bila.tecka

Po průměrném Miléniu (jsem zvědav, jak Larssonovou předlohou zpracuje David Fincher...) příjemné překvapení v podobě další detektivky ze Skandinávie. Sympatické soukromé očko, vydřené pátrání po důkazech (žádné zásahy shůry nebo zapojení šestého smyslu), studené norské prostředí. Mínusem je přímočarost scénáře a několik klišé v rámci žánru, za tu severskou atmosféru přimhouřím obě oči.

Co to to bylo... S otevřenou hubou jsem absolvoval tuhle masáž. Amatérismus se dá obdivovat, ale v této formě mě spíš nakrkl, hlavní postavu jsem měl chuť praštit pokaždé, když se objevila na place. Byl to absurdně cynický humor, kterému jsem jaksi nepřišel na chuť. Pár scén ale bylo vtipných, jednu hvězdičku si zaslouží genitální (!) nápad se strojem času, ten mě doslova rozmontoval :)

Bravurní óda na čistotu stylu, fascinace geometrickými tvary a vynikající orwellovský příběh. Tohle že je debut? Tak promyšlený a vizuálně svébytný... I teď, po čtyřiceti letech vzniku filmu, nepůsobí technologicky směšně nebo staře, určitě díky novátorské kameře a režijnímu stylu. A bílá je moc sexy :)

Tuhle parádičku jsem se dlouho zdráhal skouknout celou v důsledku averze vůči paní režisérce. Nicméně je to docela svižná rodinná komedie (na titul "komedie století" nemá ani náhodou), která mile nekonfliktním způsobem ukazuje manželské patálie spojené s jejich malinkáčema. Július Satinský všechny svým charismatem zastiňuje, na druhém pólu je Zdena Studenková (především její taneční kreace) se schizofrenním hlasem Konvalinkové / Vondráčkové. Celkově průměrná zábava, ke které se nehodlám znovu vracet.

Charlie Kaufman si nemohl vybrat lepšího realizátora svých (fantaskních) myšlenek než je Michel Gondry. Jeho režie je nápaditá, hravá, jednoduše kouzelná. Film pochopitelně stojí na vynikajícím scénáři, kde sci-fi motiv vymazání vzpomínek je jen zamyšlením nad stabilitou (?) vztahu dvou lidí. A také nevyzpytatelnou chemií, která nutí lidi provádět krásné věci, třeba milovat :) Stejně jako Kirsten Dunst si dovolím jeden citát, který dle mého vystihuje celý snímek: "Carpe diem quam minimum credula postero" (Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost) - Horatius.

Zaujal mě výchozí nápad - zkoumat chování lidí vystavených chytře vymyšlené blamáži. Ono to není české specifikum, za levnými okurkami by se hnaly panímámy i ve Spojeném království (si myslím). Otázkou je, zda ty pozitvní reakce některých po prokouknutí "podvodu" jsou vážně upřímné nebo jen stydlivě opatrné. Ty negativní jsou upřímné zjevně... Dokument má pro mě výpovědní hodnotu v zachycení posouvání etických hranic, kdy v polistopadové době pojem nakupovat se zaměňuje s pojmem trávit volný čas. A dalším kladem je zjišťování mechanismu tvorby reklamy a marketingového pozadí (stejně jako ve Vrtěti psem "nic není nemožné").

Žánr politický thriller bývá často zasazen do současných reálií a chová se jako polodokumentární drama. Pak je svízelné rozlišit kalkuk s emocemi. U Sydneyho Pollacka nemám problém, stejně jako u hereckého projevu Seana Penna a Nicole Kidman. Výborně vystavěné drama.

Snová absurdita, která může být zachycena jen na filmový pás, jeden z důvodů, proč miluji film. Svérazné, v žádném případě samoúčelné. Sranda pro vnímavé snílky :)

Byl jsem okouzlen tancem a hlavně umem režiséra, jak vyjádřit beze slov TOLIK. Zářný příklad filmu, který nutí diváka zapojit se do procesu a přemýšlet, nejen pasivně přijímat. Francouzské dějiny v několika epizodách prostřednictvím tančících postav, které své karikatury často překračují.

Takhle má vypadat debut - prožitý, vycházející z osobního nutkání, přirozený a se sdělením. Byly mi tyhle tři holčiny na scestí (err, na počátku) sympatické, jejich tápání a hledání se. Tak mě napadá, mohl by Jan. P. Muchow vyrobit špatnou hudbu? Nikoliv, i tady přesně vystihuje a podtrhuje atmosféru, skvělá volba Karin.