Peabody

smíchat dva herce a dvě neherečky je sice možná zajímavá varianta, ale tady se to nepovedlo. Andersenova předloha je báječná, tady je z toho kostýmní pobíhání nad scénářem, který se tedy paní Juráskové myslím dost nepovedl. Lucie Vondráčková je pro mne první neherečkou, ale neruší a dá se na ní koukat. Veronika Žilková je ovšem příšerná jako v posledních letech velmi často. Přehrávání do hysterizující polohy hlasem, gesty i mimikou, absolutně nulová reakce na herce kteří jsou s ní na scéně, podobně jako to bývalo v divadle, kde to vypadalo, že veškerou mozkovou kapacitu vypotřebuje na vlastní text. Když pan Stropnický prohlásil Vás jsem si neměl nikdy vzít za ženu, bylo to pro mne přímo ze života. Přestože v popisu filmu tady je psáno hudba Petr Hapka, tak v titulcích je u písně Kdo tě má rád podepsán Jiří Vondráček a to už chápu, měl jsem pocit, že takže blbou ukňoouranost by pan Hapka musel psát někdy po páté hodině ráno, nebo pro jinou příležitost, kdežto od JV mne to, jak by to řekl, ... tak nějak neudivuje. 3koda hodiny času. .

Marty Vančurová je k sežrání a OK to tentokrát nekazí, jakkoli bych si našel asi lepšího do vojice. Příběh je legrácka, hodinová délka jakž takž, takové milé pobavení bez hysterie, řvaní a vulgarit.

z návsi jsem snesl první dva díly, pak to šlo zu grunde. náměstíčko nestálo z mého osobního hlediska za nic a tohle už je opravdu jen smetání odpadků na lopatku a jejich recyklace. Herci jsou sice milí, ale co hrát nemají. U těch dobrých to není vždy poznat, člověěj je rád, že je vidí projít a říci dvě tři věty, ale je to naprosto o ničem.

téma se pravidelně opakuje v životě i AVD, viz naposledy doktor martin, Magda R je docela roztomilá, ale to je taky všechno, Mohla by říci Já nevím co hrát a rodiče taky ne.

Jen uvědomělý masochista jako já dokáže prokoukat těchto 40 minut krystalicky čistých nesmyslných keců několika individuí v kanceláři. Základní téma je vskutku zásadní, pustit klimatizaci nebo nepustit. Opravdu shakespearovské, umocněné naprosto zhnuseným odříkáváním dialogů všech zúčastněných. Raději nechci vědět, kdo psal tenhle jakoscénář (ono asi není náhoda, že není ani v titulcích, je tam jen vedoucí projektu), za to musela jít silná přímá platba. Vše umocňuje chroptění nějakého death metalu. Velmi důrazně varuji. Ani Eva Josefíková ani Jitka Čvančarová nemají co předvést, takže první jen koulí očima a druhá jen povýšeně stahuje koutky. M9t na to možnost, nechám to někomu předepsat k náhradě. Že je pod tím podepsán p. Reitler je docela smutné.

nezapomenutelný film a základní zápletka o spravedlnosti - obvinění, kde někdo je určitě vrah a někdo je určitě nevinný a co s tím. Film, na který po létech lidé vzpomínají, když se baví o titulech, které si pamatují. Jsem moc rád, že jsem ho ještě stihl vidět znova, poprvé jako dítě. Ještě že rozumím originálu :_)

Naprostá příšernost slepená Edou Šimáčkem a Karlem Steklým snad někdy v pauze na svačinu. Tehdy velmi populární a velmi, velmi lidový komik Fanda Mrázek dostane od Karla Hradiláka, typického představitele záporáků, na úhradu dluhů staré rozsypané skoro nepojízdné auto s číslem 1313. To se nakonec ukáže být vzácností za kterou v závěru dostane od továrny pro její muzeum 50 000 Kč (což tehdy bylo několik slušných ročních platů). Fanda Mrázek je děsivý pitvořílek, Jára Kohout hraje sice civilněji než jindy, což ovšem jeho výkon moc nevylepší, ovšem zajímavostí je ve filmu hafo. Točilo se hodně venku ve staré Praze, takže vidíme Meinlovy reklamy i jeho reklamní figury černoušků v kostýmech, odvážné dvoudílné plavky dívek v Axe, matadory němého a zvukového filmu jako Přemysla Pražského, Ferry Seidla a další. 35 letý Jindřich Plachta hraje starého pána, otce Růženy Šlemrové, která byla o 13 let starší a tchána Zvonimíra Rogoze, který byl starší o let 12. Něco písní, hodně starých aut, logika příběhu veškerá žádná, slepenec scének. Humor dokresluje hláška Jindřicha Plachty, která se snaží uniknout ze skříně: "Vodemkni! Jo ty nemůžeš ty jsi želva."

no v životě bych nevěřil, že někdo překoná ruského majora Maximova (Osvobození: Podívej se, fašoune, jak umírá sovětský major Maximov - cituji volně podstatu scény). Ale americká vicepresident vyjící Přísahám věrnost praporu Spojených ... státůůů ... amerických!!! - to je snad ještě lepší. Nemá to chybu, závěrečný projev je taky super, bojovky slušné, jen chvílemi jsem potmě nevěděl, jestli lámou větvičky na slavnostní táborák ke Dni díkůvzdání nebo vaz žlutejm sviním, ale to je detail. Při scéně finálního jásotu štábu jsem měl pocit, že někdo podstrčil identický jásot nad přežitím rukojmích z Under siege2. Nevidím problém v neuměleckosti, ale v tom, jak se ten pateticky vlastenecký kousek bere smrtelně vážně a dojatě. Skoro jak táborové písně bratří Nedvědů. A americký president je skoro přesně stejný, jako ten co vlastnoručně pobíjí mimoše. Howgh.

Ne, raději zůstanu ve městě, Vorlova tehdejší rodina je sice kompletně na plátně,ale proč - to chápu poměrně obtížně. Ano, jsou krásné ženy, které neumějí hrát a přitom to ve filmu nevadí, jsou i opačné případy, herečky bez krásy, obvykle ale s charismatem a osobností. Pak je Bára Nimcová. Tři mužství Vorlové taky dost děs, Příběh sám je typický pro konec devadesátek, kdy řada lidí snila o návratu k přírodě, venkově, idyle, obvykle to skončilo rozpady a návraty. Nicméně to mi nevadí vůbec, na to má každý autor plné právo. Je to manifest určitého životního stylu, který pokud vím tehdy skutečně režisér akceptoval, takže žádná póza. Sklepácký projev mám velice rád, ale ve Vorlově stylizaci je pro mne snad nejslabší (pominu --li Skřítka) a už zde jsou náznaky pozdějšího propadu do křeče milionářského ad. typu.

Tak jistě to vzniklo na něčí objednávku, ale na druhé straně to vůbec není špatné, vznikaly daleko větší sračky. Všimněte si třeba, že tu vůbec není moudrý stranický tajemník ani všeřešící stranická organizace. A že práce spojuje lidi je prostě pravda a kdo někdy dělal v partě rukama tak by to mohl vědět. Asi největší role Josefa Ropoga, který je docela uvěřitelný, Julius Pánntik svého předáka místy docela přehrává, ale není zcela špatný. Ostatní je víceméně stafáž, ale třeba myška Jany Plichotové je docela zajímavá postava, honění závazků je taky lokální zvyk, to, že svářeči byli elita je pravda a že jim šlo taky o prachy je taky fakt. Pití mléka by dnes byl pěkný product placement. Myslím, že tři hvězdy jsou docela spravedlivé