Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (116)

plakát

Zrození Planety opic (2011) odpad!

Totálně neoriginální námět je vyšperkován filmařsky srandózním zpracováním které si z diváka nepokrytě dělá prču. Nic příšernějšího jsem poslední dobou neviděl (snad jen Posledního vládce větru). Zhovadilé dialogy, vypatlaní herci (a lidé obecně), naprostými debilitami opepřený scénář s kýčovitými záběry na „ach úžasně inteligentní“ opičky co se naštvaly. Z hypertajné superlaboratoře nesmí uniknout opravdu nic, teda až na věci velikosti opice a nějakej ten matroš, ten si nosej ven jak zmrzku. Opravdu příjemně si lze zavracet i z rambo opice skákající na vrtulník. Abych jen nehaněl, dovětek s pilotem dával alespoň nějaký smysl (škoda, že si musíte počkat, až film skončí). No, takže celkově film nevyzní vlastně ani tak špatně. Jako naprosto PŘÍŠERNĚ! Takže kdo chcete ztrácet čas koukáním na to, jak 30 opic na mostě v mlze ovládne planetu, šup mazejte do kina utratit dvě kila. Zasloužíte si to :)

plakát

Captain America: První Avenger (2011) 

Tyjo, teď fakt nevim. Film byl v pravdě dobrý, taktéž však nijak výjimečný. Prostě, koukalo se na to dobře, žádná ze scén mě nenutila zkoumat pavučiny na stropě, ale z kina jsem neodcházel s takovým tím wow to bylo hustý, ani jsem přítelkyni nedrtil ruku z toho jakej je to vodvaz. A proč je to koukatelné? Asi díky hercům a takovému solidnímu retro (skycaptain-like) outfitu. Ale Sky Captain to dává líp. Hlavní hrdina byl fajn, padouch byl taky fajn, holky taky fajn, Stark taky fajn. Prostě takový nadprůměrně fajn film. A proč to není ten odvaz? Film je ve výsledku dost neosobní, nedokáže diváka napnout, rozbrečet, odvázat, nadchnout nebo třeba i znechutit a hlavně pořádně bavit. Hoďte po mě třeba kelímkem od popcornu, ale mě tam ten naplelismus, brečolismus, vázolismus, nadchnelismus ba i nechuťolismus a hlavně kurňa ta zábava (he zábavolismus OO~) chyběl :) A kdo za to může? Tuším, že asi rejža a scénárista. Ten první odvedl takový fajn rejžový počin ve stylu „hlavně žádné chyby“. No a ten druhý, no snad tam někdo byl, poslední dobou mám totiž podezření, že tam někde za mlhou existuje generický generátor scénářů a někdo zapomněl zatrhnout políčko „oživit postavy“ a u volby „diváka bavit“ vybrat „ano“. Suma sumárum po odchodu ze sálu se okradený necítím, ale zatraceně mohlo by to být lepší. Taková ***+ :) Ale komiksovým adaptacím fandím, tak ****:)

plakát

Kazatel (2011) 

Film který nepřekvapí naprosto ničím. Nesmyslná příběhová smyšlenina vytvořila kostru pro natočení béčkového putování odnikud nikam. Atraktivní akce je ve filmu stopové množství a ve stejném objemu je zastouponena i radost diváka ze sledování hereckých výkonů. Obzvláště nudní byli hlavní protagonisté a to jak na dobré, tak i na špatné straně. Proč tedy dvě hvězdičky? Protože se to jednou nechá vidět bez toho aby vám zešedly vlasy, ale v kině bych musel sníst dvoje nachos abych neusnul :)

plakát

Space Battleship Yamato (2010) 

Teda tohle byla, ale záležitost :) Zkráceně, jedná se o takovej mix BSG, Star Treku se Star Wars a japoskomexickoaustralskokanadskou telenovelou :) Kvalita tohoto filmu bohuže končí a začíná na úovni osobního nadšení diváka pro sci-fi filmy + schopností vyrovnat se s japonskou melodramatičností a lidským ansáblem o hereckých schopnostech dobře zmrzlé tresky. Film navíc není obecně vnitřně moc konzistentní a člověk si říká "sakra proč tohle neudělali předtím" nebo "lol kde vzali tohle". Tak, ač nechtěně, v některých chvílích vzbuzuje film i nějaké emoce, u mě pak nejčastěji údiv a žažil jsem si i pěkný WTF moment (ty duchy snad už opravdu nikdo nemohl myslet vážně). Co se dalo z filmu snést, byly chvíle strávené ve vesmírném prostoru vně lodí. V modelech lodí bylo možné často najít silnou inspiraci (někdy opravdu hodně silnou) odjinud, ale vypadalo to pěkně :) Také zvukový doprovod byl poměrně nerušící (teda až na "Love Lives" na konci (druhý WTF moment :) )) No a abych jen nechválil, ty dialogy to byl nářezík, i leckterá béčková kung-fárna by po sepsání byla proti tomu dílem nekonečné moudrosti a klíčem k pochopení a obsáhnutí všehomíra. No nic :), u mě za **, za tu srandu a za to, že ta ponorka ve vesmíru vypada docela dobře :)

plakát

Most u Remagenu (1969) 

