zranitelní, spíš to druhé...

Příměr s Občanem Kanem se nabízí a určitě bych ho nenazval kacířským vůči Wellesovu dílu. Motiv psychologické studie jednoho magnáta (v tomhle případě ropného) je zpracován stejně výtečně, Daniel Day-Lewis podává svůj standardně nadstandardní "na krev" prožitý výkon. Měl jsem nutkání očima zastavovat střihače, aby tuhle a tamtu scénu nechal o něco delší, Daniela je prostě škoda (takhle) likvidovat.. Filmu přispívá nejednoznačná postava kazatele Eliho Sundaye, o talentu Paula Thomase Andersova nepochybuji od dob Magnolie. Jeden z mála důkazů, jak natočit nekonveční snímek a přitom se manýristicky neplácat po zádech.

To byla palba slov, tohle by nechtěla jistě simultálně překládat ani dvorní Woodyho dáma Dana Hábová... David Fincher opět nezklamal, vydoloval z životopisné frašky slušné drámo. Zrod nejslavnější sociální sítě potěší především ty mladší ročníky nebo aspoň počítačově zdatné, své babičce bych pustil spíš Redforda v Africe. Základní rozvrh je banálně jednoduchý - génius (přitom asociál jak prase) toužící patřit do vyšší kasty, vymyslí (paradoxně) sociální web, který ho vynese raketově vysoko, přitom musí zákonitě něco ztratit. Režisér popisuje peripetie vznikající firmy, odcizené vztahy i hlavní postavy s takovou lehkostí, že mu nemám co vytknout. Z herců stojí za pozornost výborný Justin Timberlake.