Henry007

Jednoduše vystavěný postapokaliptistický svět, zkratkovitě načrtnuté postavy a jednoduchá motivace hlavního hrdiny. Tím tvůrci vystavěli solidní základy pro zábavnou road - nebo spíše journey-movie, ve kterém hrdina na své výpravě nalezne nejen odvahu, ale také pravé přátele. A při globální pandemii tak tento snímek poslouží jako ideální pohádka, u které si můžeme říkat, že není až tak zle a pokud by se to náhodou zvrtlo, tak vždy máme naději v sobě objevit sílu, díky které všechny nástrahy překonáme. Mít film 90 minut, tak jsem velmi spokojen, jenže v posledních 20 minutách se objeví nové postavy, obmění se motivace a tvůrci naprosto zbytečně film prodlužují, jen aby mohli mít "velkolepé akční finále". Bohužel se v něm zcela vytratila esence, která předchozí hodinu a půl provázela. I přes horší finále je Love and Monsters výživná jednohubka na osamělý karanténní večer.

U téměř každého sequelu po tak dlouhé odmlce (tady 14 let), si lze klást tyto otázky: Proč zrovna teď? Měli tvůrci ještě co dodat k osudům postav/fikčnímu světu? Nezničili si akorát odkaz předešlého dílu? Na otázku proč zrovna teď nacházím jen jedinou odpověď - Sachovi se nelíbí, co se v americké politice děje. Oproti jedničce je tento film mnohem víc politický, silně šije do republikánů a jejich voličů. Vlastně to jsou jediné skupiny, ze kterých si Sacha dělá srandu. V první díle využil mnohem univerzálnější kritiku na americkou kulturu a společnost. Dobře vykreslit to jde na tom, že před 14 lety uváděl do rozpaků profesionály z různých oborů a dělal z nich šašky, nyní naopak on šaškuje před zraky zejména prodavačů. Obávám se, že kvůli tomu tento díl mnohem dříve zestárne než jednička. Co se týče samotné postavy Borata, tak druhý díl ani nepůsobí jako snímek o něm. Sacha se musel skrývat pod nejrůznějšími převleky, protože kníratého reportéra s vtipným akcentem by mnoho lidí ihned poznalo. Film tak dělí pozornost mezi něj, jeho dceru a Sachu v převlecích, ve kterých divák lehce zapomene, že sleduje Borata a ne Who is America?. Celkově tak Borat 2 působí roztříštěněji než jednička a v hluchých momentech jej nad propastí nudy drží jen narativní linie s jeho dcerou. Přes všechny výtky jsem se ale po většinu stopáže bavil a finální odhalení v mých očích celý film posunulo na 4*. A co se týče odkazu, tak si myslím, že se Sacha nemusí bát. Tento film (kromě hněvu republikánů) zřejmě nevyvolá tak silnou kulturní odezvu jako jednička, ale Boratův kultovní status nijak výrazně neponičí.

Události, které se v této druhé části stanou zní na papíře skvěle, ale jejich provedení pokulhává. Konkrétně vše s Jokerem (dějí se věci, které by se mnou měly zatřást, ale kvůli nepřesvědčivému provedení mě nechávají zcela chladným). Vyprávění je po celou stopáž zbytečně uspěchané, nedává postavám "intimní" momenty, ve kterých by se tempo zpomalilo a hrdinové divákům odkryly emoce a motivace. Právě motivace, zejména Supermana, mi zůstávají naprostou záhadou (to už i BvS dával větší smysl) a celá linie se "studenou válkou" je naprosto zbytečná, zejména v kontextu toho, že zabrala minutáž mnohem zajímavějším aspektům filmu (vztahy Bruce-Alfred, Batman-Robin) I přes to, že měla první část generického záporáka, tak v jednotlivostech i jako celek působila mnohem lépe v charakterové i emoční rovině než akcí přeplněná druhá část bez duše.

Film s temnou atmosférou, známými tvářemi a s kritickým pohledem na víru. Při sledování mi uškodilo, že mi tematicky i vizuálně připomínal první řadu Temného případu. Nemohl jsem se ubránit srovnávání, ve kterém zkrátka Ďábel neustojí. V seriálu jsem cítil až zhnusení, strach a averzi vůči víře a fanatikům. K tomu ještě ve vizuálně stránce skvěle pracovali se symbolismem. Ďábel oproti tomu působí jako velmi zředěná verze. I když se děli drastické věci, tak mně nechávali chladným a cítil jsem odtažitost, která mi nedovolila se plně ponořit do dění a soucítit se strašnými osudy hlavních hrdinů. Vinu vidím ve způsobu vyprávění a scénáři, který má příliš knižní strukturu.Zpočátku neobratně skáče v čase a v druhé polovině zůstává velmi pomalé tempo vyprávění a negraduje. Jako by byly zásadní dějové body rovnoměrně rozmístěny v čase a divák si je jen postupně odškrtával, aniž by jej sled událostí strhl. Také mě příliš nepřesvědčil Tom "baby-face" Holland, kterému jsem roli osudem zpráskaného mladíka místy vůbec nevěřil. Každopádně se jedná o dobrý film se skvělou atmosférou, který by v rukou zkušenějších scénáristů mohl být jedním z nejlepších filmů tohoto na premiéry-chudého roku.

"The most important thing not in football, in life, is courage, honesty, good-feelings, friendship." Tvůrci si mohou mnout ruce, že Pochettina na lavičce Spurs nahradil Mourinho. Argentinec zkrátka nemá tak výrazné charisma a mluvenou angličtinu jako šedovlasý portugalský lišák. Ten se stal centrem této dokumentární série a tak zábavnou postavou by nenapsali ani ti nejlepší scénáristé. Každý fotbalový fanoušek zná Mourka jako arogantního, novináře nesnášejícího chlápka na tiskovkách, a i proto je nesmírně osvěžující ho v této sérii vidět jako zaměstnance, trenéra, taktika, sprostě-mluvícího motivátora a hlavně jako člověka s lidskými city. Nejen Mourinho, ale také exkluzivní pohled do fotbalového zákulisí výsledkově nepříliš podařené sezóny plné zranění a hádek musí potěšit srdce každého fotbalového fanouška. Díly byly dobře prokládány medailonky jednotlivých hráčů a také je tu krásně pro další generace zachycena to, jak současná pandemie zcela změnila naše životy. "Fucking hell".

Slovy klasika Homera Simpsona: To je ale p*čov*na.

Tohle zkrátka není plnohodnotný film, není dobrý ani v rámci měřítek streamovacích služeb. Scénáristu napadlo skeč vhodný tak do SNL roztáhnout na hodinu a půl. Jenže zřejmě není tak zdatný scénárista, aby hodinu a půl kvalitně naplnil. V klasické zápletce "fish-out-of-water" vidíme dělníka z počátku 20. století, který se náhle ocitne v současnosti. Je jakousi variací na Borata a vztah s jeho pravnukem je naprosto příšerně napsaný. Oba si úplně bezdůvodně hází klacky pod nohy. Není to ničím motivované, většinou to není vtipné ani přesto, že to má strukturu krátkých oddělených skečů. Zbytek vyplňují podivné vtipy o dnešních trendech (elektrické koloběžky, Twitter, veganství) a tragické výkony herců v epizodních rolích. Nevím, proč do toho Rogen šel, ale bez něj film vůbec nefungoval. Je dostatečně sympatický a vtipný v obou svých rolích a s lepším scénářem, který by si přepsal spolu s jeho kámošem Evanem Goldbergem, to mohla být opravdu fajn komedie.

Po půlroční kino-abstinenci a vlastně po 6 letech čekání na další originální dílo od mého nejoblíbenějšího režiséra si z těžkým srdcem musím přiznat, že jsem hodně zklamaný. Inverze času je atraktivní koncept, který Nolan v mých očích téměř pohřbil dvěma aspekty: Bondovskou zápletkou jak z 60. let a špatným vedením diváka. Začnu u zápletky, která je velmi jednoduchá: zlý rusák chce zničit svět, protože je zlý (Branagh se svým ruským přízvukem a tendencí mlátit svou ženu mi připadal v některých scénách až směšný). Zastavit ho má cool agent Denzel Jr., který ale není vůbec charakterově vykreslen (nemá nic "osobní" v sázce - na rozdíl od Nolanových předchozích filmů. V Inception/Interstellar se postavy chtějí vrátit ke svým dětem, v Prestige/Memento touží vykonat osobní pomstu kvůli smrti milované ženy). V podstatě má Denzel Jr. nejblíž k postavám z Dunkirku - je pouze figurkou bez hlubšího vykreslení a fandíme mu jen proto, že bojuje za "dobro". Kdyby zápletka byla takto jednoduchoučká proto, že chce Nolan divákům zejména vysvětlovat fungování světa (jako v Inception), tak bych to pochopil. Jenže on se o to nesnaží, naopak věci zbytečně komplikuje, maskuje a o fungování tohoto fikčního světa mám po zhlédnutí filmu vlastně minimální znalosti. Vše by to šlo překousnout, kdyby mě film vtáhl, očaroval filmovými kouzli a bavil po celou stopáž. Jenže už v první půlce filmu jsem se přistihl při tom, že se nudím, naplno mě film pohltil jen na pár minut po automobilové honičce, kdy jsem doufal, že druhá polovina filmu vše rozkryje a vysvětlí. Jenže v druhé půlce filmu se objeví ještě více otazníků a to akční finále je vlastně docela průšvih. Nolan z nějakého podivného důvodu nechal své vojáčky bez života pobíhat po jakési šedé štěrkové ploše, dal jim barevné pásky jako v paintballu a bylo mi úplně jedno, co se děje, protože mě film už definitivně ztratil a věděl jsem, že už do závěrečných titulků nic zásadního nedostanu. Lidé můžou argumentovat, že je to skládačka, kterou musíte vidět několikrát. Jenže po druhé to ihned vidět nechci, strašně bych se nudil. musel znova trpět ten finální nepřehledný rámus a zas tolik vodítek Nolan nedává, aby mělo smysl na film jít znova. Nolan zkrátka měl 150 minut na to, aby odvyprávěl srozumitelný, nebo aspoň rozklíčovatelný příběh, co víc by chtěl. A podle všemožných analýz a teorií na internetu lidé vlastně ani po několika zhlédnutích nenajdou odpovědi i na ty fundamentální otázky. TeneTu dám někdy ještě šanci, ale jen kvůli jménu režiséra. Může se stát, že na tento snímek úplně změním názor, ale skrze čerstvou bolest ze zklamání to zkrátka nevidím.

Nechápu, jak se povede vytáhnout ze zajímavého námětu s nesmrtelnými hrdiny prostupujícími historii naprosto tuctový příběh. Na žádné z postav mi nezáleželo, spousta jejich rozhodnutí mi přišla nepřesvědčivě motivovaná a vlastně jsem pořád věděl, jak se příběh vyvine a co se stane v následujících 10 minutách. Ze záporáka raději udělali totálního lůzra se zlými úmysly, aby diváci věděli, komu mají fandit. Přitom jeho motivace mohla být komplexnější a opravdu by se snažil změnit svět k lepšímu. Ale nejen příběh je tento snímek slabý. Na "komiksový" film je to vizuálně asi tak zajímavé jako bílá nemocniční stěna, a to po všech stránkách. Sterilní prostředí "kanceláří" kdesi v Londýně, vše v obraze laděno do nevýrazných šedivých barev a tvůrci si tak můžou podat ruku s posledními díly Rychle a Zběsile. Při srovnávání záběrů byste je od sebe nerozeznali. K tomu ještě slabý popově-písničkový soundtrack. A akční scény? Pár hodin po zhlédnutí si nepamatuji ani jednu, což jen dokresluje, co si o kvalitách tohoto filmu myslím.

Tak se nám mladší bráška také pustil do režie. A bohužel se pustil také do scénáře, který podle mě podráží nohy všemu, co je v tomto filmu dobré: skvělá chladná atmosféra odlehlé luxusní chalupy hlavně díky perfektní kameře. Film zkrátka vypadá perfektně a tvůrci si dobře pohráli s hloubkou prostoru, blokováním i přeostřením. Ale ten scénář... Jako vztahové drama - tuctové a málo dramatické. Jako horor - málo děsivý a zbytečně oproštěný o explicitní násilí. Nakonec z toho vyšel takový průměrný mix vztahové analýzy a slasheru zabalený v luxusním obalu.