Naprosto nudný válečný film, jen silou vůle jsem se udržel vzhůru až do konce. Bezbřehá fádnost a toporné postavy pějí svou mdlou ódu na pokus o realismus, zanechávajíc za sebou pustý dojem nicotně promrhaného času. Fuj. Dle mého čistě subjektivního názoru dílo naprosto selhává v nejdůležitějším prvku válečného filmu a tím je napětí, které zcela absentuje. I pídit jsem se alespoň po ukázkách zajímavé strategie či nějaké postavě, která se kterou bych mohl soucítit, leč marně. Jedinou devizou tohoto filmu je pocit marnosti vyskytující se v každém okamžiku, takže za marnost *.

plakát

X-Men: První třída (2011) 

Nejnovější díl X-menů je dle mého zatím nejpříběhovějším kouskem z celé série a světe div se, ono mu to vůbec neškodí. Celou stopáž jsem byl neustále seznamován s něčím „novým“ a stále více nabývám dojmu, že děj je zde hlavní devizou. Malé soukromé příběhy postav byly vhodně vloženy do schématu příběhu většího a i když jej přímo neovlivnily ve výsledku tak učinily s dojmem, který ve mně po zhlédnutí zůstal. Díky oněm malým příběhům je První třída také mnohem méně černobílá než jsou předchozí díly X-menovské současné série. Ten kdo je hodný nemusí činit vždy dobro i když si myslí, že jej činí a i zloun může stát na té „dobré straně“. Film navíc neponechá nikoho na pochybách, že před minutou bílá stěna je vlastně černá jako Batmanův havelok a, že není vůbec jisté, že tak za minutu nemusí A hlavně je to postavám možné věřit, neboť jejich motivace je náležitě vysvětlena a divákovi nečiní potíže se s nimi ztotožnit. Pozorný divák je čas od času odměněn nějakým tím vtípkem, kvalitu narážek a vtípků dokazovali hýkající geekové v různých částech sálu. Zajisté je také třeba vyzdvihnout dobře zvolenou a umístěnou hudbu, která film doprovází. Herci svými výkony nenarušují dobrý zážitek, i když ničeho výjimečného se od nich nedočkáme. Maličkatým kazem na jinak opravdu skvělém filmu je postava hlavního záporňáka. Jeho vybavenost Xschopnostmi zůstala pro mě nevysvětlená a tak nějak mi nebylo jasné jak to, že najednou dokáže manipulovat kovem lépe než Magneto.

plakát

Kung Fu Panda 2 (2011) 

Druhý díl mé oblíbené Kung Fu Pandy je tu. A hned na začátku řeknu, že je dobrá až chvalitebná. Výborná však ne. Hlavním důvodem proč tomu tak není je jakási flagmentovanost příběhu. Jako by děj někam pospíchal a zapoměl, že vypravěč potřebuje čas jej vyřknout. Mimo tuto vlastnost mi nepřijde, že by mělo druhé Poovo dobrodružství vážných chyb. Je to pořád stejný mazák (spíše pomazánkové mázlo :D) jako v jedničce. Autoři z něj neudělali létajícího supermana, protože věděli, že přespříliš silná postava filmu škodí. Naproti tomu je Po postaru jankovitě roztržitý a přesto stále skvěle mazácky fešácký (Poovo najití klidu mělo v sobě náboj na který se nazapomíná). Jen doufám (ba přímo lomím a pláču!), že až vyjde blue-ray bude tak o půl hodiny delší a film bude konečně celý, neboť ve mě i několik hodin po shlédnutí přetrvává pocit, že tady to kur*a někdo prasácky prostříhal (pardon, já vím, že se taková slova neříkají). Co zmínit musím a neodpustím je, že dost odfláknutá je hudba, trailery mi přišly lépe nazvučené nežli samotný film, ten kdo ji dělal a použil, ten se přítelé zle netrefil. Co závěrem? Občas se zasmál vyloženě celý sál, někdy jsme se zas jen pousmál. Po má v sobě sloustu síly které autoři ne vždy využili, snad jim bude do budoucna poučením, že pětkou jejich dílo neocením. Pro tu poslední dvězdu muselo by být, aby i dvojka našla "vnitřní klid".

plakát

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011) 

Plytký příběh doprovázený již několikrát viděnou akcí, tak by se to dalo shrnout to, co se na plátně odehrávalo. Skutečnost je maličko složitější už proto, že hodnocení není úplně na dně. Piráti jsou totiž dobře natočeným kouskem. Vše se odehrává v atraktivním prostředí, na které se příjemně kouká, herci hrají, neurážejí (teda až na Penélope Cruz, hraje jak ponocná a estetický dojem také nezanechá) a i vtipům se občas zasmějete. To je ovšem ta lepší část. Tu druhou část (pesimisti vyhrávají, není to ta ještě lepší :)) tvoří nezajímavá akce, nehumorný humor, totálně nudný příběh a hudba. O prvním jmenovaném si udělejte obrázek z toho, že moje přítelkyně uprostřed filmu málem usnula, což je na akčně-dobrodružnou fantasy komedii docela výkon. Toho druhého se na diváka pohrne celý film tuna za tunou až megatunou a ve výsledku se sál zasmál asi 3x. Příběh nepřesvědčí ani nápadem ani dějem, postavy se v něm snaží kormidlovat, seč to jde a jejich jednání je mdle xmrtinudící. Na konec jsem si nechal hudbu, záměrně. Ona sama o sobě není fuj. Její hlavní problém je, že ve spojení s filmem připomíná zácpu. Zatímco hlasité rytmy tlačí, seč to jde, před plátnem divák stěží potlačí zívnutí. Na konec si dovolím dvě poznámky, Depp je pořád ten samý Depp, takže kdo tam jde na něj, zklamán nebude. Konec je jedno z těch vtipných míst, kdyby tam takových bylo víc, nemuseli jsme u čtvrtého dílu Pirátů zívat.

plakát

Nezastavitelný (2010) odpad!

Teda takhle tedy ne. Chápu, že na nezastavitelném vlaku se asi žádný průlom do filmového světa konat nebude. Ale tohle?! Ten film se ve skutečnosti jmenuje „Nezastavitelné klišé“. Nejsem drážní maniak, ale jestli takhle funguje dráha, už mě do vlaku nikdo nedostane. Protože podle snímku je úplně normální, že strojvedoucímu (znalci omluví, pokud se ten čamrda jmenuje jinak) ujede vlak, je úplně normální, že vlak má víc vagónů než má mít a především je úplně normální, že na dráze dělá tlupa těžce dementních retardovaných imbecilů. Které se snímek snaží dělat i z diváka. Ale zpět k filmu. Dvojice hrdinů z donucení jede ve vlaku a chytá jiný vlak navzdory ošklivým manažerům, kteří si pro peníz koleno vrtati nechají a propouští drážní hrdiny. Hrdinové samozřejmě nejen zachrání vlak, ale získají i srdce svých blízkých, kteří je předtím o toho či onoho nesmyslného důvodu ignorovali. No prostě úplná lovestory za 3,50 a ještě teď pláču. Tento bohatý děj doprovází zoufale prkenné a nelogické a hovory ztrápených herců neschopných diváka zaujmout čímkoli jiným než „jsem na dráze 30 let a proto vím jak je vlak dlouhý“, nebo „mám za sebou měsíc školení, tak jsem machr a protože telefonuju, nedokážu spočítat vagóny“. Uáááá! Film je ukázkovou sbírkou zoufalého scénáře se zoufalými výkony amatérských protagonistů (kéž by se řídili slovy klasika „Citová hnutí vyjadřuje začátečník raději zády k publiku. Jak smích tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.“ ((tohle ti neodpustím Denzele!))). Větší napětí jsem zažil i při tom když Gargamel honil Šmoulinku po lese a čím byl film ve svém řádění dále, tím urputněji jsem si přál aby už byl konečně konec. Doufám, že až tenhle kousek poběží v televizi, tak tam bude spousta reklamy. Protože i reklama na prášek uprostřed tohohle zoufalství pobaví a osvěží (zdravím Cambellovu polévku :)).

plakát

Spojenec (2006) 

Tenhle film není bombou z onoho či jiného jednoho důvodu. Vyzdvihování jedné části na úkor druhých mi přijde neodpovídající. Tenhle film je jako orchestr. Určitě je důležité co se hraje, jak se to hraje a kdo to hraje. Ale důležité je i kdy to přijde a jak se do toho „praští“ :). A všechno tohle Spojenec umí. Dávkuje vám vše v přesně odměřených dávkách. Nikdy ničeho není moc, nikdy toho není málo. Dělá to naprosto se vším včetně děje. Divák pořád ví co se děje, ale zároveň ví, že neví všechno a že ono to bude kapánek jinak. Žádný spoiler nečekejte, zkazilo by vám to zážitek. Na žádný trailer se také nekoukejte, nic vám to o filmu neřekne a mohl by vás tak maximálně odradit. Nevařte při něm, nechoďte na záchod, děti dejte babičce a vypněte telefon. Prostě si sedněte a nechte se unášet tím, že o filmu přemýšlíte a že sledujete, co postavy řeknou. Proč tady byl tenhle záběr, když se tam nic extra důležitého není, nebo bylo a pokud ano co se s tou postavou stane? Herci to podávají skvěle a každého je tam tak akorát. Jsou hlavní hrdinové hrdinové? I hrdinů je tam tak akorát. Jsou akorát tak hrdinští jako jsou lidští a jejich motivace jsou mi příjemně uvěřitelné. A je tam i humor. Pramení z jednání těch uvěřitelných postav a je ho tam tak akorát. „A co akce?“ Ptá se mě mé střelbopalnovýbušné já. Přátelé na tu tam nechoďte :) Do filmu by totiž extra nesedla a je jí tam tak nějak, …, akorát :) A tedy nekoukejte na film pro konkrétní ono či to nebo snad protože. Pusťte si ho s vědomím, že jdete na koncert skupiny, kterou máte rádi a budete odcházet s pocitem, že tohle stálo za to :)