Myshkin

Historie je tu samozřejmě jen kulisa, nehorázně zjednodušená, zkreslená a upozaděná, ale ti co kříčí "propaganda" by si měli uvědomit, že podobný produkce máme i u nás v "křesťanské Evropě". Je přirozený, že Turci svoji historii vidí jinak než my. Nikdo se ale na tohle nedívá proto, aby se něco dověděl o historii. Cílovka není zvídavý a po informacích lačnící divák. Nejotravnější na tom seriálu jsou ty stupidní intriky a dialogy a hlavně postavy samotné, ani jedna sympatická v něm není. Chápu, že ženské v harému zřejmě neměly moc vyžití, a tak jim to muselo jít na mozek, ale takový kurník přiblblých slepic, to se tvůrcům fakt povedlo, to se dá se snést opravdu jen chvíli. Být žena (ale i jako muž), je mi hanba se na to dívat, totální urážka ženského pokolení. Já vydržel první řadu jen proto, že jsem seriál viděl v zájmu procvičování jazyka v syrském dabingu (mimochodem má mnohem přesnější název: "Sultánův harém", protože "Velkolepé století" se před námi teda rozhodně nekoná), a pak kvůli exteriérům paláce Topkapi, ty mi připomínaly prázdniny v Istanbulu, takže jsem si i nostalgicky zavzpomínal.

Většinou spíš trapná snůška vyčpělých stereotypních karikatur, která moc šustí papírem na to, aby byla aspoň minimálně uvěřitelná, natož vtipná. Ani závěr to nespravil. Evidentně jsem přehmátl a nejsem cílová skupina.

Skvělé herečky, labužnická stylizace, vtipné dialogy, napínavá detektivní zápletka. Prostě lahůdka. I hudební vložky, vlastně přejaté šlágry a "šansony" od francouzských hvězd minimálně stejného kalibru jako účinkující herečky, se do filmu hodí a ve zkratce dokreslují ženské postavy, ty jsou ve většině případů naprosto nesnesitelné. Není vlastně úplně jasné, jestli je to spíš misogynní nebo feministický film, každopádně ale jako satira funguje dobře, François Ozon je ostatně známý tím, že "má ženy rád". Ovšem o francouzském Almodóvarovi nemůže být řeč, přestože styčné body mezi nimi by se v tomhle filmu našly.

Jasně, krásná kamera, prostředí, autenticita (v kontextu arabskeho filmu obecne musim vyzdvihnout skvely vykon hercu a skutecne verohodne dialogy v beduinskem dialektu) atd... Ale tak depresivní a hlavně pesimistickej film už jsem hodně dlouho neviděl. Žádná katarze, žádné prozření, jen jedna velká chmura, uff....

Vizuálně naprostá nádhera: výhody hraného a animovaného filmu daly vzniknout působivému dílu. Drsný, chytrý, filmařsky nápaditý a v dobrém smyslu provokující film, u něhož člověku zatrne, a přestože i pobaví, nutně mu z něj po skončení bude dost úzko. Skvělý scénář, úžasné postavy a herci. Mozaikovitý obraz "anxiogenní" společnosti, v níž je každému tak trochu úzko, těsno, nepohodlno, kde je hodně přetvářky, frustrace a úzkosti, kterou každý kompenzuje po svém: v hlasité hudbě, drogách, sexu, vypjaté víře. Nepřekvapí, že vlastně "nejsvobodnější" postavou filmu (aspoň co se vnitřní svobody týče) je prostitutka. Hodně výmluvný moment je jeden zvukový přechod mezi dvěma scénami - z milostného orgasmu do muezzinova volání k modlitbě... Geniální. 19.6.2018 Bio-Oko

Prostý, dojemný příběh, který velmi nenásilně podává svědectví o neutěšené realitě severoindického Kašmíru. Samotný příběh je vlastně jen takovým motorem, který dává do pohybu obrazy chudoby, utrpení, drsného podnebí i povahy lidí. Díky úžasnému hlavnímu hrdinovi a jeho oslíkovi je toto svědectví přístupné všem a filmu dává určitou lehkost, ošklivou realitu odsouvá jakoby na periferní vidění, ta je ale přesto neodbytně přítomná. Snímek tak přináší jednoduché lidské poselství, pěknou filmařinu, a to stačí.

No vida. Skvělý Hání Abú Asad točí Halywůd. Z jedné strany z toho mám radost, z druhé mě ale jeho nový počin trochu zklamal. Z jeho předchozí výtečné autorské tvorby jsem pod nánosem amerických žánrových klišé po prvním zhlédnutí nenalezl vůbec nic. Ale abych filmu nekřivdil, filmařsky byl poctivý. Škoda, že byl zaměřený čistě a jenom na vztah dvou hrdinů, mohl o trochu víc rozvinout téma jejich krajní zkušenosti v konfrontaci s realitou po jejich návratu do normálního života (předpokládám více rozvinuté v knižní předloze), náznaky tam přitom byly... Místo toho se ale tvůrci rozhodli závěr natočit tím nejstereotypnějším způsobem, kvůli kterému film ztratil kouzlo úplně.

Nejprv musím vyzdvihnout nádhernou kameru a vůbec technickou stránku filmu, které filmu dodali jisté poetično. Tím ale moje chvála bohužel končí. Scénář a práce s herci byly strašné. Tři hlavní ukrajinští herci by určitě byli výteční, kdyby je režisér nenutil do těžkopádných (a zdlouhavých) scén a jejich dialogy nešustily papírem. Nemůžu si pomoct, ale víc než lacinou love-story jsem v tom nedokázal vidět. Své poselství, mělo-li být prtiválečné, film nedokázal předat. Po mých rozpacích při závěrečných titulkách mě dorazil sám režisér (a scénárista v jedné osobě) při diskusi, když prohlásil, že film měl mj. ukázat, že "válečná zkušenost může lidi sblížit" a že pro nás tedy válka "může být i pozitivní", přičemž na závěr nezapomněl dodat, že si přeje, abychom žili ve světě bez válek a měli se rádi. (...!)

Bez ohledu na obsah a faktickou správnost prezentovaných údajů (kterou nijak nezpochybňuju, protože na to nemám odbornost), je tento dokument působivým dílem. Skvěle napsaný, natočený a sestříhaný tak, že promyšleně graduje a vytváří silný výsledný dojem a dosahuje toho, že jeho sdělení přesně padne na úrodnou půdu, kterou si během filmu umně připravili (tvůrci se v půdě prostě vyznaj :D). Zkrátka jako agitace funguje výborně. Lze dodat, že i předkládané informace jsou srozumitelné, poučné a věrohodné. Osvěta. A stojí za vidění.

Skvělá tragikomedie odehrávající se mezi zdmi starých osmanských lázní, v oáze klidu uprostřed společenských bouří. Tam se setkává ženská část Alžíru, znovu se protkávají lidské osudy zpřetrhané a znepřátelené občanskou válkou. Prostor lázní dodává filmu hřejivou intimitu, zároveň ale klaustrofobní pocit bezmocnosti vůči ohrožení zvenku. Atmosféra je výtečná. Dialogy i herecké výkony, na kterých film stojí, udrží divákovu pozornost od začátku až do vyhroceného a působivého konce. Znovu vidět Hiam Abbás a Biyounu společně v takovém projektu (po La Source des femmes) je čirá radost... Takovou úlitbou předpokládanému cílovému divákovi je pár klišovitých scén, kdy se ženy baví o svádění mužů (to je snad už povinnost v arabských filmech o ženách). To ale nijak závažně nekazí výtečný scénář, který se dotýká palčivých témat spojených s občanskou válkou a extremismem poměrně přímo a bez kliček. Toto si sežeňte!