noriaki

Diskutabilně nejlepší díl první série a jeden z nejpůsobivějších dílů Krajních mezí vůbec. Stačili mu k tomu dva mluvící herci a nezařízená místnost. Závěrečná pointa mi svého času přinesla noc plnou nočních můr.

Mám slabost pro ponorková dramata, užívám si politické thrillery, zajímám se o Studenou válku a líbí se mi dobrodružství odehrávající se v extrémních částech světa. Čistě na papíře je tudíž pro mě Ice Station Zebra ideální film. Výsledek mě ovšem dvakrát nepotěšil. Úvodní ponorková polovina filmu je mnohem zajímavější, než předvídatelné putování po ledu. Námět sliboval finální konfrontaci ve formě paranoidní hry nervů, ale zůstalo jen u nenaplněných očekávání. Těžiště filmu je pohříchu plytké a fádní. Jakkoliv mám rád když Američané přiznají Sovětskému svazu jisté morální kvality, tak tenhle konec mi přišel úplně rozbředlý.

Jsou lepší večerníčky, jsou určitě oblíbenější večerníčky, jenže mně tohle dobrodružství bez mluvících postav učarovalo díky netradičnímu zasazení do pravěku a snahou vzdělávat. Pořád se pohybujeme v idealizovaném pravěku a fakta jsou hodně stylizovaná, ale snaha se cení.

Řekl jsem to už několikrát a řeknu to znovu. Prý jediný způsob jak zprostředkovat divákům autentický zážitek z války je střelba do publika. Úvodní půlhodina ze Saving Private Ryan je ale adekvátní náhražka. Taková brutální jatka by v Hollywoodu prošla jen Spielbergovi - a to ještě musel ty nejkrvavější scény vystříhat, jinak by měl film přístupnost od osmnácti let. Zbytek za vyloděním na pláži Omaha příliš nezaostává, protože válka nerozeznává zásluhy, ale jen mrtvé a přeživší. Spielberg natočil syrový film trochu zjemněný nezbytným patosem. Ten u mě hodně otupila skutečnost, že je příběh inspirován skutečnou událostí a reflektuje tehdejší praxi Americké armády, později dokonce uzákoněnou.

Musel jsem si k tomu chvíli hledat cestu, a povedlo se to až na potřetí, a přes písničky. Pořád si ovšem myslím, že bez soundtracku Karla Svobody by byl film stěží poloviční. Zdeněk Podskalský točit uměl. Netrefil to vždycky, ale když ano, byl to jackpot. Tohle je mírně mimo, jenže pořád bezpečně česká filmová klasika.

Ale jo, je to hloupé béčko. John Cena nemá ani charisma, ani herecký talent a John Bonito nemá ani soudnost, ani režisérský talent. Ten první nabídl svaly a schopnost působit uvěřitelně v akční roli, ten druhý nabídl béčkový vzhled a trapné zpomalovačky. Jenže díky průniku se světem wrestlingu je tu přehršle narvaných bijců zvládající choreografii. Bitky rozhoduje hrubá síla použítá kreativním způsobem, což je oproti běžným mlátičkám vítaný bonus.

Nejdřív jsem nechápal o co tam jde, pak jsem si nadával že jsem se nechal nalákat na takovou blbinu, a nakonec jsem se odpočítával minuty do závěrečných titulků. Film je zmatená protahovaná nuda bez zajímavých postav, bez pořádného příběhu a bez napětí. Všechno stojí na jednom slušném nápadu, který je ovšem úplně promrhaný. Ztráta času.

Lulu mě nazaujala ani vzhledem, ani povahově, ani stylem, takže jsem Charlieho varoval aby do toho auta nenastupoval. No, nedal si říct. Nejdřív se trochu bál, poté si to užíval, pak trochu litoval a potom litoval opravdu hodně. Something Wild je lehce ulítlá road movie, která se překlopila do krimi komedie a posléze téměř do trhrilleru. Jonathan Demme, režisér jednoho famózního a jednoho výborného filmu byl mimo svou hvězdnou tříletku vždy spíš průměrák, a na výsledku je to vidět. Ray Liotta si tu ale udělal kariéru, takže si film svou existenci ospravedlnil.

Oceňuji, že film vládu Mikuláše II. nijak přehnaně neromantizuje. Což ovšem znamená, že ukazuje jak kupí chybu za chybou a nevynechá žádnou příležitost jak zhoršit situaci - a to si myslím, že mu scénář ještě fandil. Bohužel i když se snaží pojmout jen ty nejzásadnější okamžiky bouřlivých let ohraničených Rusko - Japonskou válkou a Říjnovou revolucí, tak se zdá, jako kdyby události plynuly ve zvláštním bezčasu. Vše se objevuje nahodile, bez jakéhokoliv upozornění a neuvedeno předchozím dějem, vypravěčem nebo titulky. Vývoj událostí působí zmateně a scény neukotveně. Excelentní výprava a slušní herci zaručili, že se dá osud posledního Gosudara imperátora sledovat jako kostýmní drama, ovšem jako historický film selhává.

Kdyby se vystříhaly všechny scény neodehrávající se na na Guadalcanalu a v blízkém okolí, tak by to síle výpovědi neublížilo a atmosféře spíš prospělo. Terrence Malick pojal dobývání těžce opevněného a odhodlaně bráněného ostrova téměř poeticky. Kombinuje lyrické výjevy z předválečného života vojáků se syrovými bitevními scénami. Nějakým zázrakem se mu to nerozpadlo na prvočinitele, jenže co naplat, na válečný film je to moc utahané a na psychologické drama je to moc plytké. Malick režíruje fantasticky, jenže bych byl raději, kdyby k tomu dostal cizí scénář.