noriaki

Tyhle epizody rozvíjející charaktery posádky mám rád. Rozjímání Neelixe ho učinily snesitelnějším a tak trochu bližším. Efektivita Sedmé mě nepřestává udivovat. A ještě něco. Těm co se nesmířili s existencí Naomi Wildman nastávají krušné časy.

Odpočinková epizoda odehrávající se mimo Voyager a jen s několika málo členy posádky. John Rhys-Davies vypadal, že si roli hodně užívá.

Zápletka s černým trhem násilných emocí je výborný nápad, i když ne původní. Tuvok znovu připomenul, že Vulkánci nejsou emocionálně chladné bytosti, ale naopak prchliví cholerici se sklonem k násilí, a s famózním sebeovládáním.

Nikdy bych si nemyslel že je Chakotay takhle naivní. Ale co naplat, líní scenáristé potřebovali konflikt, tak ho vymysleli tím nejjednodušším možným způsobem. Závěrečná scéna je trochu mrazivá.

Takhle podobně měl vypadat celý seriál. Voyager čím dál víc zdevastovaný, s posádkou čím dál demotivovanější a se stále se tenčícími zdroji. Místo toho má vždy vyleštěné paluby a raketoplány se v hangáru asi rozmnožují pučením. Zápletka Roku pekla je ovšem hodně fajn, takže jsem rád, že jsem dostal alespoň takovou malou ochutnávku.

Když se Společenstvo Prstenu objevilo v kinech, nebylo mi ještě ani dvacet let. Přesto jsem si téměř jistý, že ve svém životě už neuvidím preciznější a epičtější fantasy ságu. Peter Jackson se opřel o extrémně kvalitní předlohu, spojil talent a odhodlání stovek lidí, a stvořil excelentní dílo kterým definoval standard. Jeho laťka nebyla dodnes překonána - a co víc, nikdo se jí ani nepřiblížil. Zážitek by byl poloviční bez hudby Howarda Shorea. Je tak skvělá, že atmosféra je hutnější s ní a bez filmu, než s filmem a bez ní.

Ta "neviditelná" rasa je tak odporně samobilá, že dokonce i Eodeon vedle ní vypadá jako snesitelný, ale to je asi to jediné, co si z budu z tohohle dílu pamatovat.

Hologram potkává holograma. Sociopatický izomorf v podání Lalenda Orsera je jediným pozitivním prvkem v téhle epizodě. Dokonce ani jako další kostička v Doktorově evoluci neobstojí.

Odvážně se vydáváme tam, kde už před námi byli úplně všichni, díl 6. Sedmá pokračuje se začleňováním do posádky, jenže minulost se nedá jen tak ignorovat. Pro rozvoj postavy je to stěžejní epizoda, přesto mi bylo líto, že se nezaměřila na šikanózní cestu přes území B'omarů.

Někteří říkají, že seriál doopravdy začal až tady. Je to pochopitelně nadsázka, přesto platí, že stejně jako DS9 definguje Válka s Dominionem, VOY definuje potýkání s Borgem. Kdyby nebylo excelentní epizody Dark Frontier, řekl bych, že je to nejfilmovější dvojdíl celého Voyageru